Nejdřív vyhodí půlku dozorčí rady a prohlásí, že nastává éra odbornosti. Super. Jenže pak se ukáže, že generální ředitel Roman Knap se po volbách sešel na obědě s Michalem Redlem – ano, a tím Redlem, „personalistou“ a bankéřem ze STAN, obviněným v kauze Dozimetr a napojeným na Krejčíře. Na té schůzce se údajně „probíraly špagáty moci“.
Rakušan se po zveřejnění těchto informací rozčílí, zahraje si na morálního exekutora a Knapa odvolá. Ale po něm zůstane ještě větší chaos. Pošta se propadá do miliardových ztrát, ruší se stovky poboček, lidé končí na dlažbě a všechno se maskuje slovem „transformace“.
Realita? Stát se zbavuje zodpovědnosti a dělá z pošty logistickou trosku, která sotva stojí na nohou. Balíkovna, která měla být záchranou a být v černých číslech, je taky v mínusu. Digitalizace? K smíchu. Dopisy nikdo nedostává, fronty se táhnou jako v osmdesátkách a ministr se mezitím fotí s grafy a mluví o „modernizaci“.
Rakušan přitom rád moralizuje o očistě a transparentnosti, ale pošta je pořád symbolem toho, jak stát nedokáže řídit ani vlastní poštovní schránku. Schůzky s Redlem, personální čistky, ztráty, výmluvy, všechno ve stylu „hlavně že to vypadá“.
Až někdo příště řekne „státní reforma“, ukažte mu Českou poštu. Dokonalý návod, jak se ze státní instituce stane seriál na pokračování. Možná to tak i má být, vyhovuje to Bruselu. Těch pravých „českých“ firem, na které bylo možné být pyšný, kvapem ubývá.
Jednou z ikon byla v minulosti právě i Česká pošta. Takže, eurohujeři, máte další zářez – a asi budete za tu likvidaci pošty pochváleni.
