Parlamentní i mimo parlamentní opozice se shodne na tom, že současná vláda představuje pro Českou republiku bezpečnostní, ekonomické a morální nebezpečí. A pouze slepý to nevidí. Nešvar platný v EU a v EP, kdy elity chtějí, aby ony určovaly, co je pro lidi dobré a co špatné, se rozšířil do našich luhů a hájů. Tolik vzývané „západní hodnoty“ začaly sloužit nikoliv svobodnému trhu a svobodě slova, ale staly se součástí boje za strategické zájmy velmocí. Přitom již delší dobu nastává ve světě geopolitický zvrat, kdy Západ ztrácí svoji politickou a ekonomickou převahu nad Východem. Do toho velmi vehementně začíná promlouvat globální Jih. Příkladem tohoto deficitu Západu bylo drahé řešení pandemie covidu, nedostatečné řešení migrační krize či špatná opatření při energetické krizi. Ta byla mimochodem způsobena ekonomickými sankcemi, jako reakcí na ruskou agresi vůči Ukrajině.
Evropskou komisi a Evropský parlament ovládá progresivistická politika, naivní ideologie, která nedokáže dohlédnout na důsledky svých špatných rozhodnutí. Přitom se zapomíná, že jakákoliv pozitivní řešení lze uskutečnit pouze na dobrovolnosti, bez nátlaku a na základě oboustranné výhodnosti. A že tato rozhodnutí mohou omezit či dokonce podkopat demokratické základny státu si evropští politici přestali uvědomovat při přijímání cílů a zejména harmonogramu plnění Green dealu. Ten by měl být „záchrannou planety“, ale stal se spíše nástrojem přerozdělování vlivu, bohatství a moci v Evropě a ve světě. A již dnes se ukazuje, že členské státy EU začínají ztrácet krok a konkurenceschopnost s Čínou, Indií a dalšími zeměmi Asie a Ameriky. Přitom i já souhlasím, aby naše generace předávala Zemi našim následovníkům v lepším stavu, než jsme ji přebírali. Ale to vše se musí dít s rozvahou, rozumem, musí to být podloženo ekonomickými možnostmi a být sociálně únosné.
Naše vláda, a nejen ona, se stala nástrojem cizích mocí, aniž by si uvědomovala důsledky. ANO 2011 není skutečnou a plnohodnotnou opozicí, protože její zakladatel je navázaný na současnou dotační politiku Bruselu. Tato politika se stala nástrojem nátlaku a prosazování pouze „jedné pravdy“. Také druhá parlamentní opoziční strana není pozitivní alternativou současné pětikoaliční vládě. Namísto racionálních a uskutečnitelných návrhů se předkládají návrhy řešení druhé či třetí kategorie, které prakticky žádným řešením na současné problémy v naší zemi nejsou. Příkladem je vládou přijatý konsolidační balíček, který „řeší“ pouze problémy, které současná vláda s parlamentní opozicí způsobila. Je třeba návratu politiky, která pochopila, že ČR je coby exportní země fatálně závislá na míru a dobrých mezinárodních vztazích, na energetické bezpečnosti a na vzdělaných a kvalifikovaných zaměstnancích. Politiky, která bude naslouchat občanům a chránit jejich zájmy a požadavky.
Je třeba konečně přijmout spravedlivou daňovou reformu, namísto strašení je třeba motivovat lidi práce i seniory , je třeba výrazně omezit byrokracii a počet pracovníků ve státní a veřejné službě. Přestat propagovat zelený úděl ideology a chaoticky, a začít skutečnou ochranu přírody řešit rozumem s odborníky a přemýšlejícími lidmi. Prostě nová politická reprezentace se musí začít chovat pragmaticky tak, aby změnila společenské, ekonomické a morální hodnoty v zemi. Česká republika se musí přestat chovat jako blázen, podlézající svému „pánu“ a musí začít prosazovat národní zájmy svojí nezávislou zahraniční politikou. Politikou, která se vrátí ke zlepšování kvality života občanů. Tato vláda i současná parlamentní opozice toho není schopna, o čemž svědčí váhání přijmout rozhodnutí, která reálně vyřeší základní problémy dneška. Alibismus, populismus, pokrytectví a rádoby nacionalismus není cestou ke zlepšení vzdělanosti, mobility, digitalizace a k zajištění obranyschopnosti naší země.
