1) Ústava ČR. Tu nelze jen tak měnit a změnit. Nicméně v případě špatných zákonů, a že jich teda je, Poslanecká sněmovna hlasuje buď o všech pozměňovacích návrzích Senátu současně nebo jen o původní Poslanecké verzi. Tím se snižuje šance, že poslanci přiznají veřejně, že udělali paskvil a odsouhlasí všechny pozměňovací návrhy. Za mého působení se tak nestalo ani jednou.

2) Od října 2024 slýchávám na plénu vzletná slova typu: "My jsme Senát, my jsme ti moudří, tradice, zvyklosti". Nebo :" Mohl jsem podnikat - vydělávám dost, přispívám charitě, ale chci být prospěšný zemi. " No jo, pak ale vidím, jak tito kecálci vůbec nehledí na zákony, na zemi, ale jen na poslušnost k vládě. Přehlíží se přílepky, nesmysly i podivná hlasování v druhém čtení v PSP.

3) Ani má maličkost, ani mí kolegové v klubu ANO, ani dvě nezařazené senátorky, ba ani asi ještě 10 dalších senátorů z ostatních klubů nehlasujeme pro zákony, které jdou PROTI ČESKÉ REPUBLICE, PROTI OBCÍM A PROTI LIDEM. Jak jsem již psal, je to ale málo.

Senát je zcela nadbytečný, pokud v něm vládne stejná většina jako v Poslanecké sněmovně a zároveň je z větší části složená z kývačů bez odvahy hlasovat podle selského rozumu a ne podle stranické příslušnosti.

4) Dvě volební období byl v Senátu asi moc velký klid. Nyní přišli noví, aktivní a na vlast myslící senátoři. To se nelíbí. To není zvykem. Ohýbá se jednací řád, není jeden metr na všechny, nemají nás prostě rádi. Co už. Mlčet nebudu, po dobrém to nešlo, negativní jen občas.

5) Co bude dál? Buď občané budou volit tak, aby noví senátoři měli zkušenosti, nadhled, selský rozum, vlastenecké cítění a odvahu říkat nepopulární věci. Mít schopnost vidět možnou úlohu Senátu lépe. Možná i zvažovat úpravu Ústavy.

A nebo se na to vykašlu a budu bojovat tam, kde to má smysl.