V českém veřejném prostoru se stále častěji setkáváme s tím, že každý, kdo se vymyká progresivnímu mainstreamu, je okamžitě označen za „zpátečníka“, mnozí fajnšmekři se nebojí rovnou použít i termín „ruský agent“. Což o to, že mnoho těch skvělých progresivních myšlenek je normou právě v Rusku, ale kdo by se ptal na realitu, že?
Stačí mít odlišný názor na rodinou politiku, školství, energetiku, nebo jen kritizovat kroky evropských představitelů, a hned se spouští lavina obvinění.
Taková rétorika není nevinná. Je to celkem propracovaný nástroj zastrašování a rozdělování společnosti. Diskuse se mění v hru na „my versus oni“, kde jediná „správná“ strana spektra rozhoduje, kdo má právo na hlas a kdo je hrozba. Svoboda slova, pluralita názorů a kritické myšlení jsou ale přitom základní kameny, které se nesmí omezovat jen proto, že někomu nevyhovuje váš pohled.
Označovat kohokoli s odlišným názorem za nepřítele demokracie je cesta do totality. Každý z nás má právo ptát se, nesouhlasit a diskutovat. Stejně jako každý má právo s daným názorem nesouhlasit.
Proto je teď, v době vyhrocených debat způsobené i sociálními sítěmi, důležitější než kdy jindy stát si za tím, že otevřená diskuse a různorodé názory nejsou hrozbou, ale základní silou zdravé společnosti.





