Jakkoliv aktuálně kvůli vytížení nikoliv intenzivní. Ale osobně se cítím v první řadě mámou, ve druhé hasičkou a až ve třetí političkou.

Dobrovolní hasiči nejsou možná každodenními hrdiny. Ale ve svém volném čase se připravují na zvládání extrémních situací, nejen požárů, ale řady jiných katastrof či neštěstí. Připravují se na to, aby pomáhali v situacích, které mnohdy znamenají ohrožení života. K tomu musí být člověk tak trochu blázen, a tak trochu také idealista.

Hlavně ve vesnicích a dalších menších obcích, kde profesionální hasičské služby nejsou vždy dostupné nebo dostatečné, si dobrovolní hasiči svým specifickým druhem bláznovství získali slušnou oblibu. Jsou totiž často jedinou nadějí na záchranu v případě požáru nebo jiné krize. Málo se o tom mluví, ale když jsou ve vsi dobrovolní hasiči, lidem se tam žije líp, protože mají pocit určitého bezpečí.

Tento rok přinesl pro dobrovolné hasiče spoustu novinek. V září byla uzavřena Dohoda o spolupráci mezi HZS České republiky se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska, která stvrzuje novou etapu spolupráce v oblastech hasičského sportu, vzdělávání členů jednotek SDH, preventivně výchovné činnosti, ochrany obyvatelstva, přípravy návrhů právních předpisů z oblasti požární ochrany.

Jako aktivní dobrovolnou hasičku mě obzvlášť potěšilo, že dohoda pamatuje i na děti a mládež, jejich zapojení do preventivně-výchovné činnosti formou RESCUE campů. A také na přípravu hasičského dorostu pro budoucí působení v jednotkách SDH v obcích. Problém je ale v lidech – v tom, že odcházejí, že dobrovolných hasičů ubývá. Občas prostě samotné odhodlání nestačí, v nynějších časech má každý mnoho vlastních starostí o sebe či své blízké.

K udržení skvělé tradice dobrovolných hasičů je třeba přijít s plánem, jak systémově vytvořit lepší podmínky pro jejich činnost. Potřebujeme je. Až totiž bude někde hořet, je potřeba vědět, že to někdo uhasí.