Je tomu totiž rok, co gangsterský režim ve Venezuele, napojený na drogové kartely, zavřel českého občana, do vězení. Předložil směšné důkazy o jakémsi provinění a nazdar. Od té doby jeho rodiče usilují o to, aby se vrátil domů. O synovi toho moc neví, za celou dobu měli možnost s ním jen pět minut popovídat po telefonu.

Případ Jana Darmovzala bohužel hodně vypovídá o stavu evropské diplomacie. Zatímco Američané své lidi dostali ven, český občan a několik dalších Evropanů zůstává ve vězení diktátora Madura.

Měl jsem možnost nahlédnout do korespondence, kterou Darmovzalovi vedou s unijními institucemi. Asi se všichni shodneme na tom, že vágní fráze o tom, jak EU stojí za svými občany, nikomu a ničemu nepomohou. Věci je potřeba rozhýbat. 

Mým úkolem je teď dát dohromady skupinu europoslanců, kterým to stejně jako mně není jedno a začít tlačit na evropskou „ministryni zahraničí” Kaju Kallas, aby obrazně kopla do vrtule a rozpohybovala evropskou diplomacii k tomu, aby se rukojmí z Venezuely dostali co nejdříve zpátky domů.

Tak držte palce!