Musíte se ovšem umět na chvíli oprostit od racionálních ekonomických či jiným teoretickým základem podpořených úvah a popustit uzdu fantazii. Vždyť si to vezměte – dlouhodobě nezaměstnaný, invalida či sociálně vyloučený spoluobčan dostane od státu v rámci pomoci v hmotné nouzi místo hotovosti jenom úhlednou kartičku, ze které si bude moci vybírat z bankomatu. Rázem se vrátí sebedůvěra, dotyčný či dotyčná se začne cítit jako světák či dáma z amerických filmů, dříve neřešitelné problémy jsou nyní zcela banální, a než se na účtu objeví druhá pomoc v hmotné nouzi, je z nezaměstnaného či invalidy rázem zaměstnanec či podnikatel s dobře odstartovanou kariérou.

Pravda – situace se od dob Pretty Woman trochu změnila a platební kartu už nemají jen milionáři, ale i mnozí důchodci, studenti, referenti či prodavačky. Ale to je jenom detail.

Stejně tak banální připadá zřejmě ministerským úředníkům fakt, že v mnoha obcích (nejen v Libereckém kraji) by si s platební kartou nekoupil nic ani Richard Gere – chybí zde totiž jak bankomat, tak jakékoliv platební terminály. Lidé si tak budou muset pro dávky jezdit do větších obcí či měst, což bude spojeno s  náklady na dopravu. Jako další problém lze uvést, že zejména senioři dosud neměli účet u banky, nikdy neměli platební kartu a neumí s ní zacházet.

Také mne velmi zaráží fakt, že některé služby a operace na účtu k sKartě jsou zpoplatněny, což znamená, že příjemce sociální dávky musí za státem přiznanou pomoc platit.

Co už ovšem nemůže být banální ani z pohledu ministerstva je to, že nejde o běžnou platební kartu, ale tzv. Sociální kartu (sKartu), která je veřejnou listinou. A jako taková je v přímém rozporu se zákony této země, konkrétně s Listinou základních práv a svobod. Příjemce sociálních dávek totiž nemůže využít své subjektivní právo na pomoc v hmotné nouzi, aniž by o něm byly neoprávněně shromažďovány osobní údaje. To jsem prosím nekonstatovala já, ale Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Vavařovský, a učinil tak formou rozsáhlého právního rozboru.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy docílilo pravého opaku – namísto toho, aby zvedlo příjemcům sociálních dávek sebevědomí úhlednou platební kartou, zkouší jim ho ještě snížit – tedy pokud to po všech těch reformách ještě jde.

Vycházím z předpokladu, že záměr ministerstva byl ten, který jsem popsala výše. Slyšela jsem totiž o záměrech jiných – například vyvést další prostředky ze státního rozpočtu soukromé firmě a nechat ji na tom vydělávat. Tomu, že by byl někdo schopen něčeho podobného, se mi ovšem nechce příliš věřit.

A co tedy s Kartou sociálních systémů? Inu, zrušit. Stávající systém výplaty sociálních dávek funguje a nekolabuje, a proto není žádný důvod vyhazovat peníze za experimenty a měnit jej. Pokud ČSSD získá v krajských a senátních volbách důvěru, řeknu k tomu své – a jsem si jistá, že i moji kolegové hejtmani.

Nezaměstnaní, invalidé a sociálně vyloučení nepotřebují plastovou kartu, ale práci či společenské uplatnění. Liberecký kraj se jim obojí snaží poskytnout již dlouho a byla bych ráda, aby v tom mohl po volbách pokračovat.