Poslední roky s ním bylo uděláno dost rozhovorů. ale často nevyzněly příliš dobře. Dílem se na tom zřejmě podepsal jeho věk a dílem i agresivní styl a úroveň nynějších novinářů a redaktorů, kteří nevytvořili vhodnou atmosféru a prostor pro skutečně zajímavou a kvalitní vzájemnou komunikaci.

Nevím o žádném rozhovoru s kardinálem, který by se hlouběji dotknul jeho nitra, ze kterého bychom se dověděli, jak on si při svém rozhodování a konání povídal sám se sebou, jestli a jak případně pochyboval sám o sobě. To by rozhodně o něm vypovědělo více než to, co se odehrávalo v jeho "veřejném prostoru". A tak, jako u většiny lidí, kteří někoho zajímají i po své smrti, dojde k běžnému přístupu - skládání jeho životního příběhu a interpretacím, které nikdy nebudou zcela pravdivé.

Dnes s jistotou můžeme pouze říci, že Duka rozhodně nebyl jako kardinál Beran, Tomášek či Vlk. A těm, které jsem možná ve dnech loučení se zesnulým kardinálem nepotěšil, tak třeba si velkoryse pro sebe řekněte ono známé pořekadlo "mnoho povolaných a málo vyvolených", nebo modifikaci věty z knihy Přestřelka spisovatele Jana Procházky: "Teď už tam (pozn. rozuměj v márnici) neležel imperialista (pozn. člověk zastřelený při pokusu o útěk přes hranici), ale mrtvý člověk."