Kousnu hned do prvního kyselého jablíčka - a tím je téma věku odchodu do důchodu. Slyšel jsem to od mnoha lidí, že ho přece není možné posouvat ani o pár měsíců, jak jsme to prosadili, a že 65 let je vlastně taky moc. Když to ANO sníží a zastropuje, bude to prý lepší. Proč to tedy v Evropě nedělají stejně i ostatní? Proč naopak stále další a další země od severu k jihu přistupují k podobným krokům, jaké udělala naše vláda? Jsou opravdu všichni – Finové, Dánové, Estonci, ale i Řekové, Italové, Nizozemci nebo Portugalci – tak hloupí, neschopní a prostě jen nemají rádi důchodce, jak o nás tvrdil Babiš a jemu podobní? Nebo je v tom něco jiného? Odpověď je snad jasná.
Spojuje nás jedna věc, o které se i v Česku píše snad už desítky let. Naše společnost stárne a stále méně lidí vydělává na stále více lidí v důchodu. Přitom důchodový systém funguje tak, že si z daní a sociálního pojištění neodkládáme na svůj důchod, ale platíme ho svým rodičům a prarodičům. Tím pádem to dlouhodobě nikde nevychází, problém se zhoršuje a je potřeba ho řešit, protože důchody jsou s velkým odstupem největším výdajem státu, který nelze vyřešit jen nějakým škrtem nebo přesunem peněz v rozpočtu.
Mnoho lidí v tuto chvíli napadne, že přece stačí, když se narodí více dětí, a bude vyřešeno. Bohužel to není tak jednoduché. Spousta prorodinných opatření, která jsme zavedli i my za naší vlády, bude mít efekt až během několika let. Představme si ale, že se všechno urychlilo, a během pár měsíců by se obrovské množství lidí rozhodlo mít děti. Zažili bychom doslova populační explozi a stejně by nám to už nepomohlo. Proč? Protože velká část těchto dětí by začala pracovat až zhruba za 25 let. Náš důchodový systém tolik času nemá a bez reformy by začal kolabovat už po roce 2030.
Říkáte si, že to přece musí mít nějaké řešení a máte pravdu. Možností je několik - migrace, vyšší daně, dluhy nebo důchodová reforma. Některé země, například Německo, se rozhodly pro rychlejší migraci z různých zemí. Dnes se ukazuje, že se to neosvědčilo, a naopak to přináší problémy s integrací, radikalizací části společnosti apod. Jako lidovci dlouhodobě říkáme, že touto cestou jít nechceme. Pokud už k nám má někdo přicházet, měli by to být lidé z kulturně blízkých zemí, kteří se u nás snadno integrují, jako jsou Slováci, Poláci nebo Ukrajinci. Asi nikdo si ale nepřeje, aby to bylo v tak obrovském rozsahu, jaký by řešení důchodů vyžadovalo.
Další možností jsou vyšší daně nebo dluhy. Zmiňuji to dohromady záměrně, protože jedno i druhé nakonec zaplatíme my všichni ze své peněženky, nikdo jiný! Je proto potřeba si říct, o jak velkém objemu peněz se bavíme. Když budu brát vážně všechno, co podle svého programu a výroků chce hlavní vládní strana hnutí ANO (nižší věk odchodu do důchodu, vyšší valorizace v několika úrovních, vyšší výpočet nových důchodů a rozšíření náročných profesí), vychází to na šílených 236 miliard korun ročně!
Pro představu, pokud si jejich vláda půjčí 100 miliard, zaplatí jen na úrocích při dnešních sazbách zhruba 22 miliard během pouhých pěti let. Jenže by si musela půjčovat mnohem víc a každý rok. Druhá varianta, tedy že to vybere u lidí na vyšších daních, jak jsme se nedávno mohli dočíst v jednom článku, se mi nezdá reálná. Zvýšení některých daní, které jsme museli udělat za naší vlády, bylo proti tomu nic a už tak jsme to považovali za krok na hraně únosnosti.
Poslední možností je důchodová reforma. To je cesta, kterou jsme se rozhodli jít a volí ji také stále více zemí. Nikdy to není příjemné. Pro nikoho, ani pro politiky, kteří takový nepopulární krok prosazují. Zajistili jsme tím ale, že v následujících minimálně pěti letech bude důchodový systém v přebytku a poté budou jeho deficity zvládnutelné, takže žádná generace se nemusí bát o svůj důchod.
Politici hnutí ANO to dobře vědí, a proto chtějí reformu postupně demontovat a své kroky rozložit v čase, jak už naznačil třeba Aleš Juchelka tím, že vyšší valorizace by přišly až od roku 2027. Jinými slovy: aby to všechno spadlo na hlavu ne jim, ale až další vládě. Prostě přístup „po nás potopa“. A to je hrozně špatně.
Možná jsem v tomhle stará škola, ale jako rodič i jako politik vždycky přemýšlím víc o tom, co tu odkážu svým dětem a další generaci, než abych se zabýval jenom tím, co je teď a tady. Vždy jsem to považoval za správné, odpovědné a dělal podle toho třeba i důchodovou reformu. Nevím, asi se to dneska ve zkratkovité době sociálních sítí už tolik nenosí a víc se cení tanečky na tiktoku nebo převlékání se za hranolky, ale já svůj konzervativní přístup k životu a politice měnit nechci a nebudu. Proto jsem chtěl vysvětlit, proč je důchodová reforma správnou cestou a proč si za ní stojím. Vím, bylo to dlouhé, ale důležité.
Díky všem, kteří jste si udělali čas a celé si to přečetli.
