Z deklarovaně levicových stran jsou v Poslanecké sněmovně jenom Piráti, naopak hnutí Stačilo! pohořelo, dokonce hůře než sociální demokracie v minulých volbách. Co podle vás udělala levice špatně?

Stačilo nestačilo. Z programově levicových stran jsou nejen liberální Piráti s přispěním Zelených, ale dominantní pozici na konzervativním levicovém středu zaujal Andrej Babiš. Není podstatné, jakou politiku strana deklaruje, ale jakou dělá a jakou chtějí voliči. Politika ANO je politika středu a my jsme si ten střed posunuli doleva. Posunul ho vítězný souboj Zemanovy ČSSD s Klausovou ODS v minulých desetiletích. Nemáme už strach z privatizace, privatizováno bylo Klausem vše. Přesto Zemanova vláda veřejný sektor v zemi dokázala udržet a stabilizovat. Babišovu politiku, i když se tak nedeklaruje, můžete nazvat politikou konzervativního levého středu. Dnes nemá nikdo strach z nezaměstnanosti, z bídy. Ekonomika nebankrotuje. Máme jednu z nejnižších úrovní nezaměstnanosti, relativně vysokou mzdu v podnikatelském sektoru a platy zaměstnanců státu jsou dostatečné pro to, aby se nebouřili a nestávkovali. Odbory jsou krotké a líné.

Politiku levice dělal i Andrej Babiš.

Podezřívám ho, že zcela záměrně chtěl vyluxovat levici její voliče. Pravici nechal ke zkrocení Fialovi. Řada politik levice byla levicovým stranám hnutím ANO převzata. Už v minulém volebním období. A bez jejich protestu. Řada politik levice zastarala. A řada politik levice potřebuje kvalifikované lidi, kteří je budou prosazovat. Vysokoškolsky vzdělané, mladé a odhodlané veřejně působit v rámci občanské společnosti. Dobře zaplacené nebo bohaté. Jsem častým návštěvníkem Poslanecké sněmovny a jejích výborů, protože nemám pracovní dobu a politika mě nemusí živit. Nepotkal jsem tam žádné mladé sociální demokraty ani komunisty, kteří by jako hosté z veřejnosti, když už jejich partaj neprošla do sněmovny, komentovali přípravu zákonů a projednávání pozměňovacích návrhů, jak tak pravidelně činí zelení či „lidskoprávní“ aktivisté. To je ten problém. Musí se živit, mají pracovní dobu a večery jim zabírá rodina. V tomto ohledu je politika luxus, který si nemohou dovolit.

Za „bolševika“ se předpokládalo, že ten, kdo chce dělat politickou kariéru, musí začít aktivitou v některé z tehdy mnohých společenských organizací. V odborech, v SSM, u myslivců, u rybářů, zahrádkářů, ve Svazarmu či jinde. Že musí nejdříve něco odborně dokázat, než o tom bude mluvit a přesvědčovat jiné. Nikdy to nebylo jen „hořet“ pro politiku. Kariérní cesta byla dlouhá, časově vyčerpávající, většinou provázená ještě paralelním vzděláváním. Do politiky tak přicházeli „dělat kariéru“ lidé s odbornou průpravou a s minimálně jednou, optimálně se dvěma vysokými školami. Jednou odbornou a druhou manažerskou. Komunisté i sociální demokraté si v novém tisíciletí tento kádrový postup odvykli. Polovzdělanost a užvaněnost se stala vnitrostranickou normou přijatelnosti. Kdybych chtěl jmenovat, mohu.