Za prvé 107 let od vyhlášení samostatného Československa. Tímto okamžikem skončila naše staletá podřízenost Rakousku, a zároveň skončilo tisíciletí nadvlády monarchie a vznik republikánského zřízení.

Za druhé dnes uplynulo 77 let ode dne, kdy bylo vyhlášeno znárodnění a vyvlastnění převážné části soukromého majetku. Alespoň tak byl dnešní den v dobách socialismu mnoho desítek let připomínán.

A za třetí si dnešního dne připomínáme 57 let od vyhlášení Československé federace jako státu složeného ze dvou republiky s kompletními vlastními státními orgány.

O posledním výročí se příliš nahlas nemluví. Jednak se odvíjí od událostí, které se staly jen dva měsíce od invaze vojsk Varšavské smlouvy. A jednak se potvrdilo, že federalizace nějakého státu obvykle vede dříve či později k jeho rozpadu.

Druhé výročí bychom si možná připomínat měli jako určité varování. Protože už zas slýcháme výzvy k vyvlastňování majetku, údajně ve veřejném zájmu.
I proto se i dnešního dne obracíme především k výročí prvnímu. To nám totiž připomíná hodnotu, kterou jsme tehdy ziskali a která dnes začíná být znevažována. Tou hodnotou je národní suverenita.

Přemýšlejme dnes o všech těchto výročích i o naprosto zásadních poselstvích, která si z každého z nich můžeme vzít.