Je to tak, jak píše kolega Oldřich. Zákon o podpoře bydlení nic nepodpoří.  Naopak. Zatíží obce agendou, fakticky a prakticky je to ZCELA nepromyšlené a nic zásadního neřešící. Je třeba dát peníze obcím přímo a ony si poradí - pozemky, příprava projektů, družstva… úřad je na nic.

Je třeba stavět a k tomu vše směřovat. Třeba i zefektivnit veřejné zakázky, ty komplikují dosahování kvality staveb, rychlost výstavby, zkrátka vše. Kdo chce “nadržovat”, dělá to stejně, solidním to brání dávat dobré a seriózní nabídky….  Obce by měly kategoricky trvat pro samosprávu na změnách… Ať se od byrokratické agendy vrátíme k rozumu, dobrým stavbám a hlavně vůbec nějakým stavbám - nejen dotovaným, tedy de facto regulovaným. O zpětných kontrolách, na které se platí opět stovky úředníků, ani nemluvím…

Zastupuji obce ve sporech se státem o formality - zachránila jsem už jim stovky milionů. Znám to dokonale. V praxi. Co tím chci říci? Zdravý rozum hyne, byrokracie roste, a nic praktického to neřeší.

Chce to jiný přístup - sama jsem schopna nasměrovat, kudy obce a města, tedy samospráva, aby se z ní znovu nestaly národní výbory podávající hlášení “nahoru” namísto vlastních akci - třeba výstavby svých bytů nebo společných bytů za nějaké nové efektivní legislativy. Třeba i přímého zadáváni s jasným zdůvodněním… Například po zkušenostech a tak dále….

V překladu - za vyšší volnosti, větší podpory bank, svých firem a tak dále. Prostě - JINAK. Toto, co správně odmítl výbor, jsou jen hezká slova a úřednická místa. Ne byty. Začněme s veřejným prostorem jednat jako se soukromým. Nikde se peníze netisknou, všechny vyděláváme my. Ani stát, ani Brusel. Oni nám jen ty naše přerozdělují, a sami se u toho královsky platí.