To dnešní hlasování bude hrát možná významnější roli než hlasování o důvěře nebo nedůvěře vládě. Bude totiž ještě mnohem silnější zprávou pro českou společnost, jak to vlastně současná vládní koalice myslí s vládou práva. A jak to myslí s tím, co důležité, že totiž všichni jsme si před zákonem rovni. Tohle je vlastně jedna z nejdůležitějších zpráv o dnešku.

Jestli když vnímáme sami sebe jako politici, jestli se vidíme opravdu podobně jako všichni kolem nás. Jestli se bereme stejně vážně jako ti, kteří dennodenně chodí do nemocnic pracovat, do škol nebo do fabrik. Ve skutečnosti Andrej Babiš ale vydává úplně jiný signál o svém pojetí politiky. Viděli jsme to tady v jeho ubrečeném vystoupení, viděli jsme to v tom, co umí dokonale, kdy začne hned nadávat všem ostatním a všechny ostatní osočovat.

Pojďme ale zpátky k tomu nejpodstatnějšímu, co říká nejenom jeho dnešní vystoupení, ale postoj k tomu rozhodování o jeho vině a trestu, kdy nadřadil svoji politickou funkci nad to, jak má fungovat stát a nad základní pojetí právního státu. To, že premiér je schopen tady u pultíku vyslovit, že je možné v České republice si objednat soudní stíhání, je naprosto neuvěřitelná věc. Že je schopen hovořit o politickém procesu v 21. století při kontrole soudů, při tom jak v České republice soudy fungují, a především při tom, že sám nesl dlouho jako premiér v předchozím období odpovědnost za fungování české justice, to je horší než střelba do vlastních řad. To je přiznání vlastní slabosti, ale především je to zpochybňování důvěry v základní pilíře českého státu. A s tím jako předseda občanských demokratů nemůžu souhlasit. A nejenom, že s tím nemůžu souhlasit, ale tohle mě na celé té věci štve.

Stejně jako každého štve, každého v české společnosti štve, když se někdo staví do pozice nadlidí nebo nadčlověka. Přesně tohle ale Andrej Babiš i Tomio Okamura dělá. On se dnešním jednáním staví do pozice nadčlověka nebo nadlidí, protože pro něj teda nemá fungovat stejně fungování soudů? A to, že pokud něco spáchal, tak se má prostě podrobit standardnímu soudnímu procesu. Místo toho, protože se bojí, bojí se o to, že by přišel o vlastní moc, tak místo toho tady vyslovuje nedůvěru soudům. Vyslovuje to, že se jedná o soud na objednávku. Platí tady staré známé Podle sebe soudím tebe.

Ale zároveň tím zásadním způsobem podkopává v české společnosti důvěru v to, že český stát funguje normálně. Funguje jako demokratická země. A tohle mně zásadním způsobem vadí. Tohle znamená, že sám premiér tady odvádí medvědí službu fungování České republiky.

A vracím se zpátky k tomu, co tu několikrát zmínil, kdy podtrhoval, že o moci rozhodují volby. To je pravda, ale daleko, daleko významnější je zároveň v každé společnosti právní to, že o vině a trestu rozhodují nezávislé soudy. A s ohledem na dělbu moci, tak je žádné vítězství ve volbách nemůže nahradit a nemůže vítězství ve volbách rozhodnout o tom, že by byl vinný nebo nevinný. Samozřejmě, že to dnešní hlasování také nebude o tom, jestli je vinen nebo nevinen. Nikdo z nás, ani z poslanců opozičních a jistě ani z poslanců vládní koalice by si přece neusurpoval to právo rozhodovat za soudy.

Naše role spočívá jenom v tom rozhodnout, jestli se v této věci, která nesouvisí se svobodou projevu v Poslanecké sněmovně, má Andrej Babiš tak jako každý jiný a stejně tak Tomio Okamura podrobit standardnímu procesnímu postupu. Soudnímu jednání. To je přece to, o čem dneska budeme rozhodovat. A pokládám to za důležité pro to, aby zaznělo, že imunita, imunita poslanců v žádném případě nemá sloužit jako úkryt před spravedlností. Je to ochrana svobody politiky, ochrana svobody projevu tady v Poslanecké sněmovně, ale v případě Andreje Babiše jde o podezření z ekonomického trestného činu a v případě Tomia Okamury jde o spáchání trestného činu, respektive podezření ze spáchání trestného činu podněcování k rasové nenávisti. Také velmi vážná věc. Ale to my nerozhodneme, to my nerozsekneme, to můžou jenom rozhodnout soudy a v žádném případě volby, pokud věříme v právní stát.

A v právní stát teda věříme. Tvoří pilíř polistopadového vývoje, pozitivního polistopadového vývoje.

Andrej Babiš místo toho se tady pustil do své obvyklé figury, polistopadový kartel. Co říká definice kartel? Říká, že se obchodní firmy domlouvají na tom, aby v zájmu spolupráce a zvýšení zisku a omezení konkurence byly schopny postupovat společně. No, znovu střelba do vlastních řad, protože nikdo jiný než Andrej Babiš netěžil, pokud tu takový kartel existoval, s ohledem na své zisky, tak z toho netěžil tolik jako on, ale všechny ostatní obviňovat z polistopadového kartelu je jednak dávno vyčpělá písnička, ale nesedí to na situaci, o které teď rozhodujeme.

Přece respekt k právnímu státu je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsme od roku 1989 vybudovali. Proto lidé chodí ke svobodným volbám, a proto lidé mohou vyjadřovat svobodně své názory. To je jeden z pilířů demokracie. A také to, že jsme si před právem všichni rovni.

A dneska Andrej Babiš přes všechny své předchozí výroky říká, že teda on si úplně tak rovný není. Jakoby citoval Orwella z Farmy zvířat, že jsou tu zvířata, pak jsou tu zvířata rovnější. Ale přesně tohle přece štve lidi nejvíc. Nechtějí politiky, kteří se staví do pozice nadlidí. A my tomu nemáme vytvářet prostor. Máme naopak říct jednoznačně, tady v tom procesu má doběhnout celý ten proces, tady mají soudy ve finále rozhodnout, abychom se ani my tady v Poslanecké sněmovně tím nemuseli zdržovat, a aby to taky zároveň nekomplikovalo realizaci vládní politiky a zároveň, aby to zbytečně nezatěžovalo českou společnost. Copak chce někdo normální sledovat a poslouchat téma soudního sporu Andreje Babiše dokola? Dokolečka dokola? No jistě nikdo ne. Má ten soud správně doběhnout do konce.

Co říká ve svém usnesení odvolací Vrchní soud v Praze k tomu případu Čapího hnízda? Možná v tom spisu také našel samotné vyjádření Andreje Babiše, že je to jeho nejlepší projekt, ale to přiznání, tahle věta, zároveň ukazuje, že něco z hlediska celé té dotační žádosti zásadně nesedí. A ten odvolací Vrchní soud říká, nešlo o žádné opomenutí, ale naopak o promyšlené jednání, které naprosto vylučuje jejich beztrestnost. Odvolacímu soudu se jeví neoddiskutovatelným, že oba obžalovaní se podíleli na naplnění znaků skutkové podstaty žalovaných trestných činů společně, po vzájemné dohodě, každý z pozice svého postavení v rámci jednajících subjektů, čímž společně vytvořili podmínky pro podání žádosti o dotaci za uvedení nepravdivých údajů.

To všechno stojí v písemném usnesení odvolacího soudu. To není žádný politický soud, to není žádná politická řeč. To je usnesení vrchního soudu, který zrušil osvobozující rozsudek soudu první instance a vrátil tedy zpět k projednání celou tu kauzu na soud první instance.

Tohle máme respektovat. Kdyby se, jak tady Andrej Babiš říkal, že kdyby se něco odehrálo a týkalo by se to jeho, tak by Česká televize byla plná žlutých titulků.

Tak na druhou stranu to, že média respektují to, že ten soud nedoběhl a že každý den necitují z toho usnesení soudu, je podle mého soudu taky doklad toho, že prostě respektují standardní soudní proces. A my ho máme respektovat jednoznačně také.

Co se ještě ukazuje na této kauze? Jakým způsobem jsou schopni vládní politici a zejména poslanci hnutí ANO obrátit všechno, co si sami napsali do svého morálního kodexu, protože tam stojí v bodě devět naprosto jednoznačně: v případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě reprezentant nebude využívat poslaneckou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy, pronesené na půdě Parlamentu České republiky.

To ale není tenhle případ. Takže by Andrej Babiš naopak měl předstoupit před Sněmovnu, pokud ta slova v morálním kodexu svého vlastního hnutí bere vážně, a požádat nás o vydání před spravedlivý soud. Nicméně místo toho Andrej Babiš jako nadčlověk chce využít, respektive zneužít, imunity jako úkrytu před spravedlností.

A poslanci, kteří ještě před několika lety říkali, jak je imunita zbytečná, jak by ji zrušili, protože jsme si přece všichni před zákonem rovni, tak najednou úplně obrátili, protože jim Andrej Babiš zjevně nakukal, že se jedná o politický proces. Dokonalá lež ve všech základních obrysech.

Proč je to nebezpečné, jsem zmínil na začátku. Jestli má premiér reprezentovat výkonnou moc, jednu z důležitých autorit v té zemi, tak ji přece zároveň nesmí zpochybňovat naprosto nehoráznými útoky na pilíře soudní moci a na to, jakým způsobem je česká demokracie z hlediska jednotlivých výkonů moci rozdělená.

Pojďme se podívat na to, co k tomu říkají koaliční poslanci a koaliční partneři. Tak v případě SPD, ti jsou v tom namočení také, jim také jde o to, aby jejich předseda nečelil soudnímu rozhodování. No, tak ti samozřejmě Andreje Babiše podpoří, respektive jeho nevydání.

A zajímavý je případ Motoristů. Motoristé říkali na billboardech, jak toho Andreje Babiše pohlídají. Nepletu se, tak to bylo na těch billboardech. No, zatím to vypadá tak, že spíše pohlídají, aby se Andrejovi Babišovi nic nestalo. Zajímavá interpretace toho předvolebního slibu všem voličům, fakt zajímavá.

Je úplně jasné, že poslanci ODS budou hlasovat pro vydání Andreje Babiše i pro vydání Tomia Okamury před spravedlivý soud. Je to úplně přirozené, protože ani v jednom případě se nejednalo o akt, který by měla chránit imunita poslanců. Nejednalo se o ochranu svobody projevu na půdě Poslanecké sněmovny. Jednalo se o úplně jiné kauzy, na které se imunita vztahovat určitě nemá, ale naopak máme si být všichni rovni před právním řádem a máme tak jako každý jiný podstoupit spravedlivý soud.

Opozice v tomto směru bude postupovat naprosto jednotně a je namístě, abych také vyzval všechny vládní poslance, byť si také nedělám iluze. Tohle rozhodování vlastně má zpečetit, má zaplatit tu cenu za současnou vládu, za současnou vládní koalici. Tak to stojí, ale prosím, uvědomte si, že svým hlasováním zároveň říkáte, a buď budete legitimizovat postavení Andreje Babiše a Tomia Okamury tak trochu nad lidmi, nebo řeknete to, co máte ve vlastním morálním kodexu v případě poslanců Hnutí ANO, že je tohle nepřístojné a že jsme si před zákony všichni rovni.

Tohle pokládám za nejpodstatnější zprávu o dnešním dni a o tom, jestli jako Poslanecká sněmovna budeme naplňovat základní rozdělení moci a princip stejného postavení před právem, před soudy, které se v České republice budou odehrávat.

Samozřejmě, že mně není jedno, že znovu jednáme o tomtéž, ale v žádném případě, jak se ukázalo a jak to potvrzují ti, kteří podrobně jako poslanci a jako členové mandátního a imunitního výboru prostudovali celý spis, že by se jednalo o nějaké pochybení české soudní moci, i případ toho dlouhého procesu, ukazuje mnohem spíš na to, že se velmi pečlivě obhájci Andreje Babiše snažili s tím vypořádat a využívají v zájmu svého klienta všech možností, které dává český právní řád. To jistě je na místě, ale nemá to být v tomto směru obžalobou nebo důvodem útoku na český právní řád nebo české soudy.

Závěrem jde o to, aby Česká republika opravdu ani dovnitř, ani navenek nevystupovala jako banánová republika, kdy prostě pro některé platí právní řád a pro některé o něco méně, podle Orwella, že jsou tu zvířata a pak jsou tu zvířata o něco rovnější. Aby dál platilo, že volby rozhodují o moci, ale o trestu a vině rozhodují jedině soudy. Tohle je klíčový pilíř, na kterém stojí polistopadový vývoj České republiky. A za ním teda budeme velmi pevně stát a máme za ním stát my všichni.

Závěrečná výzva, výzva pro všechny poslance: tohle je nejpodstatnější důvod dnešního hlasování. Nedovolme, aby se na politiky a na politiku veřejnost dívala jako na ty, kteří si někdy, když to bude pro ně výhodné, chtějí hrát na nadlidi a vyžadovat, aby se o ně imunita postarala, aby je skryla před spravedlností. Proto nikdy nevznikla. A pokud chceme budovat důvěru veřejnosti v Českou republiku, v český právní řád, tak dnes rozhodněme o tom, že jak Tomio Okamura, tak Andrej Babiš podstoupí spravedlivé soudy v České republice, tak jako každý jiný občan této země. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců za ODS.)