Plán pro práva žen, který nastolil 8 oblastí ve věci rovných příležitostí, jsem rozhodně podpořit nemohla. Je to přesně ta zdánlivě nevinná evropská šílenost, která dnes něco deklaruje a pak se tím budou ohánět lidskoprávní neziskovky a v důsledku toho měnit zákony.

Jednou z těch oblastí je genderově vyvážený trh práce a já odmítám kvóty.

„Pozitivní diskriminace okrádá jednotlivce o vnitřní motivaci a sebedůvěru. Pokud zaměstnavatelé musí vybírat podle rasy, pohlaví či genderu, ztrácí důležité kritérium – osobní schopnosti. Kvóty žen činí dojem, že ženy bez nich na vrchol stejně nedosáhnou.“ Kat Akingbade, britská televizní moderátorka. 

O svém povýšení na stanici Channel 4 napsala v The Independent, že jí bylo řečeno, že byla vybrána především proto, že je černá, což prý „rozbilo její sebedůvěru“ a přimělo ji přemýšlet o tom, zda uspěla opravdu kvůli svým schopnostem.

Možná již brzy i my odmávneme diskriminaci schopností na úkor genderu v několika málo velkých firmách, protože ve sněmovně leží novela zákona o podnikání na kapitálových trzích. A stylem vždyť o nic nejde, schvalme a bude zase na chvíli klid, se ukrojí první kolečko salámu. Nicméně za rok dva někdo řekne, když to funguje ve vedení velkých firem, pojďme to posunout níže, zavést, že to bude každá firma s menším počtem zaměstnanců, nebo každý úřad.

Proto i tak nevinný tisk v podobě sdělení Evropské komise “Plán pro práva žen” byl tou příležitostí, kdy říct, že touto cestou já jít nechci. Byla to přesně ta chvíle vzkázat do Bruselu, že podobné strategie a plány nezlepší výkonost naší ekonomiky, ani naší obranyschopnost, ani bezpečnost na ulicích.