Markéta Pekarová Adamová se opět rozhodla, že bude „morálně nadřazená“ celému světu. Během projevu předsedkyně Rady federace Ruské federace Valentiny Matvijenkové na mezinárodní konferenci v Ženevě demonstrativně opustila sál. Proč? Protože, jak sama řekla, nebude „dělat stafáž lžím“.

Ptám se, koho tím vlastně reprezentovala? Český národ, nebo jen svou vlastní bublinu?

Dělá z ČR hysterického školáka. Místo věcné argumentace, diplomatického odstupu nebo klidného vyjádření nesouhlasu volí demonstrativní útěk. Jako by seděla ve třídě a uraženě si sbalila aktovku, protože „paní učitelka“ řekla něco, co se jí nelíbí.

Matvijenková jistě nečekala ovace. Ale odchod Pekarové nic nezměnil. Svět nezpozorněl, Rusko si neřeklo: „Aha, tak tady jsme to přehnali.“ Jde o čisté PR, které má působit doma – na voliče. Jenže ani tady to nefunguje. Většina lidí už dávno prohlédla, že za moralizujícím pódiem není obsah, ale kariérní kalkul.

Když Pekarová sedí vedle politiků, kteří podporují bombardování Jemenu, Iráku nebo Gazy, neodchází. Když Evropská komise umlčuje opozici a schvaluje cenzuru pod rouškou „boje proti dezinformacím“, mlčí. Ale když promluví Ruska, to je najednou divadelní výstup. Kde byla její zásadovost v jiných případech?

Místo aby Česká republika působila jako suverénní a sebevědomá země, která zvládne i nepříjemné projevy s důstojností, vypadáme jako malí, uražení, ideologicky sebestřední. Ostatní státy takový „bojkot“ neudělaly, i když nesouhlasí s ruskou politikou, chápou, že dialog (byť nepříjemný) je součástí diplomacie.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny není celebrita, která může předvádět své pocity na světové scéně. Je zástupkyní českého lidu. A ten není jednotný ve slepé rusofobii, kterou šíří pražské kavárny! Je čas připomenout, že odvaha není teatrální výstup, ale schopnost postavit se lži argumenty. A těch se Pekarová zjevně bojí. Ještěže už půjde...