Zatímco politici v Praze řeší vlastní přežití a marketingové slogany, v regionech mizí pracovní místa. Hodonínská mlékárna, která přežila dvě světové války a desítky let byla symbolem poctivé české výroby, zavírá brány. Její vlastník – francouzská skupina Savencia – rozhodl, že výrobu sýrů Apetito, Bambino a dalších značek přestěhuje do Německa. Důvod? Efektivita. Přeloženo: levnější výroba, vyšší zisky – bez ohledu na lidi, město a tradici.
Sto rodin bez budoucnosti
O práci přijde zhruba stovka zaměstnanců, mnozí po desítkách let věrné práce. „Rekvalifikace a odstupné“? Slyšeli to tolikrát, že už to působí spíš jako výsměch. V Hodoníně, kde patří nezaměstnanost k nejvyšším v kraji, se o nové místo tvrdě bojuje.
Savencia mluví o „nadstandardním sociálním programu“. Realita je ale prostá: zahraniční korporace berou, co se jim hodí – a když už ne, prostě odejdou. Vláda jen přihlíží.
Selhání vlády i systému
Zatímco země jako Německo či Francie chrání svůj průmysl, česká vláda pasivně sleduje, jak mizí pracovní místa i výroba za hranicemi. Investiční pobídky? Strategie pro udržení průmyslu? Krizové plány pro postižené regiony? Nic. Jen marketingové fráze a prázdné tiskové konference.
„Vláda zaspala. Lidem na Hodonínsku posílá jasný vzkaz: jste pro nás jen vedlejší produkt globalizace,“ říká jeden z bývalých zaměstnanců.
Tradice? Už nikoho nezajímá!
Mlékárna v Hodoníně fungovala 152 let.
Byla oporou regionu, místem, kde se práce předávala z generace na generaci. Teď bude areál pravděpodobně chátrat, zatímco sýry s českou značkou se budou vyrábět v německé fabrice. Kolik ještě podniků musí skončit, než vláda pochopí, že národní ekonomika není jen o tabulkách a grafech, ale o konkrétních lidech, městech a osudech?
A co dál?
Bez aktivního zásahu státu nás čeká scénář, kdy z Česka zbyde jen montovna a skladiště. Zahraniční vlastníci odnesou zisky – a až to nebude výhodné, sbalí stroje a odjedou. To, že mezi tím zničí místní komunitu, nikoho nezajímá!
Pokud má vláda alespoň minimální úctu k lidem, měla by okamžitě:
- zastavit odliv výroby za hranice prostřednictvím zákonných nástrojů a podpory domácí produkce,
- zavést daňové výhody pro firmy investující v problémových regionech,
- vypracovat národní plán obrany strategických podniků před likvidací,
- přestat dělat z občanů statistická čísla a chránit je tak, jak to dělají jiné státy v EU.
Tento případ není výjimka. Je to důkaz systémového kolapsu hospodářské politiky státu. A každý další mlčící den nás posouvá blíž k tomu, že ztratíme i to málo, co nám z průmyslové tradice zbylo.