Mluvilo se o lékové soběstačnosti, o obnovení výroby penicilinu, o tom, jak si pomůžeme sami. A co se skutečně stalo?

Nic. Místo výroby penicilinu se následně mluvilo o balení léků v ČR a skutečnost, nestalo se vůbec nic! Zůstalo u řečí, zatímco pacienti stále nedostávají, co potřebují obíhají lékárny a spoléhají na nákup některých lékův zahraničí.

Výpadky léků nejsou ojedinělé, jsou čím dál častější.

A ne, pandemie už dávno není výmluva.

Očekával se pokles problémů – místo toho přišlo zhoršení. Nové zákony, které měly situaci řešit, zatím nefungují. Úřady s novými pravomocemi si teprve zvykají, ale pacienti nemají čas čekat, až se to někdo něco „naučí“.

Potřebují léky teď.

Ne za rok, ne za pět let.

A co personál? Lékaři chybí.

A těm, kteří ještě zůstávají, se nepokrytě říká, že by měli dělat mnohahodinové přesčasy měsíčně. To je výsměch. Nejenže je to v rozporu se zákoníkem práce – je to nebezpečné, neetické a neudržitelné. Mladí lékaři odmítají dělat z vlastního života otrocký režim. A není divu – v systému, který je přetížený, špatně financovaný a bez perspektivy, se prostě pracovat přes čas nechce.

Řešením by mohla být prevence – ano, ta se skloňuje často.

Ale skutečnost?

Na prevenci jdou tři procenta zdravotnického rozpočtu. Tři procenta! Přitom by prevence mohla a měla šetřit miliardy, kdyby se brala vážně. Ale ne – peníze místo toho mizí jinde. Na obranu, na Green Deal, na subvenci drahých energií, tedy na cokoli, jen ne tam, kde by mohly zachraňovat zdraví a životy.

A aby toho nebylo málo – pojišťovny padají.

Systém zdravotního pojištění, který má garantovat péči každému, se drolí před očima. Krachují instituce, na které jsou navázány tisíce lidí. Místo jasné strategie nebo zásahu přichází jen další mlžení, výmluvy a sliby.

Zdravotnictví v Česku kolabuje.

Váže to na dlouhodobý demografický vývoj ve společnosti a i na nízkou výkonnost české ekonomiky za Fialovy vlády.

A ne, tohle už není jen výkyv.

To je systémový rozklad, který se roky přehlížel, bagatelizoval a odkládal.

Teď je tady – v plné síle.

A pokud se nezačne jednat razantně a s jasnými prioritami, nebude záhy už co zachraňovat.