vítejte před dvaceti lety na Slovensku, vítejte v českých devadesátkách a vítejte v československých padesátkách. To, co jsem teďka řekl, tak také ve své řeči odůvodním a přiblížím metody, kterými se privatizuje česká farmacie. Pan ministr na začátku tohoto bodu četl část vyjádření Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže. Já se budu snažit reagovat právě na toto vyjádření ÚOHSu, které vydalo 28. května 2025.

ÚHOS zmiňuje: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zaslal své zásadní připomínky k poslaneckému pozměňovacímu návrhu, který počítá s teritoriálním omezením počtu lékáren. V případě realizace návrhu dojde k významnému omezení soutěže na dotčeném trhu, a to v neprospěch spotřebitelů, tedy pacientů.

Já jsem tuto zprávu ÚOHSu komunikoval s lékárenskou komorou, tudíž použiju jejich vyjádření právě na toto vyjádření ÚOHSu: ÚHOS se v této věci zásadně mýlí, neboť návrh v první řadě omezí agresivní praktiky a oligopolizaci, kterou už ÚOHS dříve dopustil bez jakýchkoliv řešení v oblasti velkodistribuce léčivých přípravků. V zájmu pacientů je jistě kvalitní a dostupná péče, které však nelze dosáhnout další oligopolizací i v oblasti lékáren, k níž současný stav nezadržitelně míří. Poslanecký pozměňovací návrh tuto oligopolizaci může narušit.

Další připomínka ÚOHSu: Navržená úprava podmiňuje vznik nové lékárny limitem počtu obyvatel na lékárnu a stanovením minimální vzdálenosti mezi lékárnami, což představuje významný zásah do svobody podnikání, narušuje volnou hospodářskou soutěž na trhu s lékárenskou péčí a zároveň vytváří umělou překážku pro vstup nových subjektů na trh. Navržená regulace povede ke snížení konkurenčního tlaku mezi lékárnami, což může mít za následek omezení dostupnosti služeb, snížení kvality péče a v konečném důsledku i negativní dopad na pacienty, vypočítává předseda ÚOHS pan Mlsna.

Česká lékárenská komora odpovídá: Volná hospodářská soutěž na trhu poskytování lékárenské péče neexistuje. Stát prostřednictvím mnoha nástrojů reguluje příjem prostřednictvím stanovení cen, úhrad a maximálních obchodních přirážek pro distribuci i provozovatele lékárenské péče. Navržená úprava tak vede mimo jiné k větší předvídatelnosti prostředí pro poskytovatele i pacienty. Zároveň je jejím cílem zabránit agresivním praktikám v lékárenství, jejichž konečným důsledkem bude kompletní ovládnutí segmentu lékárenství několika málo subjekty, což v žádném případě není v zájmu pacientů. ÚOHS již minimálně jednou nezvládnul v segmentu svou úlohu, kdy nechal situaci, aniž by ji řešil, dojít až k oligopolizaci u velkodistribuce léčiv, což musel nakonec sám přiznat ve svém sektorovém šetření. ÚOHS tedy neplní dlouhodobě řádně svou úlohu, která má mimo jiné spočívat v udržování diverzity a skutečné konkurence. Nad to se zákon o zdravotních službách týká poskytování zdravotních služeb, tedy tématu mimo gesci ÚOHS. Jeho vysoká angažovanost v této věci je přinejmenším velmi zarážející.

ÚOHS dále pokračuje: Teritoriální omezení pro zřizování lékáren sice v některých evropských zemích existují, přikročilo se k nim však na základě důkladné analýzy a současně je jim uzpůsoben celý systém distribuce léčiv a lékárenské péče. Zavádění takovéto striktní regulace může být problematické i z hlediska práva Evropské unie, zejména v souvislosti se svobodou usazování a poskytování služeb. Omezení těchto svobod je přípustné pouze tehdy, je-li objektivně odůvodněné závažným veřejným zájmem, což ochrana zdraví tedy je, a zároveň je nepřiměřené, nezbytné a efektivní k dosažení tohoto cíle. 

Česká lékárenská komora odpovídá: Právě o tento případ se jedná a je zcela v souladu s evropským právem, což potvrzují i rozhodnutí Evropského soudu. Dostupná péče i s ohledem na diverzifikaci je jednoznačně ve prospěch pacientů a zájmu České republiky.

ÚOHS pokračuje: V kontextu České republiky je nutno zdůraznit, že dosavadní absence podobných omezení nevedla k narušení základních funkcí trhu s lékárenskou péčí, naopak relativně hustá síť lékáren znamená lepší dostupnost služeb a vyšší konkurenční tlak, který motivuje poskytovatele ke snižování cen, zvyšování kvality a rozšiřování služeb pro pacienty. Objektivní empirické údaje nesvědčí o úbytku lékáren a selhávání trhu, jež by odůvodňovalo takto radikální zásah do svobodné hospodářské soutěže. Regulace zaměřená na omezení vstupu na trh míjí deklarovaný cíl předkladatele, neřeší hlavní problém venkova, kterým je nedostatek motivace pro podnikání v odlehlých oblastech, a ve výsledku by taková právní úprava pouze zvýšila hodnotu stávajících lékáren, což je v rozporu se zájmem pacientů i veřejného zdravotnictví.

Česká lékárenská komora na to odpovídá: Stávající, dlouhodobě neřešená situace vede pouze k další oligopolizaci, kdy sami největší subjekty hovoří veřejně o tom, že mají 60 procent podílu na trhu za zcela nečinného přihlížení ÚOHSu. O stále se zvyšujícím podílu největších subjektů hovoří i dostupná data. Celkový počet lékáren v České republice stagnuje, ale počty lékáren největších subjektů se nadále výrazně zvyšují. Na trh v podstatě nevstupují nové subjekty. Dominantně se jedná o rozšiřování těch stávajících. Tato data musí mít i ÚOHS k dispozici. Je neuvěřitelné, že si je nehodnotí. Pokud ano, nelze pochopit jeho stávající vyjádření. Taková situace by nebyla uspokojivá v žádném segmentu hospodářství, natož v oblasti poskytování zdravotní péče.

ÚOHS pokračuje: Úřad proto apeluje na Poslaneckou sněmovnu, aby podnětný pozměňovací nepřijímala a pro podporu zejména venkovských lékáren zvážila jiné, vhodnější a méně restriktivní nástroje, které nebudou vytvářet zbytečné bariéry vstupu na trh, neomezí svobodnou hospodářskou soutěž a budou ve prospěch českých spotřebitelů.

Česká lékárenská komora na to odpovídá: Způsob poskytování zdravotní péče nepřísluší hodnotit ÚOHSu, který podle způsobu vyjadřování nemá odborníky v dané oblasti, kteří by dokázali v širokých souvislostech zdravotnictví zhodnotit poskytování lékárenské péče v České republice a Evropské unii. Pakliže v jedné části zdravotnictví vidí soutěžitele, pak nemůže ke každé části segmentu přistupovat jinak. V logice úřadu bychom mohli také snadno dojít k závěru, že bychom měli zrušit smlouvy lékařů s pojišťovnami a další regulace a nechat vše zcela volnému trhu, bez ohledu na skutečné potřeby českého zdravotnictví včetně řízení regionální dostupnosti péče.

Abych to shrnul. Na českém trhu máme dvě velké firmy, predátorské firmy, které v současné době obsazují jednu lékárnu za druhou soukromým podnikatelům a ve výsledku likvidují střední podnikatelskou třídu, zároveň likvidují tento segment jako podnikatelský, takže všichni dnes studující farmaceuti vědí, že do budoucna budou pouze zaměstnanci a že si nebudou moct převzít ani po svých rodičích lékárny, které dlouhodobě fungují v některých oblastech, a to zejména v těch menších obcích.

Protože s lékárníky komunikuji už déle jak tři roky a snažíme se v podstatě uchránit je nebo lépe řečeno zajistit jim přežití, protože to nejsou výhody, které pro ně dojednávám, tak mi dali takový manuál, jak zlikvidovat nezávislou lékárnu na základě množících se dotazů, proč ten ufňukaný soukromý lékárník neporazí řetězce prostě normálně poskytováním lepších a kvalitnějších služeb: Za prvé. Postavíte mu lékárnu hned naproti. Za druhé. Nastavíte dumpingové ceny, aby vypadal jako zloděj. Za třetí. Odčerpáte mu personál, aby vypadal, že nemá zájem rozvíjet své služby. Za čtvrté. Nedodáte mu léky z majetkově provázané distribuce, aby vypadal jako Lojza, který neumí léky ani zajistit. Za páté. Pak už jenom mlsně pozorujete, jak skomírající a uštvaný do oboru stále zažraný lékárník zavírá svoji lékárnu, do které investoval svůj život. Za šesté. Pošlete mu tam alespoň jednou měsíčně kontrolu.

Proto jsem zmiňoval ta padesátá léta na začátku. Protože vám přečtu dopis, který chodí lékárníkům po celé České republice a je takový dobrotivý. Jenom si ho přeložte do kontextu toho, co teď momentálně říkám:

"Vážený pane magistře, dovolujeme se na vás obrátit s obchodní nabídkou týkající se vaší lékárny. ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s., je provozovatel největší lékárenské sítě Dr. Max, čítající aktuálně 470 lékáren v České republice. Se značkou Dr. Max expandujeme i v dalších evropských zemích, v České republice plánujeme síť Dr. Max i nadále rozšiřovat a rozvíjet služby širšímu okruhu zákazníků. Dovolujeme si vám nabídnout příležitost k odprodeji vaší lékárny a její spojení se značkou Dr. Max. Protože nechceme dále zvyšovat konkurenční prostředí mezi lékárnami ve vaší lokalitě, rádi bychom vám předložili nabídku na koupi vaší lékárny. Věříme, že tato naše nabídka bude pro vás atraktivní."

Tak tohle jsem nazval padesátými léty, protože tohle já znám od své babičky, když jim zabírali statek a jezdili černými volhami přesvědčovat mého dědu, že chce vstoupit do JZD. Takže já už ode dneška Dr. Maxovi a lékárnám BENU, které posílají tyto dopisy ve stovkách po České republice, už budu jenom říkat farmaceutické JZD.

A mohu pokračovat dál. Když už jsem se zmínil k těm dvěma firmám, je třeba si také říct - a proto jsem zmiňoval, vítejte na východě - před 20 lety jedna z nich přebírala zdravotní péči na Slovensku. Deset let poté vyběhly záznamy z kauzy Gorila. Dalších deset let poté, kdy se zhostil opět premiér Fico své moci, je všechno v pořádku a vše proběhlo tak, jak mělo být. Co je také zřejmě náhoda, že tato firma má sídlo na Kypru.

Druhá firma, kterou jsem zmiňoval, a to lékárny BENU s majetnickou strukturou Fénix, má sídlo v Německu. Takže ani jedna firma nemá sídlo v České republice, kterou teď momentálně prosazujeme.

A proč firma Fénix uvádí do své výroční zprávy, že pro expanzi v České republice ponechává zhruba 550 milionů korun na letošní rok? Což znamená dalších v průměru klidně 100 lékáren, to samé uvádí do dopisů Dr. Max. To samé. Takže my se bavíme o tom, že při trhu 2 600 lékáren, kdy dneska už zhruba polovinu tvoří tyto dva holdingy, tak postupně přetvoříme po sto lékárnách ročně, takže to bude v malých jednotkách let, budeme tady mít jednoho, možná dva dodavatele léků do České republiky a našim pacientům. A já to nazývám bezpečnostním rizikem státu. 

Protože pokud nebudeme mít v rámci zdravotní péče, a já stále považuju farmacii za zdravotní péči, v tom se zřejmě s panem ministrem lišíme, protože je to stejný pohled, který řeší v současné době v Polsku, kde někteří poslanci nahlížejí na lékárníky, farmaceuty, magistry jako na zdravotní péči, a tak na ně nahlížím já a já bych byl rád, aby byli dostupní v regionech, v menších městech; no a někteří poslanci už na ně nahlíží jako na byznysmany, protože farmacie je prostě jenom byznys. Já si to osobně nemyslím a myslím si, že bychom měli udělat alespoň malý krok k tomu, že tu diverzitu zachováme.

Můj pozměňovací návrh, který jsem nahrál pod číslem 6556 a byl projednáván zdravotním výborem, kde z 18 přítomných odborníků 15 hlasovalo pro to, aby byl přijat, takže má stanovisko kladné nebo doporučující od výboru, tak i přesto má negativní stanovisko pana ministra. Já tomu nerozumím. Asi odborníci ve zdravotním výboru, na které se předtím odvolávala paní předsedkyně Schillerová u sociálních záležitostí, tak já věřím, že k nim přihlédnete také, protože jinak si budu myslet, že jsme právě teď docílili minus 20 let a jsme na Slovensku a pouze oligarchové se domluvili, že tyto záležitosti tady nikdo nepodpoří.

V devadesátkách si připadám poslední rok, možná rok a půl, kdy i na mou osobu přicházejí různé dotazy, jako jestli ještě chci být v politice, jestli ještě chci kandidovat, jestli vůbec mám být na kandidátce svého politického hnutí - že kolem mě proudí strašné kauzy, co se týká mého propojení s farmacií. Tak já tady řeknu na život svých dětí - a to už tady někdo říkal a odvezl děti na Krym - ale já to myslím smrtelně vážně, že já jsem nikdy s farmaceutickým byznysem nebyl spojen, nikdy jsem v něm nepodnikal, žádné podíly v žádných lékárnách nemám a je to jenom moje rozhodnutí, že tady hájím malé lékárny a jsem rozhodnut je bránit i v dalším volebním období. Protože oni si to zaslouží a v žádném případě je nenechám padnout.

To, že byla vyhozena paní Storová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv panem ministrem, to bylo v pořádku, protože opravdu Státní ústav pro kontrolu léčiv jako regulátor trhu, ke kterému se vyjadřuje ÚOHS, aby trh nebyl regulován, což je naprostý paradox, tak ono se dá říct, že nám prorůstá v podstatě farmabyznys do této sféry. A hned po nástupu nové paní ředitelky, paní Kateřiny Podražilové, vznikl audit tohoto úřadu a zjistilo se shodou okolností, že třeba 30 procent zaměstnanců, které mají kontrolovat farmaceutický byznys, je propojeno s farmaceutickým byznysem. Proto říkám, že já s farmaceutickým byznysem propojen nejsem, jenom mě to celé naštvalo, a když jsem četl ten dopis, který chodí lékárnám do schránek, jak mají dobrovolně prodat své živobytí do koncernu, který se prostě rozhodl ovládnout Českou republiku, tak se mi to hnusí.

Tedy, já doufám, že i hnutí ANO, které ještě v pátek bylo rozhodnuté hlasovat pro můj pozměňovací návrh, a nevěřím, že je možné, aby se oligarchové domluvili přes víkend a změnili názor i odborníkům z oboru, já doufám, že se k tomu přidají i mí kolegové, protože nemyslím si, že je v zájmu starostů, aby na jejich obcích zanikaly lékárny, přesouvaly se do velkých aglomerací a v podstatě vysávaly zdravotnický personál, farmaceutický personál z těchto lékáren.

Uvědomme si jednu věc, samozřejmě že byznysově je zajímavé mít v každém obchodním centru v Praze čtyři lékárny, ale tím pádem jsme tři vzali z regionu. Praha vysaje farmaceutické pracovníky ze Středočeského kraje, Středočeský kraj je vysaje z okrajových regionů. Já jsem zvědavý, jak pan hejtman Moravskoslezského kraje, jak pan hejtman Ústeckého kraje, jak pan hejtman Plzeňského kraje bude vysvětlovat lidem v příhraničí, proč v jejich obcích není lékárna, proč jejich lékárník nemá léky.

Protože pokud se podíváte do některých příběhů, které vám určitě chodily do mailů, tak jednoznačně zjistíte, že i lékárník, který má pět receptů na stejný lék, dostane jenom dva léky tohoto typu a na tři čeká další dva dny. Co to znamená? Jeho pacient, jeho zákazník, jeho letitý navštěvovatel lékárny jde do jiné lékárny a prostě si objednává u koncernu.

Také si můžete všimnout toho, že pokud tedy vstoupíte do toho koncernu a stanete se tím výborným zaměstnancem, tak se ale stáváte zároveň šmejdem, protože stojíte za tárou a koukáte na semafor podle marže dané lékárny, který lék máte vydat, a jistě si všichni obyvatelé v České republice všimli, když chodí do některých řetězcových lékáren, že dostávají jiný lék, než jim napsal pan doktor, sice se stejnou účinnou látkou, ano, odbornosti je to správně, ale s větší marží. A reklamy, které my necháváme běžet v České republice, by v Německu byly v milionových pokutách v eurech. Tedy náš farmaceutický trh se ubíjí (ubírá) nebo kráčí směrem stomatologizace. Takže, chraň nás ruka pánbůh, protože pokud budeme nemocní, tak i pan Síla tady zmiňoval, a já nesouhlasím v 80 procentech, co v současné době SPD říká, ale v tomto případě je pravdou, že lékárny řetězcové budou v podstatě mít léky jenom ty, které budou chtít ony, budete mít koncernové krabičky, budete mít jenom ty léky, které vám dovezou do České republiky. Budete léčeni lékárnou, nikoliv lékařem, protože budete dostávat jenom to, co bude pro ně výhodné.

Co je absolutní paradox u tohoto zákona, a já jsem rád, a doufám tedy, že pan ministr načte legislativně technickou změnu, protože mám pocit, že ty koncerny už se utrhly úplně z řetězu a chtěly mít i veškeré zdravotní péče, téměř veškerou zdravotní péči jako stomatologii a psychologii ve svých lékárnách. To je úplný precedent v českém zdravotnictví a já si myslím, že tohle to, doufám, bude načteno a bude staženo alespoň z jednoho pozměňovacího návrhu.

Tedy na závěr jenom říkám, že to, co se v současné době na farmaceutickém trhu děje, je velký divoký východ. A já doufám, že mohu alespoň s částí z vás počítat s podporou mého pozměňovacího návrhu, který alespoň částečně tu diverzitu trhu zachová. Já vám děkuju za pozornost i za podporu mého pozměňovacího návrhu.