V několika volebních dekádách nám vládnou pravicové politické strany, které nemají zájem pojmenovat a zejména vyřešit základní problém České republiky. Levice je mimo český parlament, aby na tento problém sama upozornila, česká média i politika je ovládána velkými podnikateli a oligarchy. Jejich politický vliv na vládní politiku, včetně politiku Hradu stále roste, a tudíž nikdo nenaslouchá sociologům a ekonomům.

Hlavním problémem české společnosti není nerovnost v příjmech ze zaměstnání či podnikání, ale extrémní nerovnost ve vlastnictví majetku a výnosech z finančního kapitálu. Základem se stala nespravedlivá ekonomická transformace v devadesátých letech, nezavedení progrese západního střihu, odpuštění zdanění z prodeje podílů ve firmách nad 40 milionů korun či omezení kvality a dostupnosti veřejných služeb, a to jako důsledek zrušení zdanění super hrubé mzdy bez vyrovnání příjmů státu.

Pokud roste koncentrace bohatství v rukou úzké skupiny lidí, dochází k postupnému strádání nejchudší části obyvatelstva. Většinu daní financujících dnes veřejné služby platí střední třída a lidé s nižšími příjmy. A to je dlouhodobě ekonomicky i demokraticky neudržitelné. Projevuje se to nejen nejistotou a poklesem bohatství střední třídy, ale zejména rostoucím zadlužením státu a veřejných rozpočtů. A také nerovným přístupem ke vzdělání, zdravotnictví či ke kultuře a sportu. A je třeba dodat, že dobročinnost není lékem na sociální nespravedlnost. Tak jako sociální dávky jsou toliko pomocí a ne lékem.

Proto zásadním úkolem levicové neparlamentní opozice se musí stát nabídka jasné a zejména věrohodné koncepce řešení socioekonomických nerovností a posílení veřejných služeb. K tomu je třeba prosadit skutečnou a spravedlivější daňovou reformu, v němž budou nejbohatší přispívat více na fungování společnosti. Společnosti, která bude inkluzivnější, odolnější a soudržnější vůči vnitřním i vnějším problémům světa.