Pramenem, jenž tuto dramatickou epizodu zachycuje, je staroruská kronika známá jako Pověst vremennych let (česky „Pověst dávných let“), tradičně připisovaná mnichu Nestorovi z Kyjevskopečerského kláštera (počátek 12. století). Ačkoli kronika vznikla více než sto let po událostech, představuje základní narativ o „volbě víry“.
Podle tohoto textu přišli roku 986 k Vladimírovi vyslanci různých náboženství. Nejprve muslimové z Volžského Bulharska, jejichž stát přijal islám již roku 922. Nabízeli víru v jediného Boha, vykládali zákazy týkající se vepřového masa, požadavek obřízky i zákaz vína. Kronika do Vladimírových úst vkládá slavnou odpověď: „Рѹси есть веселье пити, не можем без того быти.“ V českém překladu: „Rusům je radostí pití, bez toho nemůžeme být.“
Tato věta, dochovaná právě v Pověsti vremennych let, se stala symbolem odmítnutí islámu. Je však nutno chápat ji nikoli jako stenografický záznam, ale jako literární stylizaci, která měla zdůraznit kulturní neslučitelnost některých islámských norem s tehdejším způsobem života.
Vedle islámu byla nabídnuta i víra Židů, pravděpodobně v odkazu na Chazarský kaganát, jehož elity přijaly judaismus. Vladimír se podle kroniky tázal, kde je jejich země. Když odpověděli, že byla ztracena, měl reagovat, že nechce přijmout víru národa, jejž Bůh rozptýlil. I zde je patrná ideologická stylizace – kronikář zpětně legitimizuje volbu křesťanství.
Rozhodující se však ukázala nabídka z Konstantinopole. Byzantské křesťanství představovalo náboženství nejvyspělejší mocnosti regionu. Nešlo jen o víru, ale o politický model, právní kulturu, písemnictví a dynastickou prestiž. Kronika vypráví, že Vladimír vyslal své posly, aby zkoumali obřady jednotlivých náboženství. O bohoslužbě v Konstantinopoli údajně prohlásili: „Nevěděli jsme, zda jsme v nebi či na zemi.“ Tento esteticko-mystický motiv je stejně symbolický jako zmínka o vínu.
Roku 988 došlo ke křtu Vladimíra, tradičně spojovanému s dobytím byzantského Chersonésu na Krymu a se sňatkem s princeznou Annou, sestrou císaře Basileia II. Tím se Kyjevská Rus připojila k byzantskému civilizačnímu okruhu. Přijetí křesťanství znamenalo více než teologickou proměnu: otevřelo cestu k přejímání byzantského práva, kanonických textů, administrativní praxe i kulturních forem.
Volba křesťanství vytvořila osu Kyjev–Konstantinopol. Tato osa později umožnila vznik moskevské ideje „třetího Říma“ po pádu Byzance roku 1453. Bez Vladimírova rozhodnutí by tento koncept vůbec nemohl vzniknout. Pravoslaví se stalo základem identity východních Slovanů – Rusů, Ukrajinců i Bělorusů – a určilo jejich odlišnost od latinského Západu.
Jaké by však byly důsledky, kdyby Vladimír zvolil islám? Nejprve by došlo k jinému právnímu vývoji. Místo byzantské kanonické tradice by se postupně prosazoval model islámské jurisdikce, zejména v oblasti rodinného a dědického práva. Instituce typu qádí by mohly získat význam podobný církevním soudům v křesťanském prostředí. Změnil by se také ekonomický rámec – například rozvoj náboženských nadací (waqf) by mohl nahradit roli klášterů.
Geopoliticky by se Rus více napojila na islámský obchodní svět Střední Asie a Blízkého východu. Místo byzantské kulturní orientace by se vytvořil severní pilíř evropského islámu. Náboženská mapa Evropy by byla zásadně jiná: na severovýchodě kontinentu by nestála pravoslavná mocnost, nýbrž muslimský stát spojující Skandinávii se světem Volhy a dál na jih.
Taková změna by mohla ovlivnit i vztahy se střední Evropou, Polskem a Litvou, vývoj pozdějšího Moskevského velkoknížectví i dynamiku osmansko-evropských konfliktů. Dějiny reformace, expanze na Sibiř či vztah k tatarským chanátům by se pravděpodobně vyvíjely odlišně.
Rozhodnutí Vladimíra I. Velikého tedy nebylo jen osobním aktem víry. Bylo to státnické určení směru, který ovlivnil právní, kulturní i geopolitickou orientaci východní Evropy. Zvolil křesťanství – a tím zasadil Kyjevskou Rus do rámce byzantské civilizace. Jediná volba tak předznamenala tisíciletý vývoj celého regionu.
Ať už je kronikářský obraz stylizovaný či nikoli, zůstává faktem, že kolem roku 988 se na březích Dněpru rozhodovalo nejen o víře, ale o budoucí podobě Evropy.
Zdroj:
1.The
Russian Primary Chronicle (Povest’ vremennykh let), translated and compiled
in Volume XII of Harvard Studies in Medieval Latin (1930) by Samuel
Hazzard Cross and Olgerd Sherbowitz-Wetzor, available online as PDF.
Dostupné z: https://www.mgh-bibliothek.de/dokumente/a/a011458.pdf
2. Primary
Chronicle: Tale of Bygone Years. Univerzita Oregon – online překlad a výběr
textů z kroniky.
Dostupné z: https://pages.uoregon.edu/kimball/chronicle.htm
3. Christopher
Stanton a Colleagues, “Conversion to Islam in Early Medieval Europe: Historical
Context and Evidence”, Religions 12(7) (2021), MDPI.
Dostupné z: https://www.mdpi.com/2077-1444/12/7/544
