A jako lidsky důležité a milé pokládám poděkování všem, kteří se nezištně starají o druhé – ať už jde o mladé sportovce, skauty nebo lidi, kteří potřebují jakkoli pomoci od ostatních. Zdůraznění pestré občanské společnosti jako kotvy demokratického uspořádání státu je také trefa do černého. Tím spíš, že často slýcháme od některých představitelů nové vlády, jak je třeba zatočit s neziskovkami. Ono je ale nezbytně nutné mezi nimi rozlišovat. Bez celé řady z nich by dnes zcela reálně náš stát fungoval hůř a stálo by to víc peněz.
Potěšilo mě, že se Petr Pavel obrátil s důvěrou na mladou generaci, na mladé vědce, inovátory a všechny, kteří v naši zemi vidí svou budoucnost a chtějí pro společný úspěch něco udělat. Právě takové veřejné vyjádření hlavy státu je důležité i pro vyvolání nové energie a naplnění potenciálu dalších mladých lidí, kteří jsou na startu své profesní dráhy a třeba i veřejného působení.
Novoroční projev premiéra mířil zejména k jeho voličům. To by asi nebylo tolik překvapivé. Důraz na národní hrdost a vlajku rozhodně neodsuzuji. Nemělo by ale v takovém případě zůstat jen u laciných gest a prázdné výzvy. Symboly našeho státu a vlastenectví se přece naplňují tím, na jakých tradicích a principech stojíme. Naši národní hrdost má definovat vztah ke svobodě, demokratickému zřízení státu, vládě práva a také na pracovitosti a vytrvalému úsilí i v náročné konkurenci jiných větších národů uspět. Rozhodně se takové pojetí nesmí plést se zahleděním do sebe, se zaměřením jen na náš vlastní prospěch. Z toho naopak v naší vlastní historii koukaly pokaždé problémy, krize a neúspěchy.
V případě novoročního projevu Tomia Okamury by pomalu mělo smysl si otevřít kancelář pro vyvracení zjevných nesmyslů a nepravd. Třeba tu o zhoršeném ratingu České republiky. Naopak jsme si v hodnocení mezinárodních auditorů jako Česká republika pozitivní hodnocení udržela, nebo si ho dokonce mírně zlepšila. Nepředpokládám, že by tahle slova Tomia Okamury patřila ve skutečnosti Slovensku nebo Maďarsku, kde by bohužel pravdivá byla. To by se mu ale do jeho politického krámu nehodilo.
Nejžalostnější je ale jeho nasazování na pomoc Ukrajině v její obraně před agresorem. Všichni víme, že je to u SPD známá písnička a sám Tomio Okamura musí Jindřichu Rajchlovi alespoň v něčem občas ukázat svaly. V osvojení propagandy Kremlu to tedy oběma jde na výtečnou. Tohle trapné předhánění je ale pro další skutečný posun k mírovému řešení konfliktu na Ukrajině krok přesně opačným směrem.
Evropská a americká pomoc pro obranu suverénního státu zajišťuje ve skutečnosti i naši bezpečnost a umožňuje, aby mírová dohoda, ve kterou všichni doufáme, byla pro Ukrajinu přijatelná a důstojná a pro všechny dlouhodobá.
