1. Pražské jaro bylo dílem nejvyššího vedení KSČ, všichni funkcionáři pražského jara, Dubček, Smrkovský, Císař, Kriegel, Svoboda a mnoho dalších, ti všichni byli pevně přesvědčení komunisté a věřili v budování naší země.

2. Jiní komunisté v tom viděli příležitost, jak se jich zbavit a zaujmout podlézáním šéfům v Moskvě jejich místa a tak vyhotovili onen alibistický zvací dopis.

3. Při následných „prověrkách“ komunisté likvidovali jiné komunisty, aby se prodrali na jejich místa a k jejich vlivu. To už ovšem s původním komunismem nemělo nic společného. To bylo kádrovácké zešílení v cestě za osobním prospěchem.

4. Když v roce 1986 začal Gorbačov mluvit o „Glasnosti a perestrojce“, opět to bylo nejvyšší vedení KSSS, které jej podpořilo (čili řečeno dnešní mluvou, bylo to několik levelů výše než Pražské jaro).

5. Náš rok 1989 by bez souhlasu komunistů nikdy neproběhl tak mírumilovně. Bez aklamačního souhlasu komunistů by Havel nikdy nebyl prezidentem. A dodejme – bývalý komunistický ministr Čalfa prvním premiérem nového, prý svobodného, státu.

6. No a nyní, komunista, kterého komunistobijci zvolili za prezidenta ČR, prohlašuje, že neschválí vládu s „extremisty“ SPD a „komunisty“ Stačilo. To fakt nevymyslíš!

V souvislosti s tím slavným srpnem 1968 se zapomíná i na další zásadní věc: Navzdory volání části politiků a mnoha literátů a dalších umělců z celého světa proti invazi Varšavské smlouvy do ČSSR, tehdejší vedení Spojených států zrovna čechralo pod názvem détente Brežněvovi peří, protože, co si budeme povídat, USA měly dost co dělat se svým Vietnamem, a tak se s Kremlem dohodly o vzájemném (slovním) neútočení.

V roce 1989 vznikly nové – údajně debolševizované – státy ve střední Evropě včetně naší země, na základě dohod z Reykjavíku a Malty mezi SSSR a USA. Sovětský svaz byl ekonomicky na huntě. Nezbylo mu, než věnovat své satelity do hájemství toho za oceánem. Toho, jenž má být dle dnešní vrchnosti naším přítelem na věčné časy a nikdy jinak. Ostatně, byl to opět Gorbačov, který při své návštěvě v Praze, když k němu mnozí vzhlíželi s nadějí, že odstraní ty naše jakeše a bilaky, prohlásil suše: „Eto vaše dělo“ (To je vaše věc). Toho hesla se pak držel i v listopadu 1989, kdy de facto zakázal našim komunistickým lídrům použít proti demonstrantům tanky.

Takže jak se dnes módně říká, za mě – já beru odkaz výročí srpna 1968 v celé šíři souvislostí včetně těch dnešních. A žádný mladistvý přepisovač dějin mi to nerozmluví.