Templáři nebyli jen rytíři v bílých pláštích s červeným křížem. Byli symbolem síly, organizace a finanční důmyslnosti. Původně chránili poutníky ve Svaté zemi, ale postupně vybudovali síť majetků, pevností a obchodních stanic po celé Evropě. Uměli spravovat finance, převádět peníze mezi zeměmi, poskytovat úvěry panovníkům. A právě zde se příběh začíná lámat. Filip IV. byl u řádu výrazně zadlužen. Potřeboval peníze i absolutní kontrolu nad královstvím. Řád, který podléhal přímo papeži a nebyl králově moci podřízen, se stal nepohodlným.
Obvinění přišla tvrdá a šokující – kacířství, popírání Krista, tajné obřady, nemravnosti. Výslechy probíhaly v inkvizičním režimu a přiznání byla často vynucena mučením. Z dnešního pohledu působí celý proces jako politická operace, kde rozsudek předcházel důkazům. Templáři byli zatýkáni, vězněni a jejich majetek zabavován. Evropa sledovala pád instituce, která po dvě století představovala vojenskou i duchovní elitu.
Rozhodující krok přišel roku 1312, kdy papež Klement V. řád oficiálně zrušil. Nešlo o jasné prokázání hereze, ale o „zachování jednoty církve“ a klidu v křesťanském světě. Templáři přestali existovat jako organizace, jejich majetek byl rozdělen a jejich jméno se ponořilo do stínu podezření.
Nejdramatičtější moment však teprve přicházel. Poslední velmistr řádu, Jacques de Molay, byl po letech věznění odsouzen k smrti. Dne 18. března 1314 byl v Paříži upálen na hranici. Podle dobových kronik před smrtí odvolal svá vynucená přiznání a veřejně prohlásil nevinu řádu. A právě zde vzniká legenda, která dala pátku třináctého jeho temný lesk. Molay měl vyzvat papeže i krále, aby se do roka dostavili před Boží soud. Oba skutečně zemřeli ještě téhož roku. Náhoda? V očích tehdejších lidí to působilo jako naplněné prokletí.
Z historického hlediska není doloženo, že by pátek třináctého byl již ve 14. století obecně vnímán jako nešťastný den. Symbolika se však nabízela. Pátek byl dnem Kristovy smrti, číslo třináct připomínalo Poslední večeři a zradu. Teprve pozdější staletí spojila tyto prvky do jediné pověry a připsala datu 13. října 1307 osudový význam. Moderní kultura pak z pátku třináctého učinila univerzální symbol smůly.
A přesto je na tomto příběhu něco víc než pouhá numerologie. Je to dramatický střet moci, víry a peněz. Příběh o tom, jak rychle může padnout instituce, která se zdála nedotknutelná. O tom, že politická kalkulace dokáže převážit nad spravedlností. A také o lidské potřebě věřit, že nad světskou mocí existuje vyšší soud.
Když dnes přijde pátek třináctého, možná si jen povzdechneme nad pověrou. Ale někde v pozadí kulturní paměti zůstává obraz ranního zatýkání, vězněných rytířů a plamenů na pařížském ostrově. Datum samo o sobě není prokleté. Prokletím se stalo proto, že připomíná okamžik, kdy se během jediného dne změnil běh dějin – a kdy legenda začala žít vlastním životem.
Zdroj:
1. Barber, M. (2006) The Trial of the Templars, 2nd edn. Cambridge: Cambridge University Press
2. “Knights Templar” (2026) Encyclopædia Britannica. Available at: https://www.britannica.com/topic/Templars
3. “Trials of the Knights Templar” (2024) Wikipedia. Available at: https://en.wikipedia.org/wiki/Trials_of_the_Knights_Templar
