mám pochopitelně vystoupení k finální fázi konsolidačního balíčku, ale vzhledem k tomu, že mám přednostní právo, tak dovolte, abych ještě shrnul svůj názor k tomu, co zde padlo.

A hrozně mě mrzí jedna věc, a to je takový nešvar, který zde máme. Je zde, myslím si, docela korektní diskuse, v rámci faktických poznámek, někdo vyřkne nějaký názor, konkrétně tedy mám na mysli pana Michálka a paní místopředsedkyni Richterovou. A místo aby se zúčastnili té diskuze, tak utečou, tak jsou pryč. Tak co tady diskutujeme? S kým tady diskutujeme? Naopak si vážím lidí, kteří tady řekli svůj názor a jsou zde - pan poslanec Žáček, pan poslanec Balaš, pan poslanec Hayato Okamura, Vomáčka, Dufek a tak dále. Myslím si, že o tom to je. Takže to, že tady říkáme o Pirátech, že jsou mladí a nezkušení, tak se potom nedivte, protože toto je potvrzení toho, že pohrdají svými oponenty.

A teď k těm reakcím, i když tady pan Michálek není. Tak to je výborné, pan předseda Michálek říká, že řešením není diskutovat například současný konflikt a řešení, případně odvoz našich lidí z Izraele zde, ale že má pan předseda vzít telefon a zavolat panu ministrovi a tam se s ním domluvit. Prosím vás, k čemu je Poslanecká sněmovna? Přece od toho je tady Poslanecká sněmovna, abychom si tady tyhle věci říkali. A chcete nám snad říct, že v době covidové jste to řešili tím způsobem, že jste mi zavolali, jak to mám řešit? Ne. Ani jeden z vás mi nikdy nezavolal - s jedinou výjimkou, občas mi poslal esemesku pan poslanec Jurečka, který měl zejména v první fázi covidu určité návrhy, a vždycky jsem se snažil mu alespoň trochu vyjít vstříc. Všechno jste v rámci covidové doby řešili tady, nikdo jste to neřešil jinak, ale svým způsobem to není nic nenormálního. Já to považuju za stav běžný, tak se prostě nedivte, že i tyhle věci tady chceme řešit.

Za další, pane předsedo Michálku, tvrdíte, že někdo je usvědčeným lhářem. No, víte, proč my nevyhráváme soudy nad vámi na základě toho, co o nás tvrdíte, tady nás dehonestuje, tady nás urážíte, kdy říkáte lži? Prostě proto, že se nesoudíme. Z toho si udělejte závěr.

Pan poslanec Žáček, prostřednictvím paní předsedající, zde tak trošku pokoutně napadl bývalého premiéra s tím, že odsun tehdy lidí z Afghánistánu probíhal dle tvrzení jednoho z účastníků hrozně chaoticky. Tak máme nějakou kulturu snad. Buď si zde řekneme, kdo to byl, kdy to bylo, a je to nějaký oficiální názor, a pak si za tím stojíme, a to naprosto beru, a konfrontujme ho s někým, kdo tvrdí něco jiného; anebo prosím pěkně, mlčme! Pane poslanče Žáčku, kdybych vás vzal za slovo a měl bych tvrdit to, co tvrdí vaši koaliční poslanci v zákulisí neoficiálně o této vládě, tak už tady nikdo z té vlády není. Ale neříkám to, protože to považuju za nekorektní. A kdyby to někdo chtěl říct oficiálně, nechť si to řekne tady. Je to velmi, velmi nefér a hlavně je to plácnutí do vody. Ale klidně řekněte, ten a ten člověk toto tvrdil a je to nějaké oficiální stanovisko.

Ale co je důležitější, pane poslanče Žáčku, je jiná věc. To je to, co jste říkal. Nemíchejme do toho vnitřní politiku, do toho konfliktu, do toho průšvihu, který je dneska v Izraeli. A nezneužívejme to pro tu diskusi v rámci té vnitřní politiky. Takhle jste to řekl přesně. No, já myslím, že to není možné do toho, a teď to říkám fakt korektně, nedávat tu vnitřní politiku, protože jestliže se bavíme například o přesunu ambasády, tak to prostě je součástí vnitřní politiky a někdo na to má názor takový, že se má přesunout ta ambasáda, my to tvrdíme, i když je pravda, že v roce 2017, to je třeba korektně říct, jsme na to, nebo konkrétně náš pan předseda měl jiný názor, pak jsme změnili ten názor od roku 2018 a od té doby trvale říkáme, že je třeba ambasádu přesunout, dokonce jsme tam otevřeli pobočku a tak dále. To je součást vnitřní politiky, tím spíše, když vidíme, že vaši koaliční partneři Piráti se k tomu nemají. To je prostě třeba korektně říct. A ono to není poprvé, a je to zase součást té vnitřní politiky.

A nezapomínejme na to, co nastalo před rokem v rámci hlasování v OSN, kdy tam tehdy byla připravena rezoluce, která měla být zcela jednoznačně proti tehdejší Radě pro lidská práva v rámci OSN, kdy se 22 zemí zastalo Izraele a postavilo se proti tenkrát názoru této rady, která tvrdila, že tím agresorem de facto je Izrael, a dokonce ho nařkla z toho, že tam rozdmýchává problémy a že by se mu mělo zastavit dozbrojování. To bylo něco neuvěřitelného.

Proč to říkám? 22 statečných zemí tenkrát se proti tomu postavilo a Česká republika poprvé nikoliv, protože pan ministr zahraničních věcí neměl tu odvahu hlasovat pro čistě proto, že pak, tuším, předsedali té radě. No, to je samozřejmě součástí vnitřní politiky a musíme to tady otevírat, jinak to nejde. Kde jinde než zde?

A nakonec mi ještě dovolte reagovat na to, co tady celá řada z vás otevřela, a to je ta nová totalita. No, ano, já to říkám tak, že jsou zde určité prvky nové totality, ale ani není možná podstatné to, co říkám já, to, co říkají moji kolegové, to, co říkáte vy. Dívejme se na to, jak se na to dívají lidé. Netvařme se elitářsky. A nemůže nás nechat klidnými a chladnými to, že nemalá část naší populace - a popravdě řečeno roste podíl těch, kteří toto tvrdí - tento názor zcela zjevně má. Tak to je první věc. A jakýkoliv poslanec, ať už je ze strany té či oné, by měl dbát na to, co si lidé myslí. Minimálně když s tím nesouhlasí, tak by jim to měl vysvětlovat. A nesrovnávejme to jenom s tím, co zde říkal pan poslanec Hayato Okamura, to je to zatýkání, mučení a tak dále. Ano, to je ten nejvyšší stupeň té totality. Já se absolutně podepisuju pod tím, co řekl naprosto skvěle můj kolega Radek Vondráček. Ono to vždycky nějak začalo. Začalo to trošku pokoutně.

A to, že tvrdím, že jsou zde určité prvky nové totality - a já to tvrdím, že jsou zde prvky - tak se opírám mimo jiné o definici, která totalitu charakterizuje jako "uzurpování veřejného prostoru prostřednictvím byrokratického aparátu s cílem umlčet některé oponenty". Prosím, jenom se nad tím zamysleme a zkusme si do toho dosazovat. Nemáme žádné mučení, nemáme žádné mrtvé. Je to o tom, že tady má dnes pětikoalice naprosto dominantní postavení. A získala ho demokratickým způsobem. Nic proti tomu. Samozřejmě nemusím s tím souhlasit, ale faktem je to, že mají dneska pod kontrolou Parlament, mají dneska pod kontrolou vládu, mají dneska pod kontrolou Senát a mají svého prezidenta. O to více bychom měli dbát na to, aby nikdo z těch, kteří dneska tento prostor mají, toho nezačal využívat a v čase zneužívat. A od prvních náznaků toho, že tak je, se proti tomu musí jít daleko důsledněji než v situaci, kdyby to tady bylo daleko vyváženější. My se musíme demokratickými prostředky snažit o to, abychom to vyvážili - a věřím, že v příštích volbách a dalších volbách to prokážeme, ale do té doby pochopitelně musíme být velmi ostražití a musíme být daleko důslednější.

A já vám řeknu konkrétní příklad. Konkrétní příklad byl to, že po dobu jednoho roku připravoval tehdejší nově jmenovaný vládní zmocněnec pro boj s dezinformacemi zákon. Rok ho připravoval a byl to zákon právě o tom, jakým způsobem se naloží s těmi nezbednými médii, které šíří dezinformace. Bylo to něco katastrofálního, jak to připravoval. My jsme se proti tomu v momentě, kdy to uniklo ven - víceméně náhodou, což byl prosinec roku 2022, tvrdě postavili a opravdu začali jsme dělat pětikoalici peklo ze života. Naprosto oprávněně, protože to bylo něco neuvěřitelného, to, co si tam pan Klíma tehdy dovolil dát do toho návrhu zákona. A byl to vládní zmocněnec, čili žádný čučkař. Člověk, který seděl na úřadě vlády, který říkal, že média, která šíří dezinformace, tak ta rovnou postavíme před soud - a měl připravený nástroj, jak ten zákon změnit, aby před ten soud šla, médiím, která jsou uvědomělá a nešíří dezinformace, aniž by se jasně řeklo, jak se to bude kontrolovat, to je dost komplikovaná věc, ale možná by se nějaký klíč našel, tak těm naopak dáme 100 milionů korun ročně jakožto podporu na to by mohla fungovat, no a neziskovky, které to budou všechno hlídat a mezi tím lítat, tak těm dáme 50 milionů na obživu - zapomněl nám dodat to, že předtím v té neziskovce byl.

Co tím chci říct? Byl to nějaký akt, z mého pohledu šílený. Dobrá zpráva je ta, že pan premiér poté, co tohle vyšlo navenek, ale já jsem spíš přesvědčen poté, co jsme do toho začali šít, tak ho odvolal. Co tím vlastně říkám? Kdybychom na to neukázali a kdybychom nekřičeli a nebouchali do stolu - a je to prvek totality, ten zákon, přečtěte si ho - tak možná dneska jsme tady nad ním diskutovali ve Sněmovně. Tak to je to, co já jenom říkám, že dělat musíme, a prosím, nedivte se nám. Kdybychom my takto zneužívali v době covidu naši silnou pozici, kterou jsme měli tehdy, zlynčovali byste nás. Nikdy, nikdy nás nenapadlo použít takovýhle nástroj pro umlčování těch, kteří byli tehdy proti nám v rámci doby covidové - a byly to skutečně podivné existence a byli mezi nimi slovutní lékaři a tak dále. Takže musím říct, že nikdy nás nenapadlo tímhletím způsobem postupovat. A to je možná ten rozdíl. My jsme nezneužívali naší pozici, neuzurpovali jsme veřejný prostor a nezneužívali jsme byrokratický aparát proto, abychom někoho umlčovali. Tak si to do toho dosaďme. Děkuju.

Ale teď už půjdu k tomu hlavnímu tématu, a to k poslední fázi konsolidačního daňového balíčku. Musím zde zmínit jednu věc. Od května tohoto roku, kdy zde byla ta neslavná tisková konference, kterak všechno bude lepší, tvrdím - a já to musím tady zopakovat, i když to tady říkám po desáté, ale to nevadí - že posuzovat konsolidaci, kterou zde řešíme, pouze z úhlu pohledu toho balíčku, který tady před námi je, je zavádějící. Vidíme pouze část - a já tvrdím menší část - a to zvyšování daní. Chybí kontext a detail úspor, bez toho není možné tu konsolidaci posoudit.

Od května, od té doby rovněž tvrdím, že nám vláda lhala. Lhala, protože slibovala úspory zejména z dotačního byznysu. Ještě jednou - úspory z dotačního byznysu 54 miliard korun. Tvrdili jsme, že to je nesmysl. Opakovaně říkám, že není možné šetřit na dotačním byznysu národní zdroje. Můžu šetřit jedině evropské, pak je nemusíme přijmout, ano. K tomu se ale pochopitelně nikdo neodhodlal, ani neodhodlá. A nedivím se vládě. Pak je zřejmé, že úspory z dotačního byznysu byl švindl, marketingový trik. A od května vyzývám vládu, aby předložila vedle těch daňových opatření, které tady řešíme, konkrétní úspory. Detail. Teprve nyní, je to pár dní, ten detail máme a ukázalo se, že jsme měli pravdu. Ale musím říct, že jsme úplně brutálně měli pravdu. Nečekal jsem, že to bude až takhle. Protože zjevně vidíme, že to je konsolidace, která není založená na úsporách, myslím tím na úsporách státu, abych byl přesný, a už vůbec ne na krácení dotačního byznysu. To, že to nemůže být založeno na krácení dotačního byznysu, jsme věděli, a teď se to potvrdilo. Je to snaha o konsolidaci, to nemohu říct zase, že ne, ale je založená zcela jednoznačně, zcela jednoznačně na zvyšování daní, buď přímým způsobem, či nepřímým způsobem. Účetně přeléváme peníze, přehazujeme peníze a platby na domácnosti a na firmy, anebo se bavíme o virtuálních částkách, které by v rozpočtu stejně nebyly, případně je to úspora na infrastruktuře. Tady souhlasím, tady se spoří, ale nikoliv na dotačním byznysu, ale jednoznačně na infrastruktuře.

Povznesu se nad některými úsměvnými přesuny, ale ty jsou v rámci stamilionů korun, jako jsou investice, které se nestihly dokončit, na školství, jako jsou nespotřebované výdaje, to bychom dělali asi taky, taky bychom nespotřebované výdaje prostě posouvali, to není nic mimořádného, ale jsou to relativně malé položky. Větší průšvih jsou už jednotky miliard korun, které se šetří na dotačním byznysu, nikoliv, na infrastruktuře, a to je na Ministerstvu dopravy, případně na Ministerstvu průmyslu. Zatím se bavíme o jednotkách, za chvíli vytáhnu ty desítky miliard a tam už půjde do tuhého. Protože 8,9 miliard korun ušetřených na rezortu dopravy zní impozantně ve smyslu státních úspor přesně do doby, než zjistíme, že si pan ministr Kupka bude půjčovat - opět jako tenhle rok - desítky miliard korun, na příští rok to vypadá zřejmě 26 miliard korun, v tomhle roce si půjčil 24 miliard korun. Z externích zdrojů. Prosím nás, může mi někdo z vás, kdo jste tady - a jste zde chytří, vzdělaní lidé - vysvětlit, co je to za úsporu, když mu to vezmu a současně mu řeknu, aby si ty peníze půjčil? Co řeknu, já mu to povolím, doporučím. A víte co, zajímavé? On si půjčuje více, než kolik spoří. Takže já spořím u něj 9 a umožním mu půjčit si 26 miliard korun. Tak to je asi stejné, jako když budu mít doma potřebu spořit, řeknu - nemáme na to peníze, prostě nemůžeme jet na dovolenou, rodino, tento rok budeme na chatě, načež přijde manželka, že ta dovolená, která by stála 30 tisíc korun, už je vyřešena a že si na to půjčila 100 tisíc korun v bance, a je to vyřešeno. Tak to je úplně stejná logika.

Další věc, kde šetříme na dotačním byznysu - to je také zajímavé - 1,6 miliardy korun spoříme na zahlazování následků hornické činnosti. Výborné. To jako doly, které se musí zahladit, bez toho to prostě nejde. Na tom se nedá ušetřit, to je jenom posun v tom, že to utratíme v tom příštím roce, takže tam budeme mít do té doby špinavou díru. Dobře, ale uznávám, úspora to je, ale tedy fakt s dotačním byznysem to nemá nic společného.

Ministerstvo zemědělství je kapitola sama pro sebe. To prosím, ať se tady obhajuje pan ministr zemědělství, kde ukazuje úspory 10 miliard korun, přičemž víme, že 2,8 miliard korun jsou maximální možné úspory na národním dotačním byznysu. Ale co je nejdůležitější, to je něco úplně jiného, a to jsou desítky miliard, které se přesouvají v rámci regulované energie. Zjednodušeně řečeno, navzdory slibům, které nám tvrdil na konferenci kterak je Česko ve formě pan ministr Stanjura, že se nepřevedou poplatky za regulované složky, zejména tedy za obnovitelné zdroje energie, zpátky na spotřebitele a na firmy, tak to přesně učinil.

Ale víte co je na tom horší? On převádí víc, než kolik to bylo předtím, než byla ta krize, což samozřejmě fatálně dopadne zejména na firmy, které v tu chvíli budou mít nárůst cen za regulovanou složku energie i o stovky procent. U těch firem, které jsou energeticky náročnější, je to 250 %, u těch méně energicky náročných je to 100 až 130 %. Včera se to řešilo zrovna na sněmu svazu průmyslu.

Celkem z té částky 54 miliard korun, které budeme spořit na dotačním byznysu - já vím, že se usmíváte, pane poslanče, ale já to myslím v dobrém, takže si vás vážím (Obrací se na poslance v řadách ODS.) - jde 51 miliard korun na přesun plateb energií na zákazníky. Neuvěřitelné. Já si vůbec nedovedu představit, že bychom něco takového udělali my. To pomíjím, že jsme v situaci, kdy se opět ukázalo, že v přepočtu na kupní sílu máme nejdražší cenu energie v celé Evropě.

Včera došla trpělivost podnikatelům na mezinárodním strojírenském veletrhu. Mimo toho - ať jsem korektní - že pochválili vládu za to, jak zvládla ukrajinskou krizi, tak pan premiér i pan ministr průmyslu dostali tedy do kožichu právě ve smyslu energií. Myslím si, že podnikatelé včera zcela nepochopili vládní činitele, a to říkám velmi kulantně. Já jsem tam byl celou dobu a měl-li bych použít vlastně to, co zde říkal pan poslanec Žáček, nechtěl bych, aby vládní činitelé slyšeli to, co o nich ti podnikatelé říkali.

Premiér byl zjevně opět dezorientovaný, protože vysvětloval s vážnou tváří, že restart hospodářství je založen na nákupu plynové infrastruktury a na investicích do dopravy. No, tak za prvé, investice do dopravy jsem se snažil vysvětlit. 150 miliard, které tam jdou, je ve skutečnosti 120 miliard. Dáváte tam méně, než jsme dávali my v roce 2021 a ten zbytek si pan ministr Kupka musí půjčovat.

Nákup plynové infrastruktury tedy úplně ten restart neudělá. Pomíjím to, že pan ministr Síkela kupuje Octavii za dva miliony korun a že ta infrastruktura je předražená. Ale jinak souhlasím s tím, že je to správný krok uvažovat o nákupu té plynové infrastruktury a bylo by i správné ji koupit, kdyby to bylo za nějakých rozumnějších podmínek. Ale to podstatnější je to, že tím se tady fakt restart neudělá. Ten restart byl a bude vždycky v rukou privátních subjektů, ten je v rukou firem, jejich zaměstnanců, je v rukou živnostníků, je v rukou malých a středních podnikatelů, protože ti jsou schopni hospodářství otočit. Stát ho neudělá nikdy a neudělala by to ani naše vláda.

Úlohou státu není snažit se litím peněz do ekonomiky nakopnout hospodářství. To můžu udělat v nějaké mimořádné době, s tím souhlasím. V době covidové jsme zvýšili investice do dopravní infrastruktury neuvěřitelným způsobem, udělali jsme absolutní rekord. Popravdě řečeno, snaha této vlády v té energické krizi byla - minimálně pana ministra Kupky - do té infrastruktury peníze dávat. Byť šíleným způsobem, protože na to nedostal peníze od vlády, tak si je musí půjčovat, což je dehonestující. Ale ku jeho obraně musím říct, že má alespoň snahu, aby se stavělo. To beru v té mimořádné době. Ale domnívat se, že tím ten restart uděláme...

Stačí se podívat na hrubý domácí produkt a sečíst si to. Ten musíme tvořit spotřebou obyvatel, ten musíme tvořit investicemi firem a ten musíme tvořit saldem mezi exportem a importem. To fakt neudělá stát. A ano, doplňovat to investicemi státu, případně spotřebou státu. Na čem je to dneska postavené? Právě na investicích státu a na spotřebě státu. Úplně šílené. Ale já bych to ani možná panu premiérovi nevyčítal. Je to premiér a svým způsobem prostě potřeboval obhájit kroky svých ministrů, tak to tak jako zakulil do toho, že je to aktivita, která pomůže. Budiž.

Nicméně podnikatele dorazil pan ministr Síkela. Ten na přímou otázku, jak vyřeší to, že stát opět porušil slib a převedou se na firmy platby za obnovitelné zdroje a to dokonce ve vyšší částce, než jak to bylo před tou krizí - což je naprosto věcný, jasný, logický dotaz, který nemohl neočekávat, protože v zásadě to bylo o sněmu svazu průmyslu - proč jim to poroste o stovky procent, tak začal zmateně mluvit o Bohemia Energy v roce 2021 a o komunitní energetice. Ale to, jestli se to převede zpátky, nepřevede, v jaké výši, jim tam neřekl.

No, jestli, pane premiére, jste někdy měl - a vy jste to viděl v přímém přenosu - možnost posoudit, jestli pan ministr Síkela je skutečně svéprávným ministrem hospodářství nebo průmyslu, tak věřím, že jste si udělal definitivní obrázek. Jenom opakuji to, že za regulovanou složku elektřiny ti podnikatelé vyčíslili, že se to bude zvyšovat o 72 až 144 % na třech typech firem. Dokonce u té jedné potom to bylo na 250 %.

Takže ten včerejší účet podnikatelů byl dost nekompromisní. Díky energetické politice, díky rezignaci na výzkum a díky zvyšování daní, činí tahle vláda firmy nekonkurenceschopnými. Proč to říkám teď u toho balíčku, u toho třetího čtení? No, protože drtivou část úspor z toho dotačního byznysu, čili 51,5 miliardy korun, jsou pouze skryté daně. To jsou ty převody těch plateb. Takže to zaplatí domácnosti a firmy, a proto my tomu říkáme daňový balíček.

Popravdě řečeno, když s tím paní předsedkyně přišla někdy před třemi, čtyřmi, měsíci, že to je spíše daňový balíček, tak jsme říkali - no, ony tam ale nějaké ty úspory skutečně budou. Trošku jsme si říkali, že možná je to marketingově nazváno jako daňový balíček, ale čím dál tím víc jsme se blížili k tomu rozuzlení, tím víc se začalo potvrzovat, že to je jednoznačně daňový balíček. Je úplně jedno, jestli tomu říkáme daň přímá nebo daň nepřijímá a jestli je to daň z příjmu, anebo jestli je to daň zaškatulkovaná v tom, že všichni povinně budou platit za to, co spravuje stát, a to je regulovaná složka energie. Prostě všichni zaplatíme více. Průměrná domácnost pět až šest tisíc korun, firmy až o stovky procent více za regulovanou část energie.

Takže já to ukončím tím, že i když se to bezprostředně netýká toho balíčku, který tady schvalujeme, tak není možné ten balíček bez kontextu toho, co jsem zde říkal, to znamená ty náklady, takto schválit. Protože to, co zaznělo v tom květnu, je opět lež. Kdyby to nebylo postaveno na zvyšování daní přímých či nepřímých, tak bych vám musel dát za pravdu, šetříte. Ale vy nešetříte, vy pouze přehazujete odpovědnost ze subjektu A na subjekt B, snižujete zadluženost jednoho a zvyšujete možná zadluženost toho dalšího, ale v žádném případě neořezáváte ten stát.

Šetření je něco jiného, že se začne na tom státním aparátu šetřit. Asi bychom se ne na všem shodli, jako se třeba neshodneme na té dopravě. To znamená, vy řeknete, budeme tam šetřit. Neříkáme, není férové šetřit na dopravě a můžeme se bavit i o jiných resortech. V něčem bychom souhlasili více či méně, protože bychom nakonec stejně skončili na těch 50 miliardách úspor ročně. To byl ten náš návrh, kterému vy jste se smáli.

Víte, jaké je finále? Že rok 2024 budete mít přibližně těch 50 miliard korun úspor, jenomže v úplně jiné struktuře. Ve struktuře takové, že to doháníte tím, že zvyšujete daně, ať už přímé či nepřímé, zatímco my bychom šetřili na tom státu. V tom je ten základní rozdíl mezi námi. Čili váš daňový balíček - a je to naprosto přesné pojmenování, teď už nikdo nemůže říct, že to je marketing, není nic přesnějšího, než že je to daňový balíček - je šidítko, které vás ani nás stejně nakonec neuspokojí.

Děkuji.