29.06.2025 11:27:45
Já nic, já muzikant.Anebo ministr vnitra?
Jenže mlčení nevrátí životy. Mlčení není odpověď. Rodiče dětí, které tam zemřely, stále čekají. Každé ráno vstávají do prázdnoty, snaží se přežít den, najít kousíček smyslu, který by tu hrůzu udělal snesitelnější. Ale odpovědi nepřicházejí. Jen ticho
Včera jsem se totiž zúčastnila besedy s panem Rakušanem v Londýně. Neplánovala jsem to, jen mi kamarád Martin poslal fotografii s informací, že sem ministr vnitra míří. Sama jsem musela zjistit, kde a kdy se akce vlastně koná. A když jsem zjistila, že je to už ten den, řekla jsem si. musím tam být. Přestože jsem byla po noční a čekala mě další. Přestože jsem byla unavená. Ale někdy cítíte, že nemůžete nejednat.
Dorazila jsem na místo s předstihem. Byla jsem první. Vzala si malinovku, sedla ke stolu, vyřizovala e-maily a čekala, co se bude dít. V místnosti byl klid. Postupně přišli další lidé ,ale rozhodně ne dvacet, jak psala některá média. Pokud nepočítám jeho tým (šest, možná sedm lidí), bylo nás dvanáct, maximálně třináct. Skutečný zájem veřejnosti? Minimální.
A pak přišel. Usměvavý, připravený, rétoricky silný. Mluvil. Ale s každým dalším slovem jsem cítila větší chlad. Byla to ta samá písnička, kterou už čtyři roky slyšíme doma – bezpečí, Rusko, válka, agrese. V jeho očích byla vidět nenávist, ne vyrovnanost. Říkal „Rusáci“. Mluvil o znásilňování a zabíjení, aniž by byl ochoten připustit, že i druhá strana konfliktu páchá stejné zvěrstva. Žádná reflexe, žádný odstup. Jen surová jednostrannost.
Chtěla jsem se ho zeptat "co říkáte na ukrajinské únosy otců přímo z ulic? Na ty příběhy, kdy zůstává dětský kočárek opuštěný, protože otce naloží do dodávky a odvezou na frontu? Tohle jsou ty hodnoty, za které máme bojovat? Tohle máme považovat za civilizační standard?"
Neodpověděl by. Vím to. Odpovědi totiž neměl ani na jiné otázky. Když jsem se ho zeptala na cenzuru, na umlčování nepohodlných hlasů, tvářil se překvapeně. „Já nic, já muzikant,“ to je jeho styl. On prý za nic nemůže. Prý jen sedí v ministerském křesle a dívá se z okna. Ale právě to je ten problém – on nic nedělá. A přesto bere odpovědnost, slávu a peníze.
Mluvil o tom, že má tři děti. Prý jim chce bezpečný svět. Ale jak se buduje bezpečí zbraněmi, konfliktem, migrací, dovozem lidí bez úcty k našim zákonům? Tresty pro naše občany bývají neúprosné, ale když někdo z „jejich“ poruší sedmnáct podmínek, dostane tři měsíce. Dvojí metr je u této vlády standard.
A pak mi probleskla hlavou Filozofická fakulta. Chtěla jsem se zeptat. Ale nebyla příležitost. A možná… možná jsem ani nemusela. Protože odpověď znám dopředu. Viděla jsem jeho reakce v médiích, viděla jsem, jak uhýbá, jak mlží, jak se schovává. Známe jeho styl. Mlčí, když by měl mluvit. Mlčí, když jde o bolest druhých.
Jenže mlčení nevrátí životy. Mlčení není odpověď. Rodiče dětí, které tam zemřely, stále čekají. Každé ráno vstávají do prázdnoty, snaží se přežít den, najít kousíček smyslu, který by tu hrůzu udělal snesitelnější. Ale odpovědi nepřicházejí. Jen ticho.
Paní Lenka Šimůnková to neunesla. Matka jedné z obětí. Vzala si život. Její bolest byla větší než všechna slova Rakušanovy PR mašinérie. A on? Mlčí. Nevyjadřuje se. Utíká.Po hodině jsem odešla. Slušně jsem se rozloučila, protože mě tak rodiče vychovali. Ale odcházela jsem se sevřeným hrdlem. Uvědomila jsem si, kdo nám vlastně vládne. Lidé, kteří nemají srdce. Lidé, pro které jsou občané jen čísla a problém jen reputační riziko.
Tahle banda objíždí Evropu a láká voliče. Ale já říkám jasně "nevadí mi, že Češi v zahraničí volí,vadí mi, když volí proti vlastní zemi.
Rakušan je jen figurka. Charismatická pro některé, manipulativní pro mnohé. Ale za hezkým úsměvem je prázdnota, lži a neschopnost převzít odpovědnost. Doporučuji vám,přečtěte si knihu "Hadi v oblecích". Uvidíte ho v každé druhé kapitole.
Letos máme možná poslední šanci. Poslední možnost to otočit. Je čas probudit se a nenechat si dál vládnout partou, která v nás nevidí občany, ale poslušné figurky.
Prosím vás – jděte k volbám.
Nevěřte marketingu. Nevěřte naučeným frázím. Nevěřte těm, kteří čtyři roky lhali a zametali stopy.Volte srdcem. Volte hlavou. Volte pro tuhle zemi. Pro své děti. Pro pravdu.
Protože jestli to neuděláme teď, může být brzy pozdě. A naše země, náš domov, se nám rozpadne pod rukama.Už nyní jsme cizinci ve vlastní zemi .
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
