Z deklarovaně levicových stran jsou v Poslanecké sněmovně jenom Piráti, naopak hnutí Stačilo! pohořelo, dokonce hůře než sociální demokracie v minulých volbách. Co podle vás udělala levice špatně?
Stačilo nestačilo. Z programově levicových stran jsou nejen liberální Piráti s přispěním Zelených, ale dominantní pozici na konzervativním levicovém středu zaujal Andrej Babiš. Není podstatné, jakou politiku strana deklaruje, ale jakou dělá a jakou chtějí voliči. Politika ANO je politika středu a my jsme si ten střed posunuli doleva. Posunul ho vítězný souboj Zemanovy ČSSD s Klausovou ODS v minulých desetiletích. Nemáme už strach z privatizace, privatizováno bylo Klausem vše. Přesto Zemanova vláda veřejný sektor v zemi dokázala udržet a stabilizovat. Babišovu politiku, i když se tak nedeklaruje, můžete nazvat politikou konzervativního levého středu. Dnes nemá nikdo strach z nezaměstnanosti, z bídy. Ekonomika nebankrotuje. Máme jednu z nejnižších úrovní nezaměstnanosti, relativně vysokou mzdu v podnikatelském sektoru a platy zaměstnanců státu jsou dostatečné pro to, aby se nebouřili a nestávkovali. Odbory jsou krotké a líné.
Politiku levice dělal i Andrej Babiš.
Podezřívám ho, že zcela záměrně chtěl vyluxovat levici její voliče. Pravici nechal ke zkrocení Fialovi. Řada politik levice byla levicovým stranám hnutím ANO převzata. Už v minulém volebním období. A bez jejich protestu. Řada politik levice zastarala. A řada politik levice potřebuje kvalifikované lidi, kteří je budou prosazovat. Vysokoškolsky vzdělané, mladé a odhodlané veřejně působit v rámci občanské společnosti. Dobře zaplacené nebo bohaté. Jsem častým návštěvníkem Poslanecké sněmovny a jejích výborů, protože nemám pracovní dobu a politika mě nemusí živit. Nepotkal jsem tam žádné mladé sociální demokraty ani komunisty, kteří by jako hosté z veřejnosti, když už jejich partaj neprošla do sněmovny, komentovali přípravu zákonů a projednávání pozměňovacích návrhů, jak tak pravidelně činí zelení či „lidskoprávní“ aktivisté. To je ten problém. Musí se živit, mají pracovní dobu a večery jim zabírá rodina. V tomto ohledu je politika luxus, který si nemohou dovolit.
Za „bolševika“ se předpokládalo, že ten, kdo chce dělat politickou kariéru, musí začít aktivitou v některé z tehdy mnohých společenských organizací. V odborech, v SSM, u myslivců, u rybářů, zahrádkářů, ve Svazarmu či jinde. Že musí nejdříve něco odborně dokázat, než o tom bude mluvit a přesvědčovat jiné. Nikdy to nebylo jen „hořet“ pro politiku. Kariérní cesta byla dlouhá, časově vyčerpávající, většinou provázená ještě paralelním vzděláváním. Do politiky tak přicházeli „dělat kariéru“ lidé s odbornou průpravou a s minimálně jednou, optimálně se dvěma vysokými školami. Jednou odbornou a druhou manažerskou. Komunisté i sociální demokraté si v novém tisíciletí tento kádrový postup odvykli. Polovzdělanost a užvaněnost se stala vnitrostranickou normou přijatelnosti. Kdybych chtěl jmenovat, mohu.
Problém také je, že „deklarovaná levice“ v podobě SOCDEM se tři roky ze čtyřech hádala mezi svými frakcemi a nedělala politiku žádnou. Byla mimo parlament a přiznejme, není to grassroots strana a neumí dělat politiku na ulici. Není to spolek „Za Ouholičky krásnější“. Není to ani „Tea party“ postavená na sousedských komunitách. Není to hnutí na místní úrovni, poháněno skupinami obyčejných občanů, nikoli politiky nebo jinými vlivnými vůdci a jejich mnohdy akademickými vizemi.
Psali jsme:
Politiku levého středu dělala ale i Fialova vláda.
Sice otřesně, ale neodvážila se privatizovat nemocnice a polikliniky, neodvážila se sebrat peníze obcím. A tak se budovaly nesmyslné cyklostezky v měřítku, že na to musel poukázat i NKÚ. Neprivatizovala školství, což je dobře, ale neodstranila levičácké nesmysly v podobě inkluze a neškrtla státní financování ani v naprosto neproduktivních pseudooborech uměleckých škol či humanitních a sociálních věd. Dovolila, aby chudáky učitele hodnotili žáci ve „studentských radách“. Nezastavila proud bezobsažného žvanění v řadě bakalářských a magisterských prací. Nedonutila vysoké školy ke spolupráci s průmyslem, aby produkovaly užitečné výsledky v podobě uplatnitelných absolventů a aplikované vědy, kterou někdo potřebuje a dokáže zhodnotit ve výrobě. Neodvážila se seškrtat počet úředníků a příslušně likvidovat jejich agendy v zákonech, což by zeštíhlilo stát na kost. Počet papírů narostl. Dokonce ani peníze levičáckým politickým neziskovkám nezrušila, i když tím financovala ostrou ideologickou kritiku své politiky a výukovou bázi radikální progresivistické opozice. Zvýšila daně. Pravice by je snižovala.
Takže... Řada hloupostí levicových konceptů bez korektivu přetrvala. A SOCDEM během své opoziční dráhy nenalezla jinou agendu, než se starat a vítat uprchlíky a podporovat Ukrajinu v obraně režimu, který je zčásti fašistický a zčásti kleptokratický. Smrtelná zranění způsobila Sobotkova vláda a pak Šmarda. Štiplavý evropský zápach Dienstbiera a Petříčka odpudil voliče na dlouho. Nástup Maláčové a Zaorálka přišel pozdě. Lidé přestali věřit, přestali doufat.
ČSSD se zmateně přejmenovávala na SOCDEM, přejmenováním vznikla marginální ČSSD s jiným programem a starými tvářemi, levice se štěpila a hádala. Komunální politik Šmarda v čele sociálních demokratů flagrantně zklamal a odešel do zapomnění. Právem. Ale ztratil se čas a dynamika levicové politiky. Jana Maláčová si dodnes hřeje na prsou hady v podobě vnitrostranické anarchistické buňky „SOS“, která už několik hodin po uzavření volebních místností usiluje o revitalizaci Bohumínského usnesení, jež se stále ještě nezrušilo, i když už smrdí jako shnilá ryba.
Přitom samostatná cesta SOCDEM v některých z příštích voleb povede definitivně do pekla. Samostatná cesta KSČM už do pekla vedla. Dnes mimoparlamentní sociální demokracii ani mimoparlamentní komunisty totiž nikdo nepotřebuje. Nic neumí lépe než jiní, mnohé už neumí vůbec.
Komunisté se sice nepřejmenovali, ale ztratili schopnost reflexe potřeb dnešní střední a mladé generace. Nezaujali. Jen zestárli do přestárlé podoby. Nestali se ani radikální socialistickou stranou, protože Češi radikalismus nemají v lásce. Nehájili a neobhájili ani Husákův socialismus, i když 35 let po převratu už je čas bilancovat, co dokázala v letech 1948 až 1989 KSČ, a nedokázal od roku 1989 nikdo po ní.
Jejich elektorát složený převážně z pamětníků už je po mentální smrti. Dělníci už nejsou předáky, organizovaná masa proletariátu, ale zaměstnanci, kvalifikovaní operátoři robotických strojů. Nikdo nestojí o to „stát čelem k masám“. Nikdo nestojí o pěticípou hvězdu ani o samopal k ochraně továren. Nikdo mimo flákačů netouží po bezzásluhovém odměňování. A nikdo netouží po beztřídní společnosti – komunismu. Je čas bilancovat.
Pokud nepřemluví Svobodní v SPD a Macinkovi postklausovští Motoristé Andreje Babiše k pravicovým nepředloženostem, SOCDEM ani KSČM už nikdo nikdy nebude postrádat. Stejně jako nikdo nepostrádá už třicet let národní socialisty. Stačilo! byla jediná cesta vpřed. Nestačilo.
Psali jsme:
Nemůže za neslavný výsledek třeba i to, že Kateřina Konečná nedokázala probourat skleněný strop špatné pověsti KSČM?
Když jsme začali s Milošem Zemanem v čele přetvářet před třiceti lety amorfní a nezajímavou „živnostenskou“ ČSSD ve vůdčí stranu české levice, tak jsme si těch nálepek také užili. Jednou komunista, vždycky komunista. Každý levičák, který nesouhlasil s Klausem, je komouš.
Kateřina Konečná odvedla obrovský kus práce. Jak uvnitř vlastní strany, kterou přesvědčila o nutnosti změny rétoriky i programových priorit i o projektu Stačilo!, tak navenek. Nepokračovala v Grebeníčkově a Filipově cestě „partaje vzpomínajících důchodců za životní jistoty“, dokázala odborně oponovat vládním politikům zleva, dokázala se vášnivě pohádat před kamerami o evropské či globální politice, o migraci i o sociální policie. Autenticky. Kvalifikovaně. Nikdy nežvanila. Vizuál Stačilo! patří k tomu nejlepšímu, co kdy na české politické scéně bylo. I Daniel Sterzik aka Vidlák odvedl olbřímí kus práce, dal všanc pohodlnou kůži glosátora politiky a publicisty. Pokusil se zasypat příkopy mezi levicovými hloučky ve chvíli, kdy platí bonmot, že „pravici spojují peníze a levici rozdělují ideje“. Ne. I když se komunisté přejmenují – a budou muset se přejmenovat, protože revanšismus antikomunistů je neúprosný, nyní má „bolše“ v podobě zákona a využije ho dokonale, tak vždycky budou komunisti.
Jaké máte vysvětlení pro výsledek Andreje Babiše, který nakonec získal až o 7 % více hlasů, než mu věštily některé průzkumy?
Analytická brilantnost a pracovitost Babišova týmu, který umí použít sociologii jako podklad k politickému marketingu. Obrovské pracovní nasazení Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Radka Vondráčka, Aleny Schillerové, Patrika Nachera, Aleše Juchelky, Martina Kolovratníka a dalších. Využili každé příležitosti. Argumentovali, přesvědčovali. Klidně ze sebe dělali i šašky, když to bylo vtipné.
Bez Babiše může být vláda (Havlíček bude dobrým premiérem), ale nemůže bez něj být ANO. On je duší ANO, architektem jeho politiky. Nezkorumpujete ho. Dokázal něco, co prozatím v Česku nikdo. Udržel Agrofert jako vertikálně dominantního výrobce potravin (100 tisíc hektarů zemědělské půdy) a udržel i páteř české a slovenské chemické výroby, včetně dusičnanů, chlorové, sírové, fosfátové a hořčíkové chemie, benzolu, termoplastů a gumárenství. Pro případ války je výroba vlastních potravin pro stát strategickou výhodou, stejně jako pro armádu výroba výbušnin. Snaha rozvrátit holding je snahou, aby Česká republika byla závislá v páteřních technologiích na vlastnících z jiných zemí.
No a pak je to zásada politického marketingu, německé přísloví „Der Teufel scheißt immer auf den größten Haurem“ čili „čert sere vždy na větší hromadu“. Už od 19. století se ví, že všichni se chtějí svézt po vítězných volbách v žebřiňáku s kapelou projíždějící městem. Tato alegorie vítězného průvodu v Čechách přetrvala od let Jana Antonína Bati v prvomájových průvodech dodnes. Americký politický marketing tomu říká „bandwagoon effect“. Je to sociálně psychologický jev, kdy si lidé osvojí určité chování, přesvědčení nebo názor, protože to dělají i jiní, úspěšní či mocní lidé, nebo proto, že to dělají všichni kolem nich. Touží být na straně vítěze. Existuje strach z promeškání trendu nebo z ocitnutí se na „straně poražených“, což podporuje módu a konformitu. Je to forma kognitivního zkreslení, která ovlivňuje rozhodování ve velkém měřítku.
Jakou funkci by si zasloužil Petr Fiala po konci v úřadu předsedy vlády?Anketa
Efekt se dnes používá v manipulaci, kdy se zacykluje vliv průzkumů veřejného mínění na názory voličů. Nikdo nechce, aby právě jeho hlas propadl. Stačilo! mělo dlouhodobě nestabilní podporu 5 až 8 procent. Lidé to ale raději hodili Babišovi.
Jakou odhadujete povolební koalici? Trojkoalice? Babiš s Motoristy a podpora od jistých členů SPD?
Podpora SPD bude vykoupená kompromisy. Podpora od jiných poslanců také. Nicméně Babiš si to bude užívat. Nemyslím si, že by chtěl dělat kompromis s až tak radikální pravicí, jakou jsou Motoristé. Myslím, že se bude při vyjednávání pohybovat víc ve středu. Protože on není pravičák, i když je miliardář. Pro něj jsou peníze cesta, ne cíl. Ono „SPOLU“ může za nějakou dobu nebýt spolu. KDU-ČSL je například docela pragmatický spolek, i když není veden tak brilantním vyjednavačem, jakým byl Josef Lux. Jeho voliči jsou sice věřící, ale pravičáci to nejsou. Ježíš byl přece jen první komunista. Slitovnost, soucitnost a milosrdenství jsou opakem bezohledného sobectví akumulace kapitálu. Nazaretského kapitálem bylo humanistické přesvědčení o jeho bližních.
Petr Fiala se v každém druhém projevu zaklínal Ruskem a Putinem. Přesto se mu evidentně nepodařilo zmobilizovat voliče pro sebe. Proč?
Protože strašil „malovaným čertem na zdi“, Putinem zalitým krví. Ale ono to tak není. Nikdo soudný nevěří, že v Kyjevě panuje demokracie a že Ukrajinci nevzývají nacistická zvířata – Banderu, Šuchevyče… Nikdo nevěří, že Zelenskyj je Spasitel. Že Ukrajinci nenásledují tehdejší válečné zločince jako hrdiny. Můj dědeček banderovce věšel na stromy ještě v padesátých letech, protože valašské kotáry byly jejich hloučků, které nestihly prchnout před Rudou armádou, plné.
Lidé kdysi věřili, že malováním magických znaků a čertů na zeď svého stavení mohou navázat spojení s pekelnými mocnostmi. Magický rituál vyvolávání démona uspěje ale pouze u lidí, kteří této magii věří. Proto Fiala neuspěl. Nevěřili mu.
Psali jsme:
Co se podle vašeho názoru v této zemi musí udělat?
Pořádek. Musí se začít obrovskou prověrkou na státních zastupitelstvích, na vnitru, v kontrarozvědce, v armádě. Jejich zpolitizování, které začalo Kubiceho zprávou, je neštěstím této země. Musí skončit Foltýnové a celá ta chobotnice bojovníků s jinými názory. Svoboda slova, a to i sprostého, musí být víc než uřknuté neurotické dušičky genderově fluidních sněhových vloček. Musí se opět zavést elektronická evidence tržeb obchodníků. Měla by se zavést i elektronická evidence faktur a na ni navázané zjednodušené výkaznictví daní s bonusem pro toho, kdo je poctivý. Poctivost se musí dokazovat, ale i odměňovat a chválit. Musí se zjednodušit administrativní postupy v celé státní správě a elektronizovat je. Zde Piráti hanebně selhali.
Největší kus práce čeká české politiky v omezení destruktivní možnosti „deep state“ radikálních politických neziskovek, skrývajících své partikulární zájmy za veřejný zájem. Ne, opravdu jsou nepřijatelní LGBTIQ+ aktivisté vpuštění do základních škol, šířící svou ideologii mezi dětmi a považující za normální, pokud se chlapečci budou převlékat za holčičky. Nemám nic proti sexuální výchově, ale v rámci biologie, nikoliv v rámci psychiatrických abnormalit. Transvestismus je úchylka, ne norma. Je třeba oddělit obsah politický od obsahu sociálního nebo odborného. Ten politický obsah ať si platí politické partaje samy. Je třeba zamezit financování vlivových neziskovek a různých projektů, kterými se určuje nebo moderuje politická agenda, ze zahraničí. Zahraniční vlivové struktury je třeba vyhnat nebo jim velmi ztrpčit život zde. Veřejnosti musí být jasné, čí je zájem, který prosazují různé „Norské fondy“ či „Nadace Konráda Adenauera“.
Ne, opravdu není možné, aby se dálnice stavěly deset a více let po desetikilometrových úsecích, aby každý kus stavěla jiná firma. Aby ekologové mohli omezovat liniové stavby a deset let blokovat nějaký úsek kvůli čolkovi v kaluži. Stát potřebuje opět státní podnik Železniční a silniční stavby a uvolnění stavební byrokracie. Včetně EIA. Liniové stavby se musí stavět typizovaně, normalizovaně, liniově. Za výrobní, nikoliv obchodní ceny. Stát vlastní suroviny – štěrk, a může vlastnit i ropu na asfalt. Ten, kdo ho vyrábí, by měl státu garantovat „velkoobchodní“ cenu. Stát by měl mít i státní stavební firmy, projektující a stavějící sociální byty. Včetně betonárek. Nesoutěžit, mnohdy podivně, a neplatit soukromé firmy, ale mít vlastní projektanty i stavebníky ve mzdě. Práce je a bude dost. Protože pokud má být nájemné v obecních či státních bytech sociální, musí být výstavba „za režii“. A na druhé straně je nutno zastavit šílené developery, kteří chtějí prostavět každý kus volného místa na sídlištích a změnit je tak z měst k životu v kasárenské ubytovny. Obnovit závazné normy na osluněnost a občanskou vybavenost včetně lékařských a sociálních služeb vzhledem k docházkové vzdálenosti a počtu obyvatel. Přidat normy na parkoviště a šířku příjezdových komunikací, přidat stavebníkům povinnost podílet se na financování inženýrských sítí ještě před výstavbou domů. Přidat u novostaveb povinnost podzemních garáží pro každý byt a u rekonstrukcí financování obecních garážových domů pro domácí. Obnovit povinnost veřejné dopravy do každého sídla tak, aby se lidé dostali k lékaři či do práce. Není možné nechat stavět výrobní areály a nepostavit k nim silnici, nepřispět na čističku, trafostanici, či nezajistit příslušnou dopravu. To obce nezvládnou.
Je čas stavět vysokorychlostní tratě. Je čas dostavět dálnici z Polska do Rakouska. Obchvaty měst, včetně Prahy. Metro. Opravit stovky mostů. Postavit ne jednu, ale dvě jaderné elektrárny a tucet přehrad, protože je nutné zadržet vodu v zemi. Bude o ni nouze a řadu toků nemáme vůbec regulovaných. Můžeme být vývozci vody, a ne jen oběti povodní...
A takhle bych mohl pokračovat dál…
Psali jsme:
Ukazuje výsledek těchto voleb nějaký dlouhodobější trend ohledně voličských koalic?
Už není důležité, jak se partaj jmenuje a jak dlouho působí, ale jakou politiku dělá. Staré strany budou zanikat a budou vznikat nové. Ne jako ad hoc slepence, ale jako nové uskupení programových cílů. Podívejte se například na zdravotnictví či školství. Chtěli jsme ho mít solidární, ale nejsme jeho náklady schopni platit. Nebo to nechceme. A tak anarchistickým způsobem bují dvoukolejnost. Jedna pro chudé, jedna pro bohaté. Ale celospolečensky solidární modely v dnešní době nemusí být udržitelné a ani funkční. Kapacitně omezené nebo extrémně drahé postupy nikdy nebudou dostupné pro všechny. Interní pokyny lékařů vedou k odmítnutí „neperspektivních“ pacientů. Některé včasné nasazení drahých léků či diagnostických postupů vedou k prevenci rozvoje onemocnění či lepším výsledkům léčby, ale pojišťovny hradí jen léky „první linie“, mnohdy s vedlejšími účinky. Dvoukolejnost péče už je realitou… Skrývanou. Nemá cenu a je nerealistické trvat na solidaritě, když nejsme ochotní platit víc.
Dřív byly partaje pro jednotlivé „třídy“. Jedna se starala o továrníky či velkostatkáře, druhá o živnostníky, třetí o dělníky. Dnes toto dělení postrádá smysl. Buď bude jakákoliv partaj dělat politiku pro lidi, nápaditě, asertivně, se znalostí jejich potřeb, nebo nebude zvolena. Stalo se to hnutí Stačilo, které nedokázalo dostatečně zaujmout. Vzhledem k tomu, že znám situaci v SOCDEM i KSČM do detailu, vím, že lenochů, kteří se chtějí jen vést, je zde dost. V případě katolické církve znám řadu sociálních projektů, které jsou náročné a opravdu pomáhají. Nemocnicí počínaje, školami a hospicy konče. V KSČM o takovém dlouhodobém projektu nevím. Piráti ukázali, že mladá generace nestojí o zavedené „brandy“, ale vytváří si své vlastní. Nicméně… Piráti si budou muset vyřešit ideovou rozkročenost. Víte, existuje obrovský rozdíl mezi Pirátskou stranou Ivana Bartoše, která začala výzvou programátora Jiřího Kadeřávka v roce 2009 na požadavku reformy autorského práva, plateb OSA návrhem „kopírovacího zákona“, pokračovala požadavkem zamítnutí mezinárodní smlouvy ACTA, návrhem zákona o svobodném internetu, požadavky zavedení Linuxu, otevřenosti a vstřícnosti veřejné správy, sdílení a digitalizace, a Piráty pod korporátním softwarovým konzultantem Hřibem. Je obrovský rozdíl mezi Olgou Richterovou, jejíž sociální a rodinná politika je nejen kreativní, autentická a vycházející z potřeb mladé generace, ale až neuvěřitelně levicová, a politikou právníka Jakuba Michálka, Lukáše Wagenknechta či Markéty Gregorové, tvořící účelový právní hon na Andreje Babiše či podvracející režimy na východní hranici Evropy a jinak omezující suverenitu Česka snahou po federalizaci EU. Nelze ale být výrazně sociální a postoje k ekonomice a daním mít spíše pravicové, sociálně liberální či dokonce libertariánské… To není fér, to je podvod na lidi.
Je jisté, že vznikne vláda silného, dominantního ANO. Mělo silné odborné zázemí, silné personální zázemí, silné manažerské zázemí, tah na branku. Žvástalové, kteří tvrdili, že ANO je partaj na jedno použití jako Unie svobody nebo veverky, se mýlili. Tuším ale, že ANO už nebude tak otevřené diskusi, jako bylo kdysi. Bude zaujaté vládou. Přechod Zemana do Strakovy akademie a personální vyprázdnění Lidového domu zlomil kdysi vaz tehdy nejsilnější ČSSD. A to měla pouze 32 %. Pokračovatelé Miloše Zemana už nikdy nedokázali navázat.
Dnes levice musí buď pokračovat i přes neúspěch v těchto volbách se společným projektem Stačilo! dál, nebo projekt Stačilo! pohřbít spolu s jeho protagonisty a začít budovat jinou značku od začátku znovu. S perspektivou možného úspěchu až tak za deset, patnáct let. Pokud vůbec. Politika okrajových proudů slábne a silný střed má velkou stabilitu a gravitaci. Už je to méně o politice, více o managementu. Nepotřebujeme vizionáře, ale správce státu. To jsou manažerské role. Geopolitika a regionální politika stabilizuje i politiku okolních zemí. Počet stran a proudů bude klesat. Ve vzrůst a genialitu trpaslíků už nikdo neuvěří.
Není mnoho času. Technologický vývoj v oblasti telekomunikací způsobí, že parlamentní systém tak, jak ho známe nyní, se do deseti, maximálně patnácti let postupně rozpadne. Stejně jako se rozpadne systém plateb hotovostí. Systém elektronické přímé demokracie zásadně změní politické strany i politiku jako takovou. K jeho plošnému prosazení je třeba jen, aby bylo možné ověřit biometrické parametry občana, který bude hlasovat o návrzích zákonů či o sporných otázkách v referendech na svém mobilním telefonu do centrální databáze státu. Rolí politických stran bude kolektivní expertní poradenství a případná správa mandátů občanů pro jednotlivé obory či témata. Každý si řekne, zda svůj hlas přenechá nějakému uskupení nebo použije sám. Nebude třeba volebních period, systém bude kontinuální, stabilnější, bez volebních kampaní, ve kterých vítězí marketing namísto programové kvalifikovanosti.
Pak bude politika daleko více odpovídat představám antických filozofů o vládě lidu, a ne vládě nad lidem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Jaroslav Polanský
