V době, kdy je energetická soběstačnost a energetická bezpečnost jedním z pilířů národní suverenity, současná vláda zcela rezignovala na svou roli silného investora a aktivního vyjednavače. Přitom je to její zásadní povinnost.

Výsledkem vládního neumětelství je naprostý právní chaos a citelně rostoucí reálné riziko,
že jeden z nejdůležitějších projektů pro českou energetiku všech dob zůstane viset ve vakuu - včetně možnosti, že celé výběrové řízení skončí krachem a dostavba Dukovan bude opět v nedohlednu.

A naopak se přiblíží okamžik, kdy se z vývozce levné elektřiny staneme jejími dovozci.
Za patřičně vysoké ceny.

Jádrem problému není jen nevyřízená žaloba francouzské státní společnosti EDF, která dočasně zablokovala podpis smlouvy s korejskou KHNP. Ale hlavně to, že stát vůbec nekontroluje klíčový projekt, který má zajistit naši energetickou budoucnost minimálně na příštích 60 let. Místo toho Fialova vláda zakoupila od ČEZu pouhých 80 %  podílu ve společnosti Elektrárna Dukovany II, která má pátý blok v Dukovanech stavět.

Vláda tak předává klíčové rozhodování do rukou polostátní firmy, která se musí zodpovídat i svým minoritním akcionářům. A to je neakceptovatelné. Projekt Dukovany 5 musí být stoprocentně vlastněn státem. Bez výjimek. Bez výmluv. To je jediný způsob, jak zajistit plnou kontrolu nad jeho stavbou, financováním, provozem i bezpečností.

Všichni dnes hovoří o tom, že nabídka korejské KHNP byla nejlepší. Cenou, termíny i podílem zapojením českého průmyslu. Přesto vláda selhala v tom nejdůležitějším: zajistit, aby smlouva mohla být včas – a právně nenapadnutelně - uzavřena. Ignorovala riziko žaloby od francouzské EDF, přestože bylo zcela reálné. 

Selhala také diplomaticky – nevedla žádná intenzivní vyjednávání s Francií či s Evropskou komisí. Ani premiér, ani ministr zahraničí, ani věcně příslušný ministr průmyslu a obchodu, ani nikdo jiný z vládního kabinetu neodvedl dostatečnou práci na mezinárodní úrovni.

A tak se klidně může stát, že Korejci kvůli tomuto chaosu a vládnímu diletantství neprodlouží platnost své nabídky, která končí za pár dní, 30. června.

Jak trefně upozorňují odborníci, taková žaloba, jakou podala EDF, nebyla žádným překvapením. Šlo o předvídatelný krok, kterému se dalo předejít, nebo jej alespoň strategicky zvládnout. Vláda však místo krizového řízení zvolila vyčkávací strategii – a ztrácí tím čas, který už možná nikdy nedoženeme.

A přitom rozšíření jaderné elektrárny Dukovany mělo být také příležitostí pro český průmysl. Mělo jít o projekt, který zaměstná tisíce našich lidí, zapojí domácí strojírenství, elektrotechniku i výzkum. Jenže zatím to vypadá, že i zapojení českých firem bude minimální. Pokud vůbec nějaké bude.

Jde o další promarněnou příležitost – tentokrát nejen politickou, ale i ekonomickou. Zatímco jiné státy umějí strategické energetické projekty využít k posílení svého hospodářství, Česká republika - a hlavně její vláda -  je jen pasivním divákem, který sleduje, jak rozhodnutí o její vlastní budoucnosti přijímají jiní.

Vládní představitelé opakují, že termín spuštění nového bloku v Dukovanech v roce 2036 zatím ohrožen není. Ve skutečnosti ale celý projekt visí doslova na vlásku. A viníkem tohoto stavu není ani soud, ani francouzská EDF, ani Evropská komise. Viníkem je neschopnost současné české vlády jednat včas, rozhodně a v zájmu České republiky.

Jestli má mít projekt Dukovany 5 ještě vůbec nějaký smysl a šanci, musí jej stavět stát – s plným vlastnictvím, s jasnou kontrolou a s maximálním zapojením českých firem. Jinak z projektu zůstane jen předražená sci-fi vitrína  plná cizích zájmů a české bezmoci.

Naše energetická bezpečnost, soběstačnost a budoucnost si nezaslouží být rukojmím neschopnosti bitcoinové vlády Petra Nutelly Fialy. Je čas přestat vyčkávat a začít jednat. Jinak nás budoucnost doběhne – bez dalšího jaderného reaktoru, bez elektřiny a bez důvěry v to, že stát ví, co dělá.