Pohledem do zpětného zrcátka naší politiky je třeba použít přirovnání: Kdo seje vítr, sklízí bouři či kdo Jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jak jinak okomentovat populistické zrušení superhrubé mzdy českou pravicí, které způsobilo výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši 100 miliard korun (v dnešních cenách 140 miliard Kč). Zároveň připomenu, že parlamentní volby v roce 2021 byly první volby, kdy vládu sestavila pravicová koalice, která nemá důvěru ani poloviny občanů země.
Připomenu schválení emisních povolenek, zvýšení cen elektrické energie, ropy a plynu, a to jak pro firmy, tak pro domácnosti. Důsledkem je pokles konkurenceschopnosti průmyslu a nejvyšší inflace v Evropě, dosahující 30 %, která způsobila pokles životní úrovně občanů. To nemluvím o neustálých lžích o snížení zadlužení ČR, přitom za současné vlády se zvýšilo zadlužení i 1100 miliard korun. Což bude příští rok představovat náklady na obsluhu státního dluhu ve výši 109 miliard Kč. Ale co je nejhorší je situace, kdy vláda měla za svoji prioritu zahraniční politiku, namísto hájení českých národních zájmů, a především zájmů drtivé většiny občanů České republiky. Každá země hájí především své zájmy a to se u nás neděje.
Suma sumárum, tolik opěvovaná liberální demokracie se v Evropě i v naší zemi změnila na autokracii, s cílem „omezit“ pluralitu názorů a skrýt základní problémy země pod roušku ukrajinské války a ohrožení země ruským imperialismem. Přitom současná vláda se stala vládou loutkovou pod vedením Evropské komise a válečných štváčů. Proto se není čemu divit, že napětí ve společnosti stoupá, že klesá tolik potřebná soudržnost a kooperace.
Namísto toho, aby současná vláda vyřešila systémově současné problémy, tak je spíše prohloubila. Zároveň na novou vládu přichystala několik kostlivců v pomyslné vládní skříni, jako je „nezavedení“ emisních povolenek ETS2 do naší legislativy, zvýšení obranných výdajů až na 5 % HDP, nedořešení statutu uprchlíků pro ukrajinské občany, dotace pro obnovitelné zdroje či financování výstavby jaderných elektráren. Ale těch skrytých problémů je daleko více.
V politice nelze postupovat dle rčení, aby se vlk nažral a koze zůstala celá, protože nenaplněné sliby současné vlády a předvolební sliby kandidujících politiků narazí opět na realitu. Výsledkem bude opět zhoršení důvěryhodnosti politiky jako celku a omezení mezigenerační solidarity či zvýšení nespokojenosti rozličných zájmových skupin. Prostě v současné české politice schází souboj politických programů a schází silná levicová strana, která se musí stát protiváhou české pravice či českému progresivismu a populismu.
