Navíc se samozřejmě okamžitě ozvou ti, kteří nás uklidní, že v Evropské unii žádná cenzura neexistuje. Všechno je jen „regulace“, „ochrana“ a „odpovědnost“. Slovo cenzura se vyslovuje jen šeptem, zásadně u politických odpůrců.

Přiznejme si ale jednu věc, a sice že chuť regulovat, umlčovat a nahlížet lidem přes rameno tu není chvíli. Určitá část politického spektra po tom pokukuje už roky, především v souvislosti se sociálními sítěmi. A nejde o žádnou okrajovou úchylku, protože se to táhne napříč celou EU. Když se jeden nápad vyhodí dveřmi, vrátí se obratem oknem. Vždy samozřejmě pod stejným pláštíkem. „Ochrana dětí.“ „Boj proti terorismu.“ „Boj proti extremismu.“

U nás k tomu někdo rád přidá i trochu domácího populismu. A Putina. Hlavně Putina. Ten ostatně dominoval celou předvolební kampani, až by se jeden mohl zeptat, jestli už Babiš volal do Moskvy a kdy tedy konečně dorazí Putinovy tanky. Sportovní terminologií řečeno - strašení, že Babiš bude hned den po vítězství vytáčet Kreml, bylo přetažením nápřahu. A zároveň otevřeným přiznáním bezradnosti.

Stejně „opravdové“ jsou i záminky, s nimiž se tyto nápady znovu a znovu objevují, jednou z Bruselu, podruhé v unikátním volebním období z ministerstva vedeného politikem ze STAN. A bude nutné hlídat, aby se s podobnými myšlenkami neozval někdo i z nové vlády. Protože pozornost je potřeba držet neustále. Stačí totiž málo a místo svobody projevu zase začneme řešit, co smíme říct, komu a v jaké formulaci.