Vezmeme-li v potaz ustanovení článku 194 SFEU, z něhož vyplývá, že některé oblasti energetické politiky podléhají sdílené pravomoci, a je tudíž zachováno „právo každého členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií,” je diskuze o zjevné snaze EU o rozšiřování její působnosti a pravomocí (nejen) v energetické politice mající poměrně nezpochybnitelný vliv na národní energetický mix té či oné země EU nepochybně legitimní a potřebná.

Neustálé posouvání limitů „energetické pravomoci” EU je jednoznačně nežádoucí, podkopává totiž národní energetickou stabilitu a suverenitu, za něž je třeba se přesvědčivě a důrazně postavit.

Více se dočtete ZDE.