Není divu, že tento projekt vehementně prosazují různé aktivistické spolky, jako je ten s názvem „Pěšky městem“. Ten vznikl z původního, celkem sympatického, hnutí Pražské matky, které se již v roce 1989 odvážilo protestovat proti špatnému stavu životního prostředí v komunistické ČSSR. Postupně se však přeměnilo na organizaci profesionálních aktivistů se špatně skrývanou nenávistí k automobilové dopravě ve městech.
Jim v propagaci školních ulic sekunduje spolek AutoMat, který „podporuje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu i rozumné používání aut.“ Ovšem co se míní oním rozumným používáním aut, vyplývá zjevně ze samotných akcí spolku, jako jsou „Zažít město jinak“ – tedy bez aut, „Do práce na kole“ a dalších. K dosažení svých cílů neváhali jeho členové, většinou kluci a holky ve věku maximálně kolem 30 let, zneužít i hysterii kolem onemocnění covid-19, když vydali brožuru s názvem „Pandemie jako příležitost ke změně dopravních návyků“. Z poklesu pohybu motorových vozidel v době lockodownů v ní propukají v hysterické nadšení.
Ruku k dílu přiložil také Magistrát hlavního města Prahy, konkrétně jeho oddělení rozvoje dopravy. Jeho projekt „Čistou stopou Prahou“ ve skrytém odporu vůči automobilové dopravě za aktivisty nijak nezaostává. A v podpoře a propagaci školních ulice je stejně nekompromisní. To vše samozřejmě zaštiťuje pirátský náměstek pro dopravu Hřib, který v současnosti obesílá jednotlivé městské části a požaduje po nich rychlé zavádění školních ulic všude tam, kde to je trochu jde. Pro nikoho to po předchozích zkušenostech z Hřibova primátorování asi není překvapením.
Tentokrát však jde o zásah na velmi citlivém místě. Zavedení školních ulic reálně znemožní rodičům zajistit bezpečnou dopravu dítěte do školy. Tedy zejména těm ekonomicky aktivním, kteří následně pospíchají plnit své pracovní a jiné povinnosti. Argumenty apologetů znehybněných ulic před školami jsou zcela liché. Doprava dítěte autem před školu a zkontrolování jeho vstupu do budovy brání tomu, aby se nestalo obětí úchylů, narkomanů, zlodějů či jen šikany od před školou se poflakujících spolužáků. To je mnohonásobně vetší riziko, než že se dostane do střetu s autem, kterým jiný rodič přiváží své dítě.
Zcela absurdní je údajná podpora fyzického zdraví dětí, které mají získat zřejmě dřívějším ranním vstáváním a následně buď během do školy či užitím některého pravděpodobně v ranní špičce přeplněného prostředku hromadné dopravy. A bláboly o posílení samostatnosti dětí, zejména pokud se uzavírání ulic má týkat i mateřských školek, působí jako hodně špatný vtip. Bohužel, už se stává realitou.
Projekt školní ulice už se dočkal svého zhmotnění před několika pražskými školami např. v Praze 20 nebo Praze 6. A to i přesto, že se pro jeho zavedení v anketě mezi rodiči vyslovilo jen něco málo přes 50 %. To ostatně odpovídá tomu, že děti do škol ráno dováží přibližně 40 % rodičů denně a další 6 % alespoň jednou týdně. Výsledky ankety po pár měsících „provozu“ školní ulice většinou trpí nízkým počtem respondentů, nicméně to nijak nebrání aktivistům vydávat je za jednoznačnou podporu projektu. Jsou ale i opačné příklady. Například v Klánovicích pokusně zavedenou školní ulici kladně hodnotilo jen 48 % rodičů a projekt byl následně zastaven.
Suma sumárum jde o další progesivisticko-zelený útok na automobilovou dopravu, tentokrát maskovaný údajným blahem dětí. V reálu budou jak ony, tak zejména podstatná číst rodičů, obětí tohoto dalšího ze série zákazů, který jim výrazně omezí jejich prostor svobody. Právě automobil je jedním z jeho symbolů. Nedejme se mýlit, vůbec tu nejde o bezpečnost či o ovzduší. Jde o něco mnohem víc.
JUDr. Václav Musílek
zastupitel Městské části Praha 8
klub SPD a Trikolora
