„Člověk má lidsky žít i v době, která se zdá býti nelidskou.“ To prohlásil váš přítel Arnošt Lustig. A jde to vůbec?

Je to odkaz jeho literární tvorby. Slupka civilizovanosti člověka je velmi tenká a stačí politický, ekonomický či vojenský nátlak a slupka mizí. A z člověka se stane napůl zvíře, protože je stále součástí přírody. Arnošt byl svědkem, že v Osvětimi syn z hladu sebral kousek chleba tátovi. Nedůstojné podmínky z člověka opravdu dokážou udělat nelidu.

On nám tak svou tvorbou i životem zanechal poselství, že i v době nelidské si lidé mohou a měli by si zachovat lidskost.

„Lidé, co neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.“ Jak v souvislosti s děním ve světě vnímáte tento citát?