Vláda Petra Fialy přitom nese za tento vývoj zásadní odpovědnost. Během svého vládnutí zvýšila zadlužení země přibližně o 1,2 bilionu korun – a to je účet, který nyní nová vláda musí řešit.
Tento dramatický nárůst dluhu není jen důsledkem vnějších okolností, jak často tvrdila vláda Petra Fialy. Ano, Česká republika čelila energetické krizi, dopadům války na Ukrajině i vysoké inflaci. Příčinou je ale dlouhodobě nezodpovědná rozpočtová politika, nedostatečná kontrola výdajů a absence skutečných reforem. I v krizových časech lze hospodařit odpovědně – pokud k tomu existuje politická vůle.
Daně, poplatky a škrty na úkor občanů
Namísto hledání úspor uvnitř státní správy sáhla vláda Petra Fialy po nejjednodušším řešení: zvýšila daně, zdražila energie a služby a zavedla nové poplatky. Tyto kroky dopadly plošně na domácnosti, živnostníky i firmy. Zvláště problematickým krokem bylo omezení zákonné valorizace důchodů, kterým vláda fakticky snížila příjmy seniorů a prolomila základní princip právní jistoty.
Výsledkem je stav, kdy státní rozpočet zůstává přebujelý, ale občané mají méně peněz. Rostoucí deficit zároveň zvyšuje náklady na obsluhu státního dluhu, což dál zatěžuje veřejné finance. Česká republika se tak dostává do dluhové spirály, ze které nevede jiná cesta než zásadní změna rozpočtové politiky.
Cílené škrty místo chaosu
Je zřejmé, že úprava rozpočtu se neobejde bez škrtů napříč resorty. Zdravotnictví, školství, doprava i obrana se této realitě nevyhnou. Klíčové však je, aby se nejednalo o plošné a bezhlavé škrty, ale o promyšlené a cílené kroky, které odstraní neefektivní výdaje a zachovají klíčové funkce státu.
Zvláštní pozornost si zaslouží oblast obrany. Šetření nesmí jít na úkor zabezpečení vojáků, jejich výstroje ani reálných bojových schopností armády. Zároveň však nelze přehlížet fakt, že česká armáda má dlouhodobý vnitřní dluh na modernizaci, který se odhaduje na více než 500 miliard korun. Tento stav je důsledkem letitého podfinancování a chaotického řízení zakázek.
Vláda Petra Fialy se v této oblasti spokojila s politicky líbivými hesly o „nejvyšším rozpočtu na obranu v historii“, avšak bez odpovídajících výsledků. Výdaje rostly, efektivita nikoliv. A ta 2% HDP to také nebyla.
Prověřit strategické projekty uzavřené bez soutěže
Součástí skutečné rozpočtové odpovědnosti musí být také důkladné prověření strategických a významných projektů uzavřených za poslední čtyři roky, které nebyly transparentně vysoutěženy, ale vznikly na základě mezivládních dohod. Právě tyto kontrakty – často v řádech desítek či stovek miliard korun – představují obrovské riziko neefektivního nakládání s veřejnými prostředky.
V některých případech mohou být mezivládní dohody opodstatněné. To však neznamená, že mají stát mimo veřejnou kontrolu. Stát má povinnost ověřit, zda byly tyto projekty ekonomicky výhodné, zda odpovídají skutečným potřebám České republiky a zda nedošlo k výraznému předražení na úkor daňových poplatníků. Bez této revize budou veškeré řeči o úsporách a konsolidaci jen prázdnou frází.
Šetření jako nutnost, ne politická volba
Česká republika dnes stojí před jasnou volbou: buď bude pokračovat v zadlužování a odsouvání problémů, nebo se vrátí k rozpočtové odpovědnosti. Úsporná opatření nejsou populární, ale jsou nevyhnutelná. Každý rok nečinnosti znamená další desítky miliard korun dluhu, které zaplatí budoucí generace.
Stát musí přehodnotit své priority. Omezit zbytečné dotace, přebujelou byrokracii, posílit kontrolu výdajů, digitalizaci a transparentnost. Jen tak lze obnovit důvěru občanů ve správu veřejných peněz.
Vládní sliby o konsolidaci zůstaly nenaplněny. Po letech vlády Petra Fialy je rozpočet přetížený, inflace oslabila životní úroveň obyvatel a zadlužení prudce vzrostlo. Škrty, které dnes přicházejí, nejsou nevyhnutelným osudem – jsou přímým důsledkem politických rozhodnutí vlády Petra Fialy.
Pokud však budou provedeny racionálně, s důrazem na kontrolu a odpovědnost, mohou se stát prvním krokem k ozdravení české ekonomiky a návratu k hospodaření, které nebude stavět budoucnost země na dluhu. A to je priorita nové vlády s účastí SPD.
