Pane profesore, příznivci sudetského sjezdu se zaštiťují potřebou „smíření“. Na nedávné cestě ministra Macinky do Berlína však nebylo znát napětí nebo narušení vztahů z toho, že nad akcí Bernda Posselta v Brně nejásáme. Jak je to tedy s těmi česko-německými vztahy a potřebou smíření?
Mgr. Petr Macinka
Nemyslím si, že by mezi většinou německé nebo české populace existovala 81 let po skončení druhé světové války naléhavá potřeba „smíření“. Chápu například proces smíření mezi Francií Charlese de Gaulla a Německou spolkovou republikou Konrada Adenauera počátkem šedesátých let 20. století. U Verdunu bylo prolito příliš mnoho krve a zločiny vichistického režimu byly v živé paměti. Francie však na akt smíření přistoupila především proto, že v daný historický okamžik vystupovala z pozice silnější, a proto velkorysejší země aspirující na postavení vedoucí mocnosti západní Evropy. Československo nebo Česká republika nebyla vůči poválečnému Německu v podobném postavení. Vzhledem k tomu, co se událo v česko-německých vztazích v letech 1939 až 1945, očekával bych z německé strany jediný symbolický akt – prosbu o odpuštění. Pokud jde o běžné osobní či institucionální vztahy mezi českými a německými občany, podnikateli, školami, kulturními institucemi či jinými subjekty, probíhají většinou standardně bez ohledu na politické činitele či stíny druhé světové války.
Za sudetský sjezd bojují nejvíce ty politické a společenské síly, které desítky let horují za co největší konformitu vůči Němcům a Německu. Ekonomickou, politickou, ideovou. Je to jen náhoda?
Kdo může za zhrubnutí české společnosti?Anketa
Můžeme být tak příkří, že řekneme, že čeští liberálové spoléhají na Německo podobně jako komunisté spoléhali na moc Sovětského svazu? Jako na garanta své moci a prosazování své vlastní politiky.
Nemyslím si to. Samotné Německo není plně suverénním státem. Na německé půdě se nacházejí americké jednotky, které neodešly ani po skončení studené války. Spolková republika Německo je americkým klientem podobně jako například Japonsko. V osmdesátých letech minulého století, kdy se zdálo, že by prosperující Japonsko mohlo ohrozit americkou hospodářskou a technologickou hegemonii, přivedly dohody z Plazy a Basileje Japonsko k dlouhodobé stagnaci, z níž se již nezotavilo. V současné době je podle parity kupní síly hrubý domácí produkt na osobu v Japonsku nižší než v České republice nebo Polsku. V případě Spolkové republiky Německa byly vysoké náklady spjaté se sjednocením více než kompenzovány s americkým svolením využitím produktivní síly zemí bývalého východního bloku.
Pomyslnou „červenou čáru“ však Německo překročilo za vlády kancléře Gerharda Schrödera. Jeho politika rozvoje pragmatických ekonomických vztahů s Ruskou federací ústící do spojení německého ekonomického potenciálu s obrovskými ruskými surovinovými zdroji představovala z amerického hlediska hrozbu. Po odchodu Gerharda Schrödera z funkce následovala řada kroků zahrnujících kromě migrační krize přerušení a vyhrocení vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Ruskou federací a oživení tradice německého militarismu, pro který ale dnešní Německo postrádá průmyslovou, demografickou a surovinovou základnu. Německo tak bezpochyby čeká – obdobně jako jiné evropské státy – období dlouhé stagnace a dramatického poklesu životní úrovně. Yanis Varoufakis je v narážce na epochu čínského úpadku mezi opiovými válkami a rokem 1949 nazval německým či evropským „stoletím ponížení“, na jehož počátku se nacházíme. Česká republika je ve skutečnosti protektorátem Spojených států amerických, nikoliv Spolkové republiky Německa. Z tohoto faktu musí vycházet naše úsilí po obnovení svrchovanosti a snahy nenechat se strhnout do propasti německého a západoevropského úpadku.
Za sudetský sjezd se postavil i Petr Fiala. Nechci znovu rýt ve Vašich ranách – již dříve jsme řešili, že začátkem 90. let jste se podílel na aktivitách prosazujících konzervativní politiku, které on organizoval. Fiala se současně od začátku 90. let obracel k Berndu Posseltovi a Ottu von Habsburgovi. Jak v kontextu dnešní diskuse vnímat tyto kontakty?
Pokud si dobře vzpomínám, tak můj podíl na prosazování konzervativní politiky údajně organizované Petrem Fialou spočíval v publikování několika článků v brněnském periodiku Proglas, na jehož vydávání se Petr Fiala podílel. Petr Fiala spojil svůj život nikoliv s cestou hledajícího intelektuála, ale s budováním akademické a politické kariéry. V tomto kontextu je třeba vnímat jeho rané kontakty s osobami typu Bernda Posselta či Otty von Habsburga. S autentickým hodnotovým konzervatismem to mělo pramálo společného.
Jak se dívat na tezi, že Němci a německý kapitál nám v 90. letech i později pomohli přílivem kapitálu a znovuuvedením naší země na světové trhy čili jim máme být vděční? Lze zde opět vidět komunistickou analogii se SSSR jako s osvoboditelem, kterému jsme vděční na „věčné časy“?
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Pojďme se věnovat některým historickým faktům. Velvyslanec Rudolf Jindrák říká, že Václav Havel slíbil některým sudetským Němcům návrat českého občanství a případně i majetku. Je to pro Vás uvěřitelné?
Pro zachování zbytků historické úcty k osobě Václava Havla by něco takového mělo být nemyslitelné, ale obávám se, že vzhledem ke své kognitivní a morální disonanci to mohl pravděpodobně učinit.
Jak se vypořádáváte s argumentem, že debata o Benešových dekretech je čistě akademická a že sám Posselt vyloučil majetkové nároky sudetských Němců vůči ČR? Je to pro Vás dostatečná záruka?
V této souvislosti bych rád poukázal na webovou stránku sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde je v Deklaraci principů Sudetoněmeckého spolku z února 2015 ve čtvrté kapitole uvedeno: „Sudetoněmecké krajanské sdružení usiluje o to, aby Česká republika zrušila platnost i nadále účinných dekretů, zákonů a nařízení vydaných v letech 1945/1946 prezidentem republiky, vládou nebo parlamentem tehdejšího Československa, které nařizovaly, resp. legalizovaly skutkový stav bezpráví – kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhnání a vraždy. Za tímto účelem požaduje přímé rozhovory mezi reprezentanty českého národa a zástupci sudetoněmecké národní skupiny, jejichž cílem je nalézt řešení, s kterými mohou obě strany souhlasit ze svobodného rozhodnutí své vůle. Přitom očekává podporu ze strany německé politiky.“ Osobně pokládám prohlášení za vměšování se do vnitřních záležitostí České republiky a zkreslování příčin a následků událostí roku 1945 a 1946, vůči nimž se měla česká vláda již před jedenácti lety vymezit. Tolik k důvěryhodnosti Bernda Posselta.
Jak by se český občan, který si váží suverenity vlastního státu, měl k sudetskému sjezdu prakticky postavit? Měl by jít protestovat do Brna a dát najevo svou nelibost z konání akce?
Ne každý má povahu, sklon a čas účastnit se masových vystoupení. Nicméně určitá forma protestu proti sudetoněmeckému sjezdu by byla na místě. Účastníkům sjezdu by mělo být dáno kultivovaným způsobem najevo, že se dotkli citlivého místa naší národní paměti a že jejich počínání nepokládáme za vhodné. V Brně se bezpochyby veřejná manifestace proti sudetoněmeckému sjezdu uskuteční. Stálo by za úvahu uspořádat celonárodní protestní symbolické gesto, například veřejné nošení trikolóry v příslušných dnech 22. až 25. května.
Co Vám o českém politickém spektru a společenské situaci celá probíhající debata prozradila?
Ukázala se opět názorně míra morálního a intelektuálního rozkladu politických stran spjatých s bývalou vládní koalicí a jejich mediálních a akademických souputníků a aktivistů z neziskových organizací a typická váhavost a oportunismus některých členů současné vládní koalice, ale i morální a historický instinkt nezanedbatelné části veřejnosti. Nechci význam sudetoněmeckého sjezdu z historického hlediska přeceňovat, nicméně jde o jednu z událostí, na nichž se prověřuje morální a intelektuální zdraví českého národa, které by nám mělo pomoci překonat současnou neoliberální dystopii.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Dokumenty, zásady a pravidla ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Jak hodnotíte rozhovor?
