Od voleb už uplynul celý měsíc a prvotní emoce už nejsou tak ostré, aby neumožňovaly seriózní hodnocení výsledku hnutí Stačilo!, potažmo KSČM. A je také jasné, že je potřebné začít pracovat na úkolech, které jsou před námi, nikoliv se do nekonečna zabývat tím, co bylo. Přečetl jsem řadu komentářů a hodnocení a také tzv. „dobrých“ rad, jak dál. V této souvislosti oceňuji práci Jiřího Málka a pohled, který nabízí SPED, zajímavé hodnocení nabízí mladí zastupitelé jako Ivan Maštálka nebo Kateřina Jirousová, zvlášť k zamyšlení je třeba v otázce vztahu k věřícím práce Cecílie Ramazanové, kterou mi zprostředkoval František Cáb. Za zamyšlení, ale také stojí to, jak vypadá stav levicových a komunistických hnutí v našem okolí v Evropě, a nejen v rámci EU.

Ukázalo se, že zjednodušené hodnocení, že za nedosažení potřebné pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny může bývalý poslanecký klub a několik jednotlivců, je nesprávné. Už jen výsledek preferencí bývalých poslanců, kteří kandidovali, dokazuje, že příčiny je potřeba hledat jinde. Zejména jde o jasný program, dále o organizační zajištění a potřebné sjednocení výstupů. Právě nejasnosti v programu (např. o zdravotní péči, priority pro nadcházející čtyři roky v ekonomice a daních, ale i v zahraniční politice) snižovaly naše šance u voličů. Chyby v posledních čtrnácti dnech v kampani nemohla nahradit samotná snaha Kateřiny Konečné, která odváděla poctivou práci do poslední minuty. Ukázalo se, že přetrvává pohled na nevyjasněné profilování a nejednota v KSČM, které nás poškozovalo od roku 2016. To se odrazilo i do samotného hnutí Stačilo!

Nyní je ale před námi zcela zásadní krok, a to pokusit se zvládnout obnovit organizační strukturu jak strany, tak spolupracujících subjektů v hnutí. KSČM tento úkol řeší dlouhodobě a už v roce 2010 na prosincovém zasedání se do usnesení dostal úkol zajistit trvale spolupracující jednotlivce a organizace. Vznikl SPaS (Spojenectví práce a solidarity), který zahrnoval kolem patnácti organizací – spolků a již tenkrát pomohl organizovat akce proti vládě Petra Nečase, ale také pomohl k nejlepším výsledkům krajských voleb v roce 2012 a druhým nejlepším výsledkům v parlamentních volbách v roce 2013. Žel to, že jsme dál nepokročili v budování této struktury, vedlo jen k oslabování vlivu KSČM a spolupracujících organizací.

Myslím, že je na čase se vrátit k této myšlence, která jako měřítko hodnot bere práci člověka ve prospěch jak sebe a rodiny, ale také i celku. Tedy myšlenku „rozšiřující transformace“, která může pomoci najít cestu široké levice zpět mezi občany a oslovit je tak, že vezmou za své, že je tady síla, která je na jejich straně, která vyjadřuje jejich zájmy, zájmy skutečně pracujících lidí.

Obnovme jednání ke koordinaci akcí, ke sjednocování programu a poté vytvořme tedy silné hnutí, které promluví do budoucnosti. Témat a úkolů je hodně, nemusíme se bát, že bychom neměli odpůrce, protože takové hnutí bude terčem nadnárodního kapitálu, který v něm bude vidět skutečného soupeře. Nemusíme se bát ani trestního zákoníku, ani pomlouvačů a lhářů o minulosti a současnosti. Oni se budou bát, že jsme jim přišli na to, jakým způsobem zneužívají naši práci. Těch, kteří mají zájem o spolupráci, je dost a nesmíme je přestat hledat. Naopak musíme s nimi mluvit a zapojit je do společné obrany těch našich nejzákladnějších potřeb.