Česká republika se podle včera zveřejněného indexu prosperity a finančního zdraví propadla za necelé tři roky z příznivého devátého místa v rámci EU o šest pozic na místo patnácté. V dílčím ukazateli hodnotícím ekonomickou kondici dokonce na místo číslo 23, tedy téměř na chvost. Situace je o to závažnější, že nejde o ojedinělý žebříček, ale o další v celé řadě mezinárodních srovnání a průzkumů, kde ztrácíme dech a propadáme se doslova jako lyžař zavalený ve sněhové lavině hlouběji a hlouběji. A co hůř, záchranáři jakoby místo kopání a pomáhání ještě na místo neštěstí přivezli a nechali sypat sněhová děla.

Přesně tak totiž funguje daňový balíček, před kterým jsem vás v průběhu loňského roku nesčetněkrát varovala. A zdaleka nejen já, ale také třeba nezávislá Česká národní banka, podle které v jeho důsledku dojde jen letos ke snížení našeho HDP o 1,4 %. Nebo Svaz průmyslu a dopravy, který spočítal, že jen škrty v energetické politice prodraží českému průmyslu vstupy v podobě elektrické energie nejméně na dvojnásobek. Bohužel zadušením ekonomiky se logicky nedostavil ani kýžený efekt v podobě zlepšení veřejných financí, natož ozdravení ekonomiky.

Vláda Petra Fialy, která si ve svých slibech tolik zakládala na nutnosti zkrotit dluhy, zasekne za čtyři roky dluh ve výši 1 bilion 145 miliard korun. To je, dámy a pánové, 286 miliard ročně. A to znamená přesně třikrát rychlejší tempo zadlužování, než kterého dosahovali vládou tolik proklínaní ministři financí za hnutí ANO. Ministři, kteří na rozdíl od poškozování ekonomiky a tolerance daňových úniků a podvodů podporovali hospodářský růst, rovná pravidla pro všechny a omezování šedé ekonomiky. Postupovali tak podle toho nejlepšího a osvědčeného receptu na uzdravení veřejných financí, který je vyspělý ekonomikám znám už celá desetiletí a není potřeba ho znovu vymýšlet.

Dnes bych ale chtěla mluvit o něčem daleko horším než jen špatném národohospodářském úsudku vlády. Myslet si, že restriktivní daňovou politikou v jedné z nejméně zadlužených zemí EU dosáhneme úspěchu, je legitimní omyl. Omyl se může přihodit každé vládě, byť většinou jenom jednou, protože za něj zaplatí u nejbližších voleb. Co ale legitimním omylem není, je trestuhodná chyba, která nepřinese ani úsporu, ani růstový impuls, zkrátka nic dobrého pro nikoho, s výjimkou několika silných lobbistických skupin. Takový krok není jen chybou, ale zaslouží si vstoupit do učebnic jako příkladné a nefalšované selhání.

Takovou chybu udělala vláda Petra Fialy kosmetickým snížením DPH na potraviny z 15 na 12 %. A definitivně to bohužel potvrdila čísla o dubnové inflaci, která minulý týden zveřejnil Český statistický úřad. Všichni si pamatujeme, jak Petr Fiala při loni prosazovaném snížení DPH na potraviny prohlašoval, že dojde ke snížení cen potravin. Hnutí ANO okamžitě varovalo, že tento krok ke zlevnění potravin nepovede, ale zůstane plně v maržích zahraničních obchodních řetězců.

Před tím samým byl ministr financí Zbyněk Stanjura veřejně varován jak generální ředitelkou Finanční správy, tak dokonce, a čest jim za to. i samotnými zástupci českých supermarketů a hypermarketů. Bohužel, vláda toto varování nevyslyšela a tímto kosmetickým snížením DPH připravila naše veřejné rozpočty o 13 miliard korun ročně, a to úplně zbytečně!

Statistická data hovoří jasně. Oproti prosinci 2023 potraviny nezlevnily ani o promile, naopak podle aktuálních čísel zdražily o 0,2 procentního bodu. Přesto se stát snížením DPH z 15 na 12 % z každé tisícikoruny utracené za potraviny v supermarketech napříč naší zemí každou vteřinou připravuje o 30 korun, aniž by to mělo jakýkoliv přínos pro naše občany. Tímto chybným krokem připravila vláda naše veřejné finance o více peněz, než vybere zvýšením daně z nemovitostí, odvodů pro OSVČ i dohodářů dohromady. A protože DPH je sdílená daň, připravila o peníze také města a kraje.

Třináct miliard korun, o které svým nepochopitelným krokem navzdory varování svých kompetentních podřízených připravil Zbyněk Stanjura občany České republiky, mohlo být použito na investice do vědy a výzkumu, digitalizaci státní správy nebo na budování dopravní infrastruktury. Mohly být, a obracím se na Piráty, využity v rámci Ministerstva místního rozvoje na zlepšení dostupnosti bydlení. Mohly být, a obracím se na TOP 09, využity na rozvoj fakultních nemocnic, kvantových technologií nebo na adaptaci umělé inteligence. Mohly být, obracím se na STAN, využity na zlepšení podmínek pro policisty, hasiče nebo na zlepšení podmínek pro investory v Česku. Mohly být, a obracím se na KDU-ČSL, využity na podporu modernizace českého zemědělství, stavbu přehrad nebo ekologické projekty a zlepšení životního prostředí.

Místo toho těchto 13 miliard navzdory varování opozice, navzdory varování kompetentních úředníků resortu financí, dokonce i navzdory varování samotného byznysu, který z tohoto kroku profitoval, zamířily do bilancí zahraničních obchodních řetězců.

Dovolte mi tedy proto požádat o zařazení mimořádného bodu s názvem Účet za 13 miliard korun, které Zbyněk Stanjura věnoval obchodním řetězcům.

Děkuji vám za pozornost.