Tento výrok, že státu nevznikla žádná škoda (tedy podprahově “o co tedy jde”) by žádný skutečně zkušený advokát a žádný odpovědný politik nemohl nikdy vyslovit nahlas. Protože jde v obou případech o sdělení tzv. “mimo mísu”.

Z hlediska právní úvahy totiž tímto zvláštním výrokem, že státu přece “nevznikla škoda”, nelze nikdy hájit přijetí miliardy od člověka daného typu a v daných souvislostech (to už jen zbývá dodat, že stát vlastně získal, tedy je to vlastně super a příště zas?), a z té druhé je přesně z tohoto důvodu nutné odmítnout dané přijetí daru STÁTEM (!) absolutně.

Diskuze tohoto typu je dále zbytečná, protože každý právník vám řekne, že ze strany paní ministryně jde především o zcela zásadní nepochopení toho, co je vlastně v této věci tím hlavním právním problémem.

Rozhodně však to není způsobení nebo nezpůsobení škody, dokonce není podstatný ani případný zisk státu.

Jde o to, zda k jednání státu s panem Tomášem Jiřikovským, který byl v roce 2017 odsouzen k devíti letům vězení za zpronevěru, obchod s narkotiky a nedovolené držení zbraní, a k přijetí podobného daru od něho, vůbec mělo a vůbec kdy mohlo dojít, a zda to není za hranou zákona. Navíc takto podivně, v tichosti, kdy si to ministři včetně premiéra údajně nesdělovali, nebo jaksi mimochodem… (!)

Tedy právně jsou při vyšetřování kladeny zcela jiné otázky, než na jaké paní ministryně odpovídá svým tvrzením… Zde je pak na místě zase otázka, zde je to proto, že tomu právně nerozumí, nebo rozumí, a cílem je ty hlavní otázky poněkud zbagatelizovat.

Nic víc, ale také nic míň… Která varianta je pro ministryni spravedlnosti více ospravedlnitelná, to ponechám laskavé úvaze čtenáři…