Těžká debata. Paradoxně nejoptimističtější mi přišel pan Reznikov. Ukrajinci bojují čtvrtým rokem ruskou třídenní válku. Pokládají životy za hodnoty, které my přijímáme jako samozřejmé - svoboda, demokracie, suverenita. Ta touha po životě, jasné přesvědčení, že to, co dělají, má smysl. To odhodlání. Ta akceschopnost.

Nebylo mi lehko komentovat, jak je možné, že v EU všechno tak dlouho trvá. Že se hledá shoda 27 států, že EU byla postavena jako mírový a obchodní projekt a že změnit ji je strašně složité. Vzpomínal jsem na svůj Fulbright projekt - jak zvýšit obranyschopnost a akceschopnost Evropy. A jak těžko se k tomu posouváme. Přestože mi to přijde zcela jasné - pro bezpečnou a prosperující Evropu a tím i Česko potřebujeme více spolupráce, méně překážek mezi státy.

Evropa má obrovskou sílu a obrovské možnosti, přitom ji sami oslabujeme. Zbytečně. A nebezpečně. Víme, co dělat. Dokládají to zprávy, které psal Draghi, Letta, Ninistö. Ale jde to tak těžko…

Děkuju za pozvání k diskusi i zájem o tohle téma. Sál byl plný! Těším se zase příští rok, snad budu moc být optimističtější.