„My jsme opravdu pracovali s tím, že to je človíček, který jede do Prahy spáchat sebevraždu,“ prohlašoval loni v lednu, krátce po tragické události na Filozofické fakultě, na zasedání sněmovního bezpečnostního výboru ředitel pražské policie Petr Matějček.

Co k tomu dodat?

Ten nadpis je bohužel pravdivý.

Policie – slovy pražského policejního ředitele – od začátku pátrala „po človíčkovi, který se jel do Prahy zabít“.

Jenže když přidáme podrobnosti, začíná to být skutečně děsivé:

Identitu toho „človíčka“ znali, znali i směr jeho pohybu, ale nezajistili jeho lokalizaci.

A ani se nepodívali do vlastního registru zbraní. Tedy podívali – ale až když už bylo pozdě.

Všechno přišlo pozdě. Moc pozdě.

A Rakušan a vedení policie? Ti to celé přikryli. A co víc – ani po téměř dvou letech od tragédie veřejnost ani poslance neujistili, že byla přijata jasná opatření, aby se podobné chyby nemohly opakovat.

A na to se budeme nového ministra i policie ptát: nechají koordinaci a řízení pátrání po „človíčkovi“ znovu prošetřit?

Dostaneme ujištění, že policie v celé ČR upravila do té doby nejednotné postupy při pátrání po potenciálním sebevrahovi a po pravděpodobném pachateli násilného trestného činu, tedy zda nastavila komunikaci mezi třemi stupni operačních středisek, zda zrychlila zjištění údajů z registru zbraní, zda jednoznačně určila způsoby a postupy lokalizace MT a zda nově určila konkrétního velitele pátrací akce s plnou odpovědností?

Dlužíme to nejen paní Šimůnkové.