Pane poslanče, vláda jedná o tom, jak naloží s Ústavním soudem nařízenou účastí prezidenta Pavla na summitu NATO. Jak celou tu otázku vnímáte?

Z mého pohledu se jedná o brutální faul Ústavního soudu na naši Ústavu. Bohužel to tak je, vůbec mi nedělá radost, že to musím říct. Jinak se to nazvat nedá. Došlo k porušení hned několika zásadních pilířů ústavního pořádku. Ústavní soud využil nástroje předběžného opatření, což je ve věci tohoto typu podruhé v historii, a to u případu, který naprosto nehrozil žádnou závažnou újmou. Předběžné opatření vůbec nebylo na místě a naprosto se v tom ztotožňuji s disentními stanovisky soudce Wintra a paní soudkyně Drápalové, kteří svůj nesouhlas opřeli zejména o procesní přešlap, kdy se má předběžné opatření využívat jen zřídka, a to pouze tehdy, když opravdu hrozí zásadní a závažná újma. Nevím, že by našemu státu vznikla zásadní závažná újma, kdyby Petr Pavel nejel do Ankary. Ústavní tím předběžným opatřením fakticky rozhodl celou kauzu, protože i kdyby nakonec meritorně vydal jiný nález, Petr Pavel už v Ankaře byl a rozhodnutí je konzumováno. Jde o věc, která je zásadním přešlapem.

Proč si myslíte, že se Ústavní soud vydal tímhle směrem?

Vzbuzuje to otázky, jestli Ústavní soud jen tzv. nešel Petru Pavlovi na ruku i s ohledem na to, že předseda Ústavního soudu pan Josef Baxa se aktivně účastnil demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, kde podepsal výzvu k demisi Andreje Babiše.

Vidím zde i další věc, co říkal meritorně pan profesor Gerloch. Je to skutečnost, že Ústava je v tomto ohledu naprosto jasná. Prezident vykonává pravomoci podle článku 63 Ústavy pouze se souhlasem a spolupodpisem předsedy vlády či vlády jako takové. Tady v tom případě je zřejmé, že úzus nebylo možné použít. Ústavní zvyklost je možné použít pouze tam, kde Ústava není precizně formulována, kde je nějaký prostor pro interpretaci. Nikoliv tam, kde Ústava jednoznačně hovoří, kdo má danou věc v kompetenci a kdo o ní rozhoduje. V tomhle případě je to zcela jednoznačně vláda a pan profesor Gerloch měl absolutní pravdu. Je nutné mít na paměti, že tady žádný úzus nevznikl, protože ještě nikdy v historii žádný prezident necestoval na summit NATO bez souhlasu vlády, aniž by ho vláda sama zařadila do své delegace. Není pravda, že je tady nějaká dvacetiletá tradice. Ani v jednom případě za posledních 20 let se nestalo, že by prezident jel na summit bez souhlasu vlády. Nyní je to poprvé, žádná zvyklost tady není a nemůže být použita, protože Ústava je v této věci naprosto pregnantní a jasně hovoří o tom, kdo má kompetenci v této věci rozhodnout. 

Hodně se lidé na sítích ptali, co jiného mohla vláda dělat než Ústavnímu soudu vyhovět. Bylo tu nějaké jiné řešení?

Reálně podle mého nebylo. Kdyby vláda sáhla k vytažení nukleární zbraně, že by řekla, že nebude respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, fakticky by legitimizovala právní anarchii. Jsem velmi rád, že jak Andrej Babiš, Petr Macinka i celá vláda do tohoto harakiri nepustili, protože tím by se situace zhoršila a vyústila by v naprosto zásadní krizi právního státu, jehož zbytky tady snad ještě pořád máme. Reálně vláda nemůže udělat nic jiného než se tomu podřídit. 

Nejde ale o Ankaru. Důsledky jsou mnohem dalekosáhlejší, protože tímhle rozhodnutím došlo k prvnímu nákroku transferu z parlamentního systému na prezidentskou republiku. Jak vidíme, Petr Pavel této nahrávky okamžitě využil a druhý vystoupil s tím, že on je automaticky vedoucím delegace a sám bude rozhodovat, čeho se bude na akci NATO účastnit a vláda mu do toho nemá co mluvit. To je další krok k prezidentské republice a odchodu od principu, že zahraniční a obrannou politiku určuje vláda. Prezident si uzurpuje pravomoci, které mu Ústava jednoduše nedává. Obávám se, že Ústavní soud otevřel Pandořinu skříňku a Petr Pavel nyní bude hojně využívat této benevolence a snažit se pod sebe získat kompetence, které mu podle Ústavy nepřísluší a fakticky transformovat naši zemi v prezidentský systém.

Fotogalerie: - Jak jsem se (ne)mýlil v politice

Označil jste za správné, že vláda rozhodnutí ústavních soudců respektuje, protože bychom se jinak ocitli v právní anarchii. Co kdyby se hypoteticky časem prezident Pavel, když mu to nyní zafungovalo, opětovně obrátil na Ústavní soud se záměrem vzít si nějakou další pravomoc, která mu nepřísluší, a Ústavní soud mu vyhověl? Je to tak, že Ústavní soud může všechno a nelze mu zabránit, ani kdyby se pohyboval mimo Ústavu či dokonce proti ní?

Dovolím si takové přirovnání. Ústavní soud je pojistka. Máte v domě elektřinu a máte tam i pojistky, které mají zabránit tomu, aby vám vyhořel dům v momentě, kdy dojde k nějakému zkratu. Pokud pojistka selže, dostáváte se do velmi nebezpečné situace. Přesně to se v současné chvíli stalo. Pojistka selhala a nemůžeme se na ni už bohužel spolehnout. Vůbec mi nedělá radost, že to říkám, protože mám k právu velkou úctu a respekt. Otvírá to prostor pro další protiústavní kroky Petra Pavla, který si bude jist podporou ze strany Ústavního soudu. Z dlouhodobého hlediska si ale myslím, že Petr Pavel sice vyhrál bitvu, ale prohrál válku, protože při dalších prezidentských volbách mu tohle občané nezapomenou a velmi dobře si to budou pamatovat.

Ústavní soud vyměnit nemůžeme a pokud chceme vrátit naši zemi do normálu, jedinou možností, jak s tím naložit, je zvolit si v roce 2028 jiného prezidenta, který bude Ústavu ctít a nebude zneužívat náklonnost Ústavního soudu k tomu, aby si fakticky uzurpoval pravomoci, které mu Ústava nedává. Petr Pavel lhal, když říkal, že jde o vyjasnění kompetencí do budoucna a nejde o něho. Jde o něj. Jde pouze o něj a pouze o mocenský boj, kdy Pavel dostal Ústavní soud na svou stranu a bude toho chtít využívat, což ostatně předvedl už svým bezprecedentním vyhlášením, že bude automaticky vedoucím delegace a bude si tam dělat, co chce. Je to automaticky za hranou, ale takové vyjádření mu svým chybným rozhodnutím umožnil Ústavní soud.

Premiér Babiš veřejně řekl, že s sebou do Ankary chce prezident vzít svou delegaci 35 lidí. Tak velké hradní delegace nikdy nebyly. Co za tím je? Nemůže to být o tom, že na ten summit NATO ve skutečnosti ani tak nechce Petr Pavel, ale někteří lidé na něho navázaní?

Přesně tak to samozřejmě je. Klíč k pochopení celého rozhodnutí Ústavního soudu najdete v bodě II., kde je napsáno “prezident a jeho doprovod”. To je naprosto nejzásadnější část rozhodnutí Ústavního soudu. O to přesně jde. Petr Pavel má své sponzory, kteří se chtěli za každou cenu na summit dostat a věděli, že bez něj to nepůjde. Celou dobu je to o to, aby tahle stafáž Petra Pavla, která jej fakticky řídí a sponzorovala ho v prezidentské kampani, měla možnost na summitu NATO navázat další kontakty a řešit svoje byznysové zájmy. O to smutnější to je. Touto otázkou jste uhodil hřebíček na hlavičku, protože přesně toto je vůbec nejdůležitější.

Na tom celém mi z hlediska přístupu Ústavního soudu nejvíc vadí jedna věc. Když měl před nějakým časem na stole rozhodnutí o valorizacích důchodů, které se týkalo milionu našich spoluobčanů a mělo zásadní dopad na jejich životy, tak Ústavní soud o nějakém předběžném opatření neuvažoval, zatímco v případě Petra Pavla neváhal a vydal rozhodnutí během 24 hodin jen kvůli tomu, aby jednomu člověku v naší zemi umožnil odjet na summit do Ankary. To je z mého pohledu možná vůbec nejsmutnější prvek celého tohoto rozhodnutí. Ústavní soud nám řekl, že zájmy Petra Pavla jsou pro něj výrazně důležitější než zájmy milionu občanů této země, protože ty by měly být na mnohem vyšší úrovni. Jestli si předběžné opatření někde zasloužilo být vydáno, tak právě ve sporu o valorizaci důchodů. Tam bylo na místě, tady není.

Psali jsme:

„Za vším hledej peníze.“ Ševčík načrtl, proč se Pavel vnutil na summit

„Jinak bych nic neposílal.“ Jak to bylo s dopisem pro ÚS

Když se ozve prezident, soud spěchá? Politici odpověděli čtenáři PL

Vraždy nebo majetek soudům trvají roky. Ale cesta na summit?