Další země mají úplně stejný postoj a není se čemu divit. Každý stát by totiž měl podle návrhu ručit za část těch peněz. V případě České republiky by to bylo zhruba 90 miliard korun. Ano, devadesát miliard! A to nejsou žádné virtuální peníze, to jsou vaše peníze, peníze daňových poplatníků. Peníze lidí, kteří dnes platí stále víc za energie, za bydlení, za všechno.

Máme se nechat dotlačit k tomu, abychom ručili za oddálení mírového řešení na Ukrajině? Tohle celé nabourává základní principy globálního právního řádu. Jestli si někdo myslí, že se dá jen tak sáhnout do zmrazených státních aktiv jiné země a přerozdělit je podle politického klíče, tak ztratil pojem o mezinárodním právu.

Takhle se chovají hochštapleři, ne státy, které si říkají demokratické a právní. A samozřejmě jakmile někdo řekne něco jiného, než „víc peněz na Ukrajinu“, hned se vytasí s oblíbenou kartou: „Putin!“ nebo „odklon k Rusku!“

Tohle už není argumentace, to je čistá hysterie. Je načase si konečně říct pravdu. Pomoc má mít smysl, výsledky a hranice, nesmí být nekonečná černá díra bez právního rámce. To, že se Andrej Babiš proti tomuto plánu otevřeně postavil, je jedině dobře. Někdo konečně řekl nahlas to, co si spousta lidí myslí: Nebudeme ručit, nebudeme riskovat budoucnost vlastních občanů jen proto, že to chce Brusel.

A kdo je za tím Bruselem schován? Evropa se musí vzpamatovat, než bude pozdě. Protože jestli se dál budeme řídit heslem „hlavně to po nás nechtějte vysvětlit“, tak skončíme bez respektu!