Sněmovní většinu, vzešlou z voleb, nyní tvoří ANO, SPD a Motoristé; té odpovídá premiér a vláda; a pokud by si do ní mohl strkat (či nestrkat) ministry prezident dle své libovůle, řetěz odpovědnosti ministři-premiér-Sněmovna-voliči by se narušil.

Prezidentův přístup je nesmyslný i z hlediska řízení. Premiér si staví svůj vládní tým, s nímž si jde pro důvěru do Sněmovny a za nějž politicky ručí. Jak by mohl řídit vládní tým, kdyby mu prezident mohl diktovat, koho v něm nesmí mít? Myslím ale, že pozadí celé věci je jiné a prezidentovy s odpuštěním kecy o pochybeních Turka (jako kdyby Pavel byl v jeho věku svatý) jsou jen zástěrka.

O co jde?

• Turek se aktivně přihlásil k Trumpovi a jeho mocensko-politické skupině podporovatelů, v Evropě pak k Patriotům, bojujícím proti Leyenové a spol.
• Kdežto Pavel je výtvor Koláře, oba "hejtovali" Trumpa a jsou místními exponenty opačné mocensko-politické bubliny, která v USA prohrála volby, ale ještě drží Evropu a doufá, že Trump padne dřív než Leyenová a spol.

Spor o jmenování Turka tak není o nějaké osobní morálce (ani Turka, ani Pavla), jak je nám namlouváno, ale je to místní symptom této větší hry. Což nic nemění na tom, že ústavní rozdělení rolí je prezident povinen respektovat.