Chci se omluvit, že jsem včera tady nevystoupil, protože my jsme 14 dnů připravovali velice důležitý dopis, který jsme včera finalizovali, byl poslán předsedkyní Evropské komise, předsedovi Evropské rady a všem předsedům vlád a prezidentům Evropské unie. A je to zásadní podklad a pozice České republiky v rámci mimořádného summitu Evropské rady 12. února v Belgii. A ten dopis zásadně řeší budoucnost evropského průmyslu a dopady fit for 55 a tyhle záležitosti.

Já jsem se k té záležitosti vyjádřil na sociálních sítích, ale chápu, že je tady požadavek opozice, abych tady vystoupil, tak to činím.

Takže já bych se chtěl teda na úvod tohoto jednání Poslanecké sněmovny krátce vyjádřit těm událostem, které vyvolaly silné emoce a mimořádnou mediální pozornost a konkrétně k veřejné výměně názorů mezi prezidentem republiky a ministrem zahraničních věcí. Považuji za nutné jasně říct, že tento způsob veřejné debaty České republice vůbec nepomáhá.

Nejenže nepřináší žádné řešení, ale především odvádí pozornost od skutečných problémů, kterým naše země čelí a kterým je třeba se věnovat, ať už jde o bezpečnostní situaci, nastartování ekonomického růstu, ceny energií a právě nový stavební zákon, který jsme měli tady včera projednávat, ale nebylo nám to umožněno, a také konkurenceschopnost a problémy zdravotnictví a sociální oblasti.

Pokračující veřejné přestřelky spotřebovávají čas a energii, kterou bychom měli věnovat právě taky těmto podstatným věcem, protože to od nás očekávají hlavně občané, kteří nás do Sněmovny zvolili. Řekl jsem to včera a zopakuji to i dnes na půdě Poslanecké sněmovny, že zprávy, které v soukromé komunikaci použil ministr zahraničních věcí Macinka, považuji za nešťastně formulované a i v neveřejné konverzaci je vždy možné volit jazyk takovým způsobem, aby nepůsobil útočně.

Zároveň ale rozumím rozčarování pana Macinky a Motoristů nad interpretací Ústavy ze strany pana prezidenta republiky v otázce nejmenování pana Turka, zejména s ohledem na to, že Motoristé učinili vstřícný krok a upravili původní nominaci podle rezortů.

Úkolem odpovědných politiků je ale situaci uklidňovat, nikoliv ji dál eskalovat. Jsem přesvědčen, že neshody mezi ústavními činiteli se mají řešit jednáním a dialogem za zavřenými dveřmi, nikoliv prostřednictvím tiskových konferencí. Právě z těchto důvodů jsem pozval prezidenta republiky a ministra zahraničních věcí ke společnému jednání o jednoho stolu. Je přirozené, že se naše názory v řadě otázek mohou lišit. To k demokratickému systému patří. Podstatné ale je, abychom spolu nepřestali mluvit, neodmítali se setkávat a hlavně případné konflikty spíše zahlazovali. Bez přímé komunikace nelze spory řešit ani posuzovat věci dopředu.

Zaznamenal jsem samozřejmě zprávu z okolí pana prezidenta, že s panem ministrem Macinkou jednat nechce, že bude jednat pouze se mnou, ale já si myslím, že právě proto, že veřejný spor vznikl právě mezi nimi, považoval bych za nejlepší, abychom se takového jednání zúčastnili všichni tři. Pokud však pan prezident bude skutečně dál odmítat takové setkání, jsem připraven, samozřejmě se bezprostředně po jeho návratu z dovolené, se setkat, celou situaci řešit a bez emocí vyjasnit všechny neshody.

Jako premiér chci jasně říci, že naše vláda nemá zájem na zákopové válce mezi Strakovou akademií a Hradem. Zahraniční politika České republiky se jednoznačně utváří na úrovni vlády, která za ni nese odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně, zároveň je však nezbytná věcná a korektní součinnost s prezidentem republiky. Prezident republiky a ministr zahraničních věcí musí spolupracovat a je proto především v zájmu státu, aby tato spolupráce fungovala i přes případné rozdílné názory.

Závěrem chci říct, že tuto záležitost už dál nebudu veřejně komentovat. Udělal jsem kroky k tomu, aby byla řešena tam, kde se řešit má, tedy při osobním jednání mezi odpovědnými lidmi. Věřím, že k tomuto jednání všichni přistoupí s vědomím odpovědnosti vůči České republice a jejím občanům.

Teď bychom měli skutečně řešit zákony, které občany zajímají, například zrychlení stavebního řízení, a vláda k tomu už jmenovala vládní zmocněnkyni, a taky zákony, které pomohou zdravotním pojišťovnám. Takže já bych byl strašně rád, kdybychom tuhle věc uzavřeli a skutečně se věnovali věcem, které prospějí každodennímu životu našich spoluobčanů.

Děkuju.