Ale co když to bude 5 000 000 hlasů? Zisk mizerných 2,0 procent? To pak po ní ani pes neštěkne. Proto nastupují týmy skvěle placených psychologů a sociologů s mantrami, které mají běžné lidi odradit od účasti ve volbách, aby tento nepříznivý poměr zvrátili, a že se jim to (jak ukázaly poslední volby) opravdu daří:
- Můj hlas nic nezmění, tak proč bych se obtěžoval k volbám (pojedu raději okopat mrkev na chatu).
- Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali (a zrovna dávají atraktivní fotbal v tv).
- Volby budou stejně cinknuté, ať děláme co chceme, tak nemá cenu se snažit.
- Volte srdcem, podle demokratického práva, nenechte se ovlivnit, volte své kamarády z bezvýznamných stran bez šance se do parlamentu dostat (ať zase milion hlasů propadne a my zůstaneme u vlády)
- Atd., atd…
Výsledkem tedy je, že značná část voličů nejen konkurence, ale i těch dosud nerozhodnutých zůstane sedět doma a procenta dotyčné partaji utěšeně narostou.
Dá se s tím vůbec něco dělat? Rozhodně. Stačí přijít k volbám a volit partaj, o které vím, že se do parlamentu dostane a jejíž program je mi nejbližší. Pak mám jistotu, že můj hlas nepropadne. Vítězství Donalda Trumpa bylo tak přesvědčivé a s takovým náskokem, že ani machinace z hlasy nebyly schopny ten náskok eliminovat.
Takže zásadní otázkou je: Naletíme zase a promarníme příležitost něco změnit, anebo půjdeme volit a současnou vládu převálcujeme vůlí lidu?