již počtvrté vás vítám na poradě vedoucích zastupitelských úřadů ČR. Když jsme se tu v roce 2022 setkali poprvé, tak jsem to tehdy uvedl slovy, že nás kvůli mimořádnému vývoji ve světě nečeká rutinní setkání. A tento vývoj nakonec předurčil podobu celého funkčního období naší vlády, takže obyčejná nebyla žádná naše schůzka, kterou jsme tady společně měli.

Válka ve východní Evropě, která se nás tak úzce dotýká, to není izolovaná krize, ale je to nepochybně součást globálních změn. Souboj mezi svobodou a autoritářstvím, mezi světem konvencí a světem síly, otevřený střet ekonomických a technologických zájmů – to všechno tvoří prostředí, které se proměňuje, prostředí v kterém se ale naše země musí prosadit.

S potěšením konstatuji, že si ČR v tomto prostředí v posledních čtyřech letech počínala velmi dobře. Vedli jsme kompetentní, důvěryhodnou a především aktivní zahraniční politiku – díky týmové práci všech aktérů od diplomacie přes vládu až po prezidenta republiky.

Já tady zdůrazňuji něco, co by měla být absolutní samozřejmost, ale co po zkušenostech z těch předcházejících let stojí za to zdůraznit, jak velký posun to je.

A tento přístup nám přinesl výsledky. Během našeho předsednictví v Radě EU jsme zvládli posunout agendu určenou válkou, energetickou krizí i migračními tlaky. Tady v Praze jsme hostili první summit Evropského politického společenství, kde jsme tyto otázky řešili v širším kontextu.

Ano, byli jsme prvními hostiteli formátu, který se osvědčil a který pokračuje. Schůzky Evropského politického společenství se pravidelně konají každého půl roku vždy v jedné členské a jedné nečlenské zemi EU.

Mimochodem, na okraji tohoto setkání zde v Praze, započala mírová jednání mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která byla završena schůzkou obou prezidentů s prezidentem Trumpem v Bílém domě před několika dny.

Zařadili jsme se mezi státy, které jednoznačně podporují Ukrajinu – politicky, vojensky i humanitárně. Jsme zodpovědným členem NATO a neseme odpovědnost za stabilitu kontinentu. Společně s partnery se nám daří posouvat Evropu k větší konkurenceschopnosti, k energetické bezpečnosti k tomu, aby mohla nadále žít v míru.

Vzhledem k těmto výzvám a k tomu všemu jak se svět vyvíjí, čemu čelíme a čelili jsme, a jak v tom dokážeme obstát, chtěl bych se tu dotknout čtyř klíčových oblastí, kde jsme dnes zvlášť úspěšní a které jsou naprosto zásadní: je to bezpečnost, energetika, migrace a investice.

Bezpečnost: Evropa zůstává v ohrožení. Je potřeba si to uvědomit a je potřeba podle toho jednat. Ruské ambice nekončí na hranicích Doněcké a Luhanské oblasti na východní Ukrajině. A i kdyby se teď podařilo dosáhnout nějaké podoby příměří, což si nepochybně všichni přejeme, Rusko bude do několika let připraveno na další expanzi. Tohle musíme mít na paměti a podle toho musíme jednat, abychom v Evropě bezpečnost zajistili.

Ukrajina proto potřebuje bezpečnostní záruky – a klíčovou a neopominutelnou hlavní bezpečnostní zárukou je síla ukrajinské armády. To je klíčová bezpečnostní záruka pro celou Evropu a to je také naše pozice v současných pokusech o mírová jednání.

Na takto bezprostřední riziko neexistuje jiná odpověď než důsledné odstrašování a posilování naší odolnosti. To znamená nejen investice do obrany, to už se začalo dít, nejenom v ČR ale i v dalších evropských zemích, ale znamená to také rozvoj průmyslových kapacit, chytrý přístup ke kritické infrastruktuře a ke strategickým surovinám.

Česká republika za poslední 4 roky udělala obrovský kus práce: Po dlouhé době plníme své závazky v rámci NATO, dostatečné výdaje na obranu jsme dokonce zakotvili do zákona. V souladu s vývojem v Alianci počítáme s postupným navyšováním prostředků na obranu na 3 % HDP do roku 2030 a na těch domluvených 3,5 % do roku 2035. Už teď můžeme říct, že nejsme černým pasažérem, ale dáváme to, k čemu jsme se zavázali.

Investice do obrany se odrážejí v bezprecedentní modernizaci armády i letectva. Nejčastěji se zmiňují bojová vozidla pěchoty, radary nebo letouny F-35. Nejde ale jen o techniku. Stejně důležitý je výcvik, logistika a celkový přechod od sovětských technologií k aliančním. To znamená lepší interoperabilitu a koordinaci se spojenci. A právě na koordinaci se spojenci, na koordinaci evropských států, se docela soustředí i nový přístup k obraně, který jsme prosadili v rámci EU.

Významná část investic do obrany směřuje do českého obranného průmyslu a vývoje a vrátí se nám v podobě pracovních míst, technologického náskoku a reputace našich exportérů. Ti dnes mají šanci odpovědět na rostoucí poptávku v Evropě, kde se hraje o stovky miliard eur. Ale jsou úspěšní jako exportéři, naše obranné firmy vlastně celosvětově, o čemž mnozí z vás dobře vědí, protože jim k úspěchu pomáháte. Musíme nadále vytvářet českému obrannému průmyslu cíleně podmínky k expanzi, děláme to různými prostředky tak jako u jiných průmyslových oblastí, například i prostřednictvím navýšených úvěrů a záruk.

Samostatnou zmínku si zaslouží naše pozice k Ukrajině, pozice, která určuje budoucí místo Evropy na mapě světa. A ČR zatím obstála se ctí: V poměru k velikosti země a síle naší ekonomiky jsme dlouhodobě v čele vojenské i civilní podpory, zvládli jsme integrovat statisíce uprchlíků. Dokonce podle řady hodnocení největší počet ukrajinských uprchlíků na hlavu přišel právě do naší země a integrace, kterou jsme provedli, je mimořádně úspěšná.

Do světového povědomí jsme vstoupili také díky unikátní muniční iniciativě, která dokázala dostat na frontu munici v době, kdy to nikdo jiný v takovém množství nedokázal. Není pochyb o tom, že jsme tím výrazně pomohli ukrajinské armádě udržet obranné linie. Zde na plénu nemohu zmínit detailní čísla, ani to celé rozebírat, ale věřte, že v některých měsících byla naše pomoc naprosto kritická.

S Ukrajinou dále sdílíme know-how, školíme profesionály v řadě oblastí, pomáháme ukrajinským institucím připravit se na integraci do západních organizací. Na evropské úrovni pracujeme s nástroji, které jsou k tomu vytvořeny a utváříme koalice států, kterým záleží na tom, aby Ukrajina zůstala funkčním státem a přibližovala se k EU.

A zároveň se připravujeme na poválečnou rekonstrukci, kterou koordinujeme s mnoha státními i nestátními aktéry. Naší ambicí je, aby se tady dalekosáhle uplatnily české firmy, ono se to už děje, a aby se podílely na obnově energetiky, dopravy, zdravotnictví, IT i obranných kapacit.

Jsem přesvědčen, že kritickým bezpečnostním zájmem ČR je Ukrajinu nadále podporovat a udělat všechno pro to, aby se žádný ruský voják nikdy nepřiblížil ke slovenským hranicím. Toto je imperativ, který musí platit i v následujících letech, bez ohledu na naši politickou situaci.

Druhou oblastí, kde ČR dokázala reagovat na zásadní systémové změny, je energetika. Během jediného funkčního období jsme bezprecedentně zvýšili energetickou bezpečnost ČR a udělali skutečný skok k energetické suverenitě.

Stát má dnes pod kontrolou kriticky důležité plynovody i zásobníky, posilujeme přenosovou soustavu. Odpojili jsme se od ruských zdrojů: diverzifikovali jsme dodávky plynu, mimo jiné i díky terminálům na LNG. V ropě jsme se během tří let dokázali přepojit z Družby na rozšířený ropovod TAL. Přešli jsme z ruského jaderného paliva na jaderné palivo od amerických a francouzských dodavatelů, což byla poslední oblast, kde nás Rusko ještě mohlo energeticky vydírat.

Rozvíjíme jadernou energetiku. Dotáhli jsme do konce tendr na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, který vyhrála korejská společnost KHNP. Ale nejenom to. Naše společnost ČEZ se společně s britskou společností Rolls-Royce zapojuje do vývoje nové generace jaderných reaktorů. To je důležité, to nám umožňuje podílet se na vývoji i globální produkci malých modulárních reaktorů. Což je nepochybně cesta, která ukazuje budoucnost rozvoje jaderné energetiky. Na unijní úrovni prosazujeme technologickou neutralitu a úspěšně i podporu jaderných technologií jako logickou odpověď na energetické i ekologické výzvy.

A i když se Evropa výrazně posouvá dopředu, i na základě naši aktivity a koalic, které vytváříme, čeká nás ještě hodně práce, například na společných pravidlech. Česko tedy musí zůstat aktivní a nenechat si utéct příležitosti, které se objevují a které z toho, co se někdy nazývá jaderná renesance, ještě v příštích letech vyplynou.

Třetí důležitou oblastí je migrace, kde chci zdůraznit dva úspěchy. Za prvé: Zvládnutou, vzájemně výhodnou integraci uprchlíků z Ukrajiny, kteří dnes přispívají k ekonomickému růstu ČR a už delší dobu odvádějí na daních a pojištění víc peněz, než kolik dostávají na dávkách.

A za druhé: důsledné kroky proti nelegální migraci, a to jak na národní úrovni, tak v Unii, kde jsme spolu s Dánskem, Itálií a dalšími státy pomohli vytvořit většinu pro střízlivý a realistický přístup k problémům nelegální migrace.

Podíleli jsme se na debatě o novém migračním a azylovém paktu, který v mnoha směrech odpovídá dlouholeté české linii: žádné povinné relokace, povinné hraniční procedury, důraz na rychlé a vymahatelné návraty. Ale nejde dostatečně daleko. To co se nám daří teď po přijetí migračního paktu díky vytvoření koalice většiny států, nejnověji se k tomu pod novou vládou přidalo i Německo, tak je vytváření skutečně silného tlaku, aby migrační politika nebo boj s nelegální migrací v EU byl důslednější a úspěšnější. Je potřeba důsledněji implementovat dosažené dohody a posilovat vztahy s třetími zeměmi, bez nichž se udržitelná evropská migrační politika neobejde.

Čtvrtou oblastí, kterou dnes zmíním, jsou investice a investiční politika – nástroje se silným zahraničněpolitickým dopadem. Naší ambicí je přiblížit ČR tomu, aby plnila svou přirozenou roli uzlového bodu uprostřed Evropy. Aby se naopak nestala územím pomalosti a nespolehlivosti, kterému se každý raději vyhne.

Proto jsme dali do pořádku veřejné finance a začali opět plnit maastrichtská kritéria. Pokročili jsme v digitalizaci státní správy a měníme vzdělávací systém na všech úrovních, aby byli naši lidé obstáli na budoucím pracovním trhu, ale také, aby zde bylo dost kvalifikované pracovní síly pro zahraniční investice, které přitahujeme.

Systematicky podporujeme obory, které vytvářejí bohatství a vliv: polovodičový průmysl, kde pracujeme na ztrojnásobení exportu, umělou inteligenci, čisté technologie a v návaznosti na bezpečnost také obranný průmysl. Do naší země zároveň lákáme partnery, kteří v těchto oblastech přinášejí vysokou přidanou hodnotu.

Spustili jsme největší modernizaci dopravní infrastruktury v historii, celkem ve výši 500 miliard korun, aby naše země fungovala rychleji a bezpečněji a abychom měli odpovídající spojení se sousedy, což je pro exportně orientovanou zemi naprosto zásadní.

Výsledky jsou vidět a jsou vidět na konkrétních číslech. Investice přesahující 27 % HDP nás řadí na druhé místo v EU. A ČR v několika odvětvích patří mezi země, které určují vývoj v Evropě.

S tím přímo souvisí ekonomická diplomacie a export. České firmy stále častěji investují v zahraničí. Vytváříme jim pro to podmínky, proto jsme spojili Českou exportní banku a Národní rozvojovou banku, aby měly stabilnější zázemí, EGAP jim dokáže nabídnout historicky nejvýhodnější podmínky. Díky koordinaci s CzechTrade i s vámi se české společnosti úspěšně prosazují na řadě trhů, což jsme podpořili i na podnikatelských misích do Afriky, jihovýchodní Asie nebo USA.

Na závěr tohoto vystoupení bych se chtěl soustředit na naši pozici k blízkým i vzdálenějším partnerům.

Pokud jde o naše nejbližší sousedy, klíčové pro nás je bylo a bude především posilování vztahů s Německem a Polskem. Nejde jen o hospodářské vazby, ale stále silněji i o bezpečnostní a strategické otázky. V obou případech se nám osvědčuje něco, co bych označil jako pragmatická politika – méně formálních prohlášení, a naopak důraz na praktické výsledky.

Vedle Německa a Polska je potřeba udržovat praktické vztahy s Rakouskem a Slovenskem, kde je v zájmu ČR citlivě podporovat sdílenou odpovědnost za bezpečnost našeho regionu.

Tím se dostávám k evropským otázkám. ČR je dnes respektovaným, viditelným členem EU, své zájmy prosazujeme efektivně a s viditelnými výsledky. Po letech, kdy byly naše pokusy spíše rozpačité, se dnes daří vytvářet zájmové koalice, stavět blokační menšiny a někdy i kvalifikované většiny, což se ještě nedávno v praxi nedařilo a nestávalo.

Takto jsme v tomto období intenzivně spolupracovali s některými zeměmi, se kterými vytváříme funkční zájmové koalice, například s Dánskem a Nizozemskem a prosadili jsme naše zájmy v různých agendách – od bezpečnosti přes energetiku až po rozumnou regulaci.

Zde chci zdůraznit, že pokud máme v této cestě úspěšně pokračovat, tak musíme dělat to co jsme v posledních letech dělali, nevystačíme si s omezenými, regionálně definovanými koalicemi, například výhradně na půdorysu Visegrádské skupiny nebo bývalého východního bloku. Musíme tvořit širší koalice s minimálně jedním velkým členským státem. Jen tak dosáhneme síly, která může skutečně něco změnit.

V českém zájmu je konkurenceschopná, pružnější EU, která nebude odrazovat od investic, obchodu ani pracovní mobility. Proto jsme prosazovali, úspěšně, aby se snižování administrativní zátěže dostalo mezi priority nové Komise.

Stejně postupujeme i v případě zelené transformace: musíme pragmaticky přehodnocovat opatření, která neodpovídají dnešní realitě – mohu zmínit načasování emisních povolenek ETS2 po automobilový průmysl a další věci. Cílem našeho snažení není brzdit transformaci, ale udržet v Evropě životaschopná odvětví. Musíme myslet na konkurenceschopnost a prosperitu občanů členských států EU.

Tento přístup musíme zachovat i v nastávajících velmi složitých jednáních o víceletém finančním rámci po roce 2028. Potřebujeme rozpočet, který se bude soustředit na investice do infrastruktury, na obranu a bezpečnost, a zároveň snižovat byrokratickou zátěž, jinak Evropa nemůže být v mezinárodní konkurenci úspěšná.

Evropa musí být schopnější, soběstačnější a technologicky vyspělejší – to jsou základní podmínky, aby mohla v dnešním světě uspět. Zároveň, a to taky musíme mít na paměti i když to je někdy složité, Evropa nesmí v žádném případě přijít o transatlantickou vazbu, protože bez USA se neobejdeme.

V technologiích, bezpečnosti i obraně potřebujeme Ameriku jako partnera, ne jako soupeře. Přes všechny komplikace musíme pracovat na tom, aby naše spojenectví v té silné podobě přetrvalo. Přetrhat vazby by bylo absolutně iracionální – mnohem větší smysl dává ty současné problémy vzít jako příležitost, investovat do vlastní budoucnosti, převzít větší díl odpovědnosti ale současně mít na paměti, že spolupráce s USA a silné spojenectví mezi Evropou a USA, je důležité, bude důležité i do budoucna a je pro nás výhodné.

V posledních týdnech se podařilo rámcově stabilizovat obchodní pravidla mezi EU a USA. Pro české firmy to znamená relativně horší podmínky než dřív, ale pro naší i příští vládu se otevírá prostor tlačit na opodstatněné výjimky a rozšiřovat záruky a financování, aby export nadále fungoval. Dělat všechno pro to, aby i v těch o něco méně výhodných podmínkách, export nadále fungoval. Věřím, že časem dospějeme, jako Evropa a USA, k ještě lepším dohodám.

Dámy a pánové, když jsem tu před vás předstoupil poprvé, řekl jsem, že svoje zájmy v mimořádné době může prosadit jen země, která je pro svoje partnery čitelná a která pevně stojí za svými hodnotami. Dnes už víme, že ta mimořádnost o které jsem mluvil před těmi 4 lety, je nový standard. My jsme v té mimořádné situaci společně ale zatím obstáli.

Proto mi dovolte mi na závěr poděkovat vám, vašim rodinám i týmům. Bez vás, a jsme si toho vědomi, mnoho z vás jsem měl příležitost poznat osobně a viděl jsem vaší práci, bychom takto úspěšní nebyli. Byli jste to vy, kdo vyjednával v náročných podmínkách, hledal příležitosti, otevíral dveře a reprezentoval nás u našich partnerů. Zas a znovu jste hrdě vyvěšovali naši vlajku.

A byli jsme tak úspěšní právě proto, že nikdo z nás nezapomínal na naše hodnoty. Hodnoty střední Evropy, západní civilizace, svobodného světa. To je kompas, který nás ve světě neomylně vede a který nikdo z nás nesmí odložit. Jen tak můžeme chránit a rozvíjet naši zemi, a také ukazovat směr ostatním.

Právě na tyto hodnoty se totiž dnes všude po světě útočí, a ten zápas se týká i nás. Nenechme si tedy ten kompas vzít, abychom mohli v budoucnosti pokračovat stejným směrem.

Děkuji vám.

Petr Fiala
předseda vlády