Nemám rád žádné kroucení či dodatečné dobarvování historie. Tedy ani to současné moderní, kde se osvobození Rudou armádou v roce 1945 dává do bezprostřední souvislosti s instalací komunistického režimu a okupací v roce 1968 či dokonce s událostmi dneška.

Takovýto výklad historie je, nechutným plivnutím do tváře desítkám tisíc statečných Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Kazachů, Gruzínů, Arménů a mnoha dalších národností bývalého Sovětského svazu, kteří při osvobozování naší země položili své životy.

Naši prarodiče je vítali rozkvetlými šeříky a dobře věděli proč. Na to bychom neměli zapomínat.

Ač se nám pozdější historické události, či události vysoce aktuální, možná vcelku pochopitelně nelíbí, bez obětí tehdejších příslušníků Rudé armády by tu většina z nás dnes pravděpodobně vůbec nebyla a ti, kdo by zde zbyli by mluvili německy.

Tím ani v nejmenším nesnižuji podíl západních spojenců na porážce Německa. Jistě je na místě vyzdvihnout zejména odvahu a odhodlání Velké Británie, která v letech 1940 - 1941 čelila spojeným silám Německa a Itálie zcela osamoceně.

Historickým faktem však zůstává, že pro osvobození právě toho našeho prostoru byla rozhodující bojová činnost příslušníků Rudé Armády. Bez ohledu na to, jaké strategické, taktické, ekonomické či politické důvody toho byly ve skutečnosti příčinou.

Rudá armáda naše území opustila na podzim 1945 a komunismus jsme si zde s jásotem sobě vlastním v následujících třech letech instalovali sami. A udělali jsme to tehdy asi vcelku pochopitelně mimo jiné i kvůli bezprostředním zkušenostem ze zrady západních spojenců, německé okupace i následného osvobození.
Volby v roce 1946 u nás byly ještě svobodné a nezmanipulované, což dokumentuje výsledek na Slovensku, kde komunisté ve volbách nezvítězili.

Nástupu komunistické totality v únoru 1948 se odmítli mimo jiné bránit naši vlastní tzv. "demokratičtí" politici E. Beneš a J. Masaryk, kteří ačkoliv v rukou tehdy ještě měli určité ústavní možnosti, nevyužili jich.
Příchod okupačních vojsk (opět na formální žádost našich vlastních politiků) v roce 1968 proto už nelze takto lacině z propagandistických důvodů spojovat s osvobozením, jež proběhlo o 23 let dříve.

Komu vývoj událostí není zřejmý, může si ve vlastním zájmu namalovat na papír časovou osu s vyznačenými důležitými událostmi let 1938 - 1939 – 1945 - 1946 – 1948 – 1968.