Změna pohledu na Rusko a Evropu
Nová americká strategie již nestaví Rusko do role hlavní bezpečnostní hrozby pro Spojené státy. Je označováno spíše za trvalé, ale zvládnutelné riziko především pro státy východní Evropy. Těžiště americké obrany se přesouvá na ochranu vlastního území a soupeření s Čínou v indo-pacifickém regionu. Spojené státy dávají najevo, že evropské země mají dostatečný ekonomický i demografický potenciál, aby si svou bezpečnost zajistily samy. Americká angažovanost nezmizí, ale bude omezenější a selektivnější.
Dvacet let zanedbávání obrany
Česká armáda dnes čelí rozsáhlému modernizačnímu dluhu, který odborníci odhadují až na 500 miliard korun. Tento stav není výsledkem jedné krize, ale dlouhodobého zanedbávání obrany v době, kdy byly k dispozici prostředky i čas. Místo systematického plánování se obrana udržovala v provozu improvizací, bez jasné koncepce a bez důrazu na klíčové schopnosti, jako je protivzdušná obrana, těžké pozemní síly nebo dostatečné zásoby munice. Výsledkem je technika na hranici životnosti, personální problémy a stárnoucí armáda.
Na tato selhání dlouhodobě upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad, který kritizuje nekoordinované plánování, odklady modernizace a nehospodárné nakládání s prostředky.
Politická odpovědnost a falešné jistoty
Politické strany, které dnes nejhlasitěji hovoří o závazcích vůči NATO a nutnosti navyšovat obranné výdaje, se jen zřídka vracejí k otázce vlastní odpovědnosti za současný stav armády. V minulosti byl dostatek prostoru modernizovat obranu postupně, levněji a s menším dopadem na státní rozpočet. Místo toho se spoléhalo na to, že bezpečnost České republiky bude garantována především Spojenými státy. S měnícím se americkým přístupem se naplno ukazuje cena této krátkozrakosti.
Rozpočtová realita
Proklamovaný závazek vydávat dlouhodobě 2 % HDP na obranu naráží na tvrdá ekonomická fakta. Státní dluh roste, jeho obsluha stojí kolem 100 miliard korun ročně a rozpočet je sestavován s vysokým schodkem. Tlak na škrty ve veřejných výdajích bude nevyhnutelný. V tomto kontextu nelze otázku obrany oddělit od stavu veřejných financí.
Situaci dále zhoršuje způsob pořizování strategických zakázek. Nákupy bez otevřené soutěže a s omezenou transparentností vyvolávají pochybnosti o efektivitě vynakládaných prostředků, zvyšují ceny a oslabují důvěru veřejnosti. Bez zásadní změny přístupu k řízení a kontrole armádních projektů bude dlouhodobé financování obrany problematické.
Nutnost realistické cesty
Česká republika si již nemůže dovolit zásadní modernizaci armády dále odkládat. Zároveň si ale nemůže dovolit neomezené a neefektivní utrácení. Nová bezpečnostní realita vyžaduje budování vlastních obranných schopností, jasné priority a realistický plán, který bude odpovídat ekonomickým možnostem země. Nejde o marketingová gesta ani slepé přebírání závazků, ale o funkční a udržitelnou obranu státu.
Účet za iluze
Problémem České republiky není americká obranná strategie. Skutečným problémem je dlouholeté pohodlí, odklady a falešný pocit bezpečí, který vytvářela domácí politická reprezentace. Dnes za tuto politiku přichází účet. Čím déle se bude odpovědnost popírat a realita ignorovat, tím vyšší bude cena, kterou Česká republika zaplatí.
