Jaltská konference, konaná ve dnech 4.–11. února 1945, patří k nejdůležitějším politickým událostem 20. století. Odehrála se v okamžiku, kdy se druhá světová válka v Evropě blížila ke svému konci, nacistické Německo stálo před porážkou a bylo nutné rozhodnout, jak bude svět po největším konfliktu lidských dějin uspořádán. Nešlo o běžnou diplomatickou schůzku, ale o jednání, jehož důsledky formovaly Evropu a svět na desetiletí dopředu a jejichž význam rezonuje dodnes.

Setkání se zúčastnili tři nejmocnější státníci tehdejšího světa – prezident Spojených států amerických Franklin D. Roosevelt, britský premiér Winston Churchill a vůdce Sovětského svazu Josif Stalin. Tito muži, představitelé tzv. Velké trojky, se sešli v krymské Jalta, v Livadijském paláci, aby přetavili vojenské vítězství nad fašismem v trvalý politický řád.

Důvod konference byl zřejmý: válku bylo třeba nejen vyhrát, ale také zabránit jejímu opakování. Evropa byla zničená, miliony lidí mrtvé, celé státy v troskách. Vznikala zásadní otázka, jak naložit s poraženým Německem, jak zajistit bezpečnost na kontinentu a jak zabránit návratu nacismu a fašismu v jakékoli podobě. Jaltská konference byla odpovědí na tuto historickou výzvu.

Průběh jednání byl poznamenán tvrdým realismem. Všichni tři státníci si byli vědomi vojenské reality: Rudá armáda nesla hlavní tíhu bojů na východní frontě a osvobodila velkou část střední a východní Evropy. Spojené státy a Velká Británie dominovaly na západě. Tato skutečnost se promítla i do politických rozhodnutí. Bylo dohodnuto rozdělení Německa do okupačních zón, jeho demilitarizace a denacifikace, trestání válečných zločinců a nastavení poválečné správy tak, aby Německo už nikdy nemohlo ohrozit mír v Evropě. Současně se jednalo o budoucnosti Polska, o principech obnovy osvobozených evropských států a o vytvoření Organizace spojených národů jako globálního nástroje kolektivní bezpečnosti.

Význam Jaltské konference pro poválečné uspořádání Evropy a světa je zásadní. Jalta položila základy bipolárního světa, v němž se Evropa rozdělila na západní a východní blok. Tento stav nevznikl svévolně, ale jako důsledek války a snahy zajistit, aby se fašistická hrozba už nikdy nevrátila. Jalta dala Evropě relativní stabilitu, která – přes všechny pozdější konflikty studené války – zabránila další světové válce po více než čtyři desetiletí.

Pozitivní přínosy Jaltské konference nelze přehlížet. Především šlo o jasné a společné vymezení fašismu a nacismu jako absolutního zla. Antifašismus se stal morálním a politickým základem poválečného světa. Denacifikace Německa, potrestání válečných zločinců a zákaz fašistických ideologií nebyly ideologickým gestem, ale existenční nutností vyplývající z hrůz války. Jalta zároveň uznala obrovskou roli Sovětského svazu a jeho národů v porážce nacismu – roli, která byla vykoupena desítkami milionů obětí.

Postavení Ruska, tehdy jako jádra Sovětského svazu, bylo v Jaltě potvrzeno jako postavení jedné z klíčových vítězných mocností. Tento fakt je zásadní i pro dnešní dobu. Pro Rusko představuje Jalta historický symbol legitimity, bezpečnostního nároku a podílu na osvobození Evropy od fašismu. Spor o interpretaci Jalty je ve skutečnosti sporem o to, zda je možné relativizovat výsledky druhé světové války a oběti, které k nim vedly.

Odkazy Jaltské konference do současnosti jsou zřetelné. Dnešní Evropa čelí novým krizím, geopolitickým konfliktům i narušování poválečného konsensu. Znovu se objevují snahy přepisovat dějiny, relativizovat nacistické zločiny, zpochybňovat osvobozeneckou roli Rudé armády a oslabovat antifašistické základy evropské identity. Právě v tomto kontextu je připomínání Jalty mimořádně důležité.

Význam Jalty pro boj proti fašismu a nacismu je nadčasový. Připomíná, že fašismus nebyl poražen debatou, ale společným úsilím národů a obrovskou obětí. Připomíná, že mír není samozřejmost a že jeho udržení vyžaduje historickou paměť, odvahu a jasné morální postoje. V době, kdy se v Evropě znovu objevují extremistické, xenofobní a neonacistické tendence, je odkaz Jalty varováním i výzvou.

Závěrem lze říct, že Jaltská konference nebyla dokonalá a nebyla bez rozporů, ale byla nezbytná. Vytvořila rámec poválečného světa, položila základy dlouhodobého míru a jasně definovala fašismus a nacismus jako nepřijatelné ideologie. Právě proto je nutné Jaltu připomínat, vracet se k jejímu odkazu a neustávat v boji proti fašismu a nacismu v jakékoli podobě. Zapomenout na Jaltu znamená riskovat, že se historie začne znovu opakovat.

Zdroje:

History.com Editors (2010). Yalta Conference.
History Channel.
Dostupné z: https://www.history.com/topics/world-war-ii/yalta-conference
U.S. Department of State, Office of the Historian (n.d.). The Yalta Conference, 1945.
Milestones: 1937–1945.
Dostupné z: https://history.state.gov/milestones/1937-1945/yalta-conf
Encyclopaedia Britannica (n.d.). Yalta Conference.
Encyclopaedia Britannica Online.
Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Yalta-Conference