já bych chtěl navrhnout bod, který je také aktuální pro současnou situaci České republiky, a sice Připravenost České republiky na hybridní hrozby. Zopakuji vám to, pane předsedo, Připravenost České republiky na hybridní hrozby. (Předsedající: Ano, mám to.)
Tak v této oblasti jistě jde o bezpečnost státu a já se domnívám, že v té nejpraktičtější podobě jde o to, zda budou fungovat v budoucnosti, v současnosti u nás nemocnice, úřady, energetika, doprava, samosprávy, školy nebo třeba komunikační systémy státu. Jde o to, zda bude stát umět chránit své občany nejen proti klasické vojenské hrozbě - to je také navýsost aktuální téma, ale i proti útokům, které přicházejí tiše, přicházejí digitálně, skrytě a často souběžně s informačními operacemi.
V současnosti je to opravdu mimořádně naléhavé v rámci celé Evropy. Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost ve své zprávě za minulý rok uvádí rekordních 268 kyberbezpečnostních incidentů. To samo o sobě, myslím, ukazuje, že nejde o nějaké hypotetické riziko, ale o každodenní realitu, bohužel. Mezi nejčastější incidenty patřily kampaně cizojazyčných hacktivistických skupin a NÚKIB současně upozorňuje, že zvlášť závažnou hrozbou zůstávají stále ransomwarové útoky a že v kyberprostoru dále působí aktéři napojení na stát, zejména skupiny působící pod ruskými zpravodajskými službami.
To je první důvod, proč tento bod zařadit. Hrozba je reálná, trvalá a je doložena našimi vlastními státními institucemi. Druhý důvod je, že kyberútoky dnes často nepřicházejí, samy, jsou součástí širšího hybridního působení, to znamená kombinací kybernetických útoků, nátlaku, zpravodajských operací a snahy oslabovat důvěru společnosti v její vlastní instituce. NATO výslovně uvádí, že hybridní hrozby kombinují vojenské i nevojenské, skryté i otevřené prostředky, včetně dezinformací, včetně kyberútoků s cílem, to je důležité, destabilizovat naši společnost a rozmazávat hranici mezi válkou a mírem. Rozmazávat hranici mezi tím, kdo je agresor a kdo je oběť, rozmazávat hranici mezi tím, zda ta válka nebo informaci, zda ta válka, která se v Evropě nachází, je vůbec skutečná.
Bezpečnostní informační služba také uvádí, že český veřejný prostor se dál potýká s dezinformacemi šířenými jak přímo z produkce Ruska, tak ale i řekněme, domácích aktérů. Bezpečnostní informační služba popisuje, že cílem ruského působení je oslabit podporu Ukrajiny, oslabit důvěru občanů ve stát a rozdělit společnost nepřátelskou propagandou i kybernetickými útoky na infrastrukturu, na tu kritickou infrastrukturu.
Nejde samozřejmě o žádné obecné formulace. Když BISka v roce 2024 oznámila odhalení ruské vlivové sítě na našem území, jejíž aktivity měly za cíl ovlivnit i volby do Evropského parlamentu a vláda následně zařadila dotčené osoby a společnost Voice of Europe na vnitrostátní sankční seznam. A to je druhý důvod. Hybridní hrozby nejsou teorie, ale hybridní hrozby jsou konkrétní nepřátelské působení proti České republice a proti našim spojencům.
Třetím důvodem by mohla být odpovědnost státu. Česká republika už sama přijala strategické dokumenty, které nám říkají, co musíme dělat. Národní strategie pro čelení hybridnímu působení stanoví tři jasné cíle. Za prvé odolnou společnost, za druhé odolný stát a za třetí odolnou kritickou infrastrukturu, systémový a celostní přístup a schopnost adekvátní a hlavně včasné reakce.
Bezpečnostní rada státu kvůli tomu zřídila odbornou pracovní skupinu pro čelení hybridnímu působení a Ministerstvo vnitra provozuje Centrum proti hybridním hrozbám. Ministerstvo vnitra rovněž koordinuje tyto aktivity, které se zaměřují na předcházení vlivovému působení cizí moci, dezinformacím a zvyšování odolnosti veřejné správy. Jinými slovy, stát už sám uznal, že tato agenda je zásadní a teď je na nás, abychom ji neponechali jen na papíře, ale promítli ji do rozpočtu, personálních kapacit, vzdělávání, legislativní a každodenní práce úřadů a institucí. U toho vzdělávání se pak ještě zastavím, protože čelení dezinformacím a kritické vyhodnocování informací, toho nedocílíme jinak, než opravdu kvalitním vzděláváním a posilováním informačních kompetencí našich žáků, našeho národa.
Čtvrtý důvod je samozřejmě mezinárodní závazek a naše vlastní bezpečnostní ukotvení. NATO připomíná, že spojenci se zavázali posilovat obranu svých sítí a infrastruktur a zvyšovat odolnost vůči kybernetickým hrozbám, a to včetně těch, které jsou součástí hybridních kampaní. Evropská unie ve své směrnici NIS2 stanovila společný rámec pro 18 kritických odvětví a zdůraznila řízení rizik, hlášení incidentů, bezpečnost dodavatelského řetězce, dohled i odpovědnost vedení organizací. To znamená jednoduše, že podpora kyberbezpečnosti není žádný výstřelek, není to žádná módní agenda, žádný luxus. Je to základní povinnost moderního státu vůči svým občanům i vůči spojencům všeobecně.
A já si dovolím říct i jednu věc politickou. Stát, který neumí chránit svůj digitální prostor, neumí chránit ani svoji svrchovanost. Dnes se totiž neútočí jenom tankem na hranici. A to nám, doufám pevně, v dohledné době nehrozí, i když z našeho pohledu, a bude o tom asi hluboká debata zítra při projednávání státního rozpočtu, je podfinancování naší obranyschopnosti hazardem s naší budoucností, tak přesto nám to snad nejbližší době nehrozí. Ale dnes se útočí samozřejmě i na servery nemocnic, na databáze úřadů, důvěru občanů, na volební prostředí, na veřejnou debatu i na ochotu společnosti bránit své vlastní zájmy.
Podpora kyberbezpečnosti proto musí znamenat několik konkrétních věcí. Za prvé posílení institucí, které tuto oblast zajišťují personálně i finančně. Bez lidí, expertiz a bez moderních technologií budeme vždy reagovat pozdě. NÚKIB i evropský rámec NIS2 přitom ukazují, že požadavky na schopnosti státu i regulovaných subjektů nadále porostou.
Za druhé, ochranu kritické infrastruktury a klíčových veřejných služeb. Tam, kde výpadek znamená ohrožení života, zdraví nebo chodu státu, nesmíme připustit podcenění. To se týká zdravotnictví, ale také energetiky, dopravy, komunikací i veřejné správy. Tyto sektory patří mezi oblasti, na které se zaměřuje i evropský rámec NIS2.
Za třetí, posilování odolnosti společnosti - a to je důležité téma. Hybridní hrozby se nebrání jen firewallem, ale brání se, a je to účinné, vzděláním, mediální gramotností a schopností rozeznat manipulaci. Pokud protivník útočí na důvěru ve stát - to tady opravdu vidíme - pak obrana musí zahrnovat i schopnost ověřovat si informace a fakta a rozpoznat nátlak a rozpoznat cizí vliv. Bezpečnostní informační služba i Ministerstvo vnitra nám přece daly zprávu, že právě zde se odehrává významná část dnešního, řekněme, bezpečnostního střetu.
A za čtvrté, lepší koordinace státu. Národní strategie pro čelení hybridnímu působení výslovně zdůrazňuje mezirezortní koordinaci a celostní přístup. Já myslím, že nestačí, aby si každý rezort chránil jen svůj vlastní dvůr. Hybridní útok míří na slabiny mezi institucemi, na slabiny mezi kompetencemi, daty, mezi fyzickou a mezi digitální sférou.
A konečně za páté, opět mé oblíbené, jasný politický signál. Sněmovna a vláda by měla říct, že bezpečnost demokratického a svobodného státu v digitálním věku je prioritou a to bojiště, které je ohrožením, se prostě odehrává někde jinde, než jsme byli doposud zvyklí. Že kyberbezpečnost je obranou našeho státu, že boj proti hybridním hrozbám není boj proti svobodě slova, ale obrana svobodné společnosti před nepřátelským vlivem cizí moci. A že odolnost není slabost, nýbrž základ, a to je podstatné, v současnosti základ naší suverenity-
Za rok 2024 - vytáhl jsem si nějaká data - tak hybridní operace provedené Ruskem v Evropě činily 26 sabotáží, a to napříč Evropou, 10 žhářských útoků, 11 případů vandalismu, 29 vlivových operací a 15 velkých kybernetických útoků.
Myslím si, že v souvislosti se zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě je potřeba adekvátně posilovat obranyschopnost naší země i v této digitální sféře. Já myslím, že zítra při debatě o státním rozpočtu na toto téma ještě narazíme, protože i tam jsou z našeho pohledu ty prostředky, se kterými se počítá, nedostatečné. Vzhledem k tomu, jak je to důležité a naléhavé téma, přesto bych rád, abychom projednali tento bod i na dnešní schůzi. A navrhuji, pane předsedo, abychom ho zařadili jako druhý bod našeho dnešního jednání.
Děkuji.
