Víte, kdo na tom nejvíce vydělá a proč to politici vždy rádi svedou na pumpaře?
Státu obecně vysoké ceny paliv vyhovují, protože s vyššími cenami vyberou více peněz do státní kasy z výběru DPH. Navíc kolem 50 % z ceny paliv činí daně (spotřební a DPH).
Jistě si vzpomenete, jak jsem před čtyřmi lety usvědčila bývalého ministra Stanjuru (ODS) ze lží o čerpadlářích a jejich maržích.
Tenkrát začala válka na Ukrajině a politici v čele se Stanjurou začali napadat čerpadláře, že za vysoké ceny paliv můžou oni. Stát začal kontrolovat jejich marže, zveřejňovat a vyhrožovat jim stropováním. Stanjura přitom nezjišťoval jejich reálnou marži, ale indikativní, která zakrývala umělý výpočet a slučovala marže čerpacích stanic a distributorů dohromady.
Jak to celé dopadlo?
Nakonec se ukázalo, že maloobchodní marže čerpacích stanic byla za celý rok 2022 obdobná jako rok předtím a čerpadláři tedy na panice nevydělali. Vše se v tichosti zametlo pod koberec a žádný politik se neomluvil, ani celou věc nevysvětlil.
Druhá věc je, že někdo tehdy enormně vydělal. Kdo to byl? Velkoobchod (distributoři) a rafinérie během paniky extrémně navýšily marže. Jejich trh je totiž oligopolní a na ně si politici netroufnou.
Pro politiky je vždy snadnější najít si tu nejslabší oběť bez ohledu na pravdu. Navíc je to u obyčejných lidí, kteří nemají dostatek informací, velice populární.
V současnosti se spojily dva negativní trendy, které mají vliv na značné zdražování. Prvním byl nedostatek ropy kvůli přerušení dodávek ropy ropovodem Družba a druhým faktorem je napadení Íránu a přerušení dodávek ropy přes Hormuzský průliv.
Panika na trzích, vysoká poptávka a nedostatečná nabídka to vše jsou objektivní důvody, které ženou ceny nahoru.
My, coby majitelé malé rodinné čerpací stanice, která není součástí žádné velké sítě, jsme naše zákazníky dopředu o nutnosti zdražení informovali a drželi jsme ceny férově nízko, dokud nám nedorazilo nové, výrazně dražší zboží. Přišlo nám to férovější.
Každý podnikatel se samozřejmě chová dle svého uvážení, nicméně je třeba zdůraznit, že maloobchodní trh s palivy je silně konkurenční a konkurence zde funguje. Dokonce máme v ČR jednu z nejhustších sítí čerpacích stanic vůbec. Proto zde nejsou dlouhodobě marže nijak vysoké. Období s vyššími maržemi střídá období s nižšími maržemi.
Nyní chce po vzoru Stanjury kontrolovat marže také ministryně financí Alena Schillerová, která je ale zatím naštěstí opatrnější a bez osočování čeká na data od čerpacích stanic.
Proto zde napíšu několik věcí, kterým bychom se tentokrát měli vyvarovat:
1. Veřejně prezentovaná marže čerpacích stanic musí být reálná! Musí zohledňovat nejen prodejní a nákupní ceny, ale také poskytnuté slevy pro zákazníky! Pokud ministerstvo bude prezentovat nějaký výpočet je nutné uvést, že se nejedná o reálnou marži čerpacích stanic ale pouze o orientační výpočet!
2. Prezentovaná marže čerpacích stanic musí být očištěna o marži distributorů! (Nelze jí získat výpočtem prodejní cena mínus cena paliv na burze, jak to chybně dělal Zbyněk Stanjura u indikativní marže). Proč? Protože na burze čerpačky paliva nenakupují a došlo by k míchání marží.
3. Souběžně je nutné sledovat marže v celém řetězci včetně distributorů (např. státní Čepro) a refinérií, které je potřeba vyhodnocovat a případně reflektovat marže v celém řetězci.
4. Vývoj marže může být jako relevantní podklad pro rozhodování pouze při dlouhodobějším sledování a vyhodnocení. Marže čerpacích stanic jsou totiž v různých obdobích různé i bez vlivu cenových šoků.
5. Případnou výši relativního růstu marží je potřeba prezentovat v celém řetězci včetně distributorů a rafinérií, aby nedocházelo k lživému očerňování čerpadlářů.
Pokud se jakýkoliv ministr rozhodne zodpovědně prezentovat a řešit problematiku růstu cen pohonných hmot, budu jedině ráda. Nechci ale, aby to jako v případě ministra Stanjury, skončilo u líbivého vyvolávání nenávisti vůči skupině podnikatelů na maloobchodním trhu, který je prokazatelně konkurenční, a ke krytí vysokých zisků rafinérií!
