to, co dnes řešíme, to už není jenom politický spor. To je otevřené přiznání politického nátlaku na prezidenta republiky. Skutečně extrémně závažná záležitost. Cituji doslovně SMS ministra zahraničí. "Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic, stačí jeden podpis a dále, pokud nepřistoupí na jednání ve věci Turek na MŽP, důsledky ho velice překvapí." A ještě: "Spálíme mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace." To jsou extrémně závažné výroky. Tady nejde o žádnou výzvu k dialogu, tady nejde o žádný pokus o spolupráci, to jsou výroky o ultimátu, to je definice vydírání a vyhrožování. Nic jiného. Ta slova nejde žádným jiným způsobem interpretovat a kdo se o to pokusí, tak je to jenom bagatelizace a totální relativizace slov, která jsou ale napsaná černá na bílém. Ministr vzkazuje prezidentovi republiky. Buď uděláš, co chceme, nebo poneseš následky. A ještě dodává, beru to osobně. Tady už opravdu nejde o personální spor, tady jde opravdu o podobu vládnutí a o princip dělby moci.
Prezident republiky pochopitelně není žádný podřízený ministra. Ústava není vyjednávací karta a zahraniční politika nemůže být rukojmím osobní uraženosti. Zvlášť znepokojivé ale je, že ministr otevřeně říká, že podporu premiéra v této věci má. To znamená, že nejde o exces jednotlivce, ale opravdu o styl vládnutí, o to, v jaké demokracii budeme žít, protože to, co se tady předestírá, je reálný nátlak místo pravidel. Ultimátum, místo odpovědnosti, vyhrožování, místo ústavního dialogu. Historie nás učí, kam takový jazyk vede. Vždy začíná větou. Buď uděláš, co chceme, nebo nebude možné nic. Připomíná vám to SMS Petra Macinky? Nejenže to SMS připomíná, ale je to doslovná citace. Akorát přesně tyhle věty končí rozkladem důvěry v demokracii a rozkladem důvěry v instituce. Dnes se nerozhoduje jenom o jednom podpisu.
Dnes se opravdu rozhoduje o tom, zda v této zemi platí ústava nebo politická síla. A říkám to zcela jasně. Kdo vyhrožuje prezidentovi spálenými mosty, ten ve skutečnosti zapaluje mosty mezi institucemi tohoto státu. To není kohabitace, to je opravdu se vší vážností politické vydírání. Demokracie nekončí jen pučem, končí často také větou, stačí jeden podpis, přesně takhle to zní a přesně takhle to učebnice dějepisu na mnoha historických událostech dokládají, obyčejné učebnice dějepisu, které jsme přečetli všichni na základních a středních školách. Stačí jeden podpis. A já říkám zcela vážně, k tomu Sněmovna nemůže mlčet. A tady nejde ani o spor opozice a vládní koalice, jestli vládní koalice dopustí, že je možné tímto způsobem odesílat SMS prezidentovi a vyhrožovat mu, tak se reálně zpronevěřuje slibu, který tu každý jeden z poslanců Parlamentu České republiky dal a dal ho on osobně.
Tohle je základní popření nejenom dělby moci, ale elementární slušnosti a fakticky základních pravidel chování. SMS tohoto typu by neprošly ani v hospodě, SMS tohoto typu by neprošly v žádné normální společnosti, v obci, na kraji, kdekoliv. Je to daleko přes čáru. A pokud v těch esemeskách zároveň zní premiér má moji podporu, tak je zcela adekvátní, aby než se vůbec rozeběhne schůze Poslanecké sněmovny, tak aby premiér jasně vystoupil a řekl, jestli Petr Macinka v tomto vydírání a vyhrožování má jeho podporu nebo ne?
A pokud... (Potlesk opozičních poslanců.) Petr Macinka nevystoupí a sám nerezignuje, protože tohle nepochybně důvod k rezignaci je zcela nesporně. Tento typ SMS není přijatelný pro člena vlády České republiky, není přijatelný fakticky pro nikoho, kdo by se chtěl jakýmkoliv způsobem vztahovat k prezidentovi nebo ho oslovovat, tak má pak jednoznačně vystoupit premiér a Petra Macinku odvolat z pozice místopředsedy vlády České republiky a ministra zahraničních věcí. Je to nejzávažnější věc, jaké jsme byli svědky nejenom od voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu loňského roku. Tohle je jeden z nejzávažnějších kroků. Jedna z nejzávažnějších událostí posledních let. Takovým způsobem zatím nikdo nepopřel elementární vztah v politice a jednání s prezidentem republiky bez ohledu na to, kdo prezidentem republiky byl. A samozřejmě, že to vždycky nebyly ideální vztahy, ale to, kam zašel Petr Macinka, překračuje všechny meze. A znovu zdůrazňuju, tohle nemůžete nechat bez vyjádření, bez vyjádření premiéra, bez vyjádření Petra Macinky a bez vašeho postoje. Tohle nejde vymlčet, tohle je tak daleko za čarou, že to vyžaduje přijetí odpovědnosti každého jednoho člena Poslanecké sněmovny. A pochopitelně na 1. místě premiéra této vlády. Tím bodem, kterým bychom se měli zabývat, nepochybně na 1. místě a já se ho tady pokusím přesně formulovat. Transparentnost a demokracie vládnutí v České republice? Jestli je to možné poznamenat...
Je jasné, že tohle je zdaleka nejzávažnější bod, kterému se máme věnovat. Nepochybně ale poslední týdny přinesly řadu velmi závažných událostí, velmi závažných vyjádření, na které má dojít také. A přestože vládní většina tady v Poslanecké sněmovně nebyla ochotna se věnovat novoročnímu projevu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury a fakticky tento bod zazdila, tak naštěstí máme horní komoru parlamentu a ta důsledně se k výrokům Tomia Okamury vyjádřila. A je na místě, aby i tady v dolní komoře vyjádření našich senátorů zaznělo jako jejich usnesení, protože Senát Parlamentu České republiky se jako součást Parlamentu České republiky důrazně distancuje od nepravdivých a urážlivých výroků předsedy Sněmovny Parlamentu České republiky obsažených v jeho novoročním projevu. Od zpochybňování jasných výsledků vyšetřování teroristického útoku ve Vrběticích v roce 2014 předsedou poslaneckého klubu SPD, od skandálního převracení odpovědnosti za probíhající válku na Ukrajině proneseného při návštěvě v Kyjevě poslancem zvoleným za Motoristy sobě.
Senát Parlamentu České republiky dále vyjadřuje svou jednoznačnou podporu Ukrajině jako napadené zemi, své odhodlání pokračovat v klíčových formách pomoci Ukrajině, například v muniční iniciativě nebo v humanitární podpoře, svou připravenost nepřipustit zpochybnění ukotvení České republiky ve strukturách Evropské unie a NATO.
Dovolím si jako další bod jednání této schůze navrhnout vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k citovanému usnesení Senátu Parlamentu České republiky a vyjádření jednoznačné podpory senátorům, kteří přijali zmíněné usnesení. A je to druhý bod jednání této schůze.
Ale tím to zdaleka nekončí, protože jak vyjádření pane předsedo vaše v rámci novoročního oslovení vašich voličů na sítích, tak celá řada dalších kroků vede k reálné dezorientaci České republiky v zahraničních vztazích a je to patrné na celé řadě dalších projevů. Senát se vyjádřil mimo jiné i k výrokům předsedy poslaneckého klubu SPD, který zpochybnil příčiny útoku ve Vrběticích. Stejně tak se také Senát vyjádřil k výrokům Filipa Turka, které pronesl na své návštěvě v Kyjevě, kde označil za důvod ruského útoku na Ukrajinu rozšiřování NATO. A přesně tohle nadbíhání kremelské propagandě, její citování vede k tomu, že Česká republika ztrácí jasnou pozici v zahraničí a oslabuje to naši pozici před našimi partnery. To je jedna ze zásadních a důležitých věcí, které se prostě věnovat máme.
Ale tím zdaleka ty kroky, které vypovídají, jak citoval nedávno Jan Lipavský ke geopolitické dezorientaci vlády, tak to zdaleka není všechno. Taky jsme zaznamenali naprosto nejasný, ale postoj vůči snaze Spojených států amerických dokonce snad v některých citacích Donalda Trumpa obsadit Grónsko. Tady se Česká republika měla naprosto jednoznačně postavit za Dánské království proto, aby posílila úsilí Dánského království, proto, aby posílila snahy o jasnou pozici všech našich evropských partnerů. Proto, abychom i ve vyjednávání se Spojenými státy jako Evropa byli prostě silnější. A je jasné, že to nemá a nemůže a naštěstí nebude mít jakékoliv násilné vyústění. Ale o pozici a o sílu ve vyjednáváních se hraje každým vyjádřením, každým postojem. A to, co předvádí vláda České republiky v tomto směru, ukazuje jenom na její slabost, ukazuje jenom na slabost ministra zahraničních věcí a předsedy vlády České republiky.
Když se vrátím k uplynulému víkendu, zaznamenali jsme ve vyjádření předsedy vlády České republiky, že největšími nepřáteli jsou novináři. Cituji doslova z jeho projevu na sněmu hnutí ANO. Co to vypovídá o Andreji Babišovi a co to vypovídá o vládě, která nese odpovědnost za vládnutí v této zemi? Největšími nepřáteli jsou novináři. A ve světle právě tohoto výroku je fakt potřeba nahlížet i na úsilí zrušit koncesionářské poplatky a podmanit si Českou televizi a Český rozhlas. Uplatnit svůj vliv skrzevá rozhodování o rozpočtu těchto institucí. Prostě jim nasadit náhubky a podmanit je svému politickému vlivu. A v okamžiku, kdy zároveň slyšíme, že jsou novináři největší nepřátelé, není to náhodou vyhlášení války i veřejnoprávním médiím? Není to způsob, jakým způsobem se Andrej Babiš chce vztahovat k médiím veřejné služby, ale k novinářům osobně? Můžete se pohoršovat osmdesátkrát, klidně i stokrát, jenom si bohužel musím dovolit znovu připomenout, že se jedná o citaci vyjádření Andreje Babiše snadno doložitelnou ze stenozáznamu. Byl to on, kdo řekl, že největšími nepřáteli jsou novináři.
Těžká věc. A pokud zároveň je to vládní většina, která předkládá návrhy, které prostě mohou vést k ohrožení svobody médií, tak je takový výrok na pováženou v největším akcentu a významu toho slova.
Zároveň jsme se včera dozvěděli od ministra zahraničních věcí a místopředsedy vlády Petra Macinky, že ruší rozhodnutí o jmenování zplnomocněných velvyslanců, protože to bylo prý vyjednáno v rozporu s předchozími pravidly. Tak jasně říkám, že nebylo. Naopak takový krok je bezprecedentní. Mimochodem, kdyby tak postupovala předchozí vláda, Adam Vojtěch by pravděpodobně nebyl velvyslancem ve Finsku. Kdyby předchozí vláda základní pravidla fungování diplomacie prostě nedodržovala. Tak tady si jenom dovolím upozornit, že i tenhle krok dostává ve světle těch dnes zveřejněných esemesek nový význam.
A jasně tady ukazuje vláda České republiky, že v těch esemeskách jde o mnohem víc než jenom o vydírání hlavy státu, ale opravdu o způsob vládnutí a o podobu demokracie, jakou chce prosazovat. Proto znovu opakuju, jednání o výrocích Petra Macinky a o aktu vydírání má být prvním bodem programu této schůze.
Poslední poznámka, rozpočet České republiky a vyjádření Aleny Schillerové opakovaně, která připomínala, že Česká republika by měla být spálenou zemí. Tak najednou uplynuly tři dny a slyšíme z úst Aleny Schillerové, že jsme v extralize, Česká republika, a že to je zásluhou hnutí ANO za ten měsíc rozpačitého vládnutí. Tak je jasné, že tak to není. Je jasné, že Česká republika právě díky krokům, i díky krokům předchozí vlády, si vede relativně dobře. A dovolím si jednu velmi zajímavou citaci z makroekonomické predikce, kterou, a teď poslouchejte, Ministerstvo financí České republiky zveřejnilo včera. Objektivní pohled těch, kteří se věnují číslům.
Pokračující ekonomické oživení a přijatá úsporná opatření pozitivně ovlivnily hospodaření sektoru vládních institucí v roce 2025. To by mělo i navzdory navýšeným výdajům na obranu, vyšším sociálním dávkám či nákladům na odstraňování povodňových škod skončit meziročně stejným deficitem ve výši dvě procenta HDP. Stejným deficitem se tu myslí deficit veřejných rozpočtů vůči HDP. A hodnota dvě procenta shodná s hodnotou v roce 2024 je nepochybně dobrou zprávou pro českou ekonomiku.
A v tomhle světle je naprosto nepochopitelné, že se vláda rozhodla navýšit schodek v návrhu rozpočtu na rok 2026 na 310 miliard korun. Nemá to žádné opodstatnění. A kromě toho, že to nemá žádné opodstatnění, je to jasným popřením jakýchkoliv snah některých poslanců vládní koalice šetřit nebo se chovat odpovědně a hospodárně. Je to rozhazování peněz na všechny strany. A znamená to, že to zaplatí další generace. 310 miliard korun za návrh rozpočtu je prostě vizitka socialistické práce s rozpočtem. Nic jiného, nic víc a nic méně.
A v tomhle světle uděláme jako opoziční poslanci ODS maximum pro to, aby se podařilo i díky pozměňovacím návrhům vrátit zpět rozpočet do výrazně odpovědnějších kontur, do výrazně odpovědnějšího řečiště.
Je jasné, že 310 miliard korun schodku znamená porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Amatérská vyjádření údajné právničky ministryně financí tady jasně dokládají, že je v tomto směru tedy zcela mimo duch toho zákona a zcela mimo jeho nikoliv formální, ale věcný obsah. To, že zákon o rozpočtové odpovědnosti jasně upravuje podmínky, za kterých se má snižovat deficit, za kterých máme hospodařit odpovědněji, a ona říká, že to tak platilo možná při standardním projednávání rozpočtu, ale teď už to neplatí, je asi tak podobné vyjádření, jako by říkala, že dopravní předpisy platí v pondělí, v úterý, ale ve středu už ne. Zjevný nesmysl. A myslím, že v tomhle směru jasný krok mimo jakýkoliv právní rámec a právní posouzení.
Tomu se nepochybně věnovat budeme, rozpočet bude na pořadu další schůze. Ale pokládám za důležité, aby i v rámci tohoto jednání jsme se věnovali bodu, který se má jmenovat Zpronevěření rozpočtové odpovědnosti ze strany vlády Andreje Babiše a Tomia Okamury. Děkuji za pozornost. Tolik základní shrnutí nejzávažnějších bodů i toho uplynulého týdne a uplynulých týdnů.
Pokládám ale znovu za naprosto nejzávažnější to, s čím vystoupil prezident Petr Pavel, kdy ukázal esemesky, které jsou dokladem vydírání ze strany Petra Macinky, místopředsedy vlády České republiky a ministra zahraničních věcí. Vydírání je nepřípustné, ať už z hlediska právního řádu, z hlediska jakékoliv demokratické politiky a z hlediska jakékoliv snahy budovat v České republice dospělou demokracii. Tohle jsme zatím v novodobé historii České republiky nezažili. A znovu vyzývám Petra Macinku, aby přijal osobní odpovědnost, aby rezignoval na funkci místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí. A pokud tak neučiní, má tak udělat, respektive má premiér této země odvolat Petra Macinku z vlády České republiky, protože nic jiného s ohledem na závažnost jeho esemesek a nátlaku, který vyvíjel na hlavu státu, není možné.
Děkuju za pozornost.
